Zemřel Sam Neill. Úžasný Merlin i doktor z Jurského parku koktal, dal syna k adopci a měl být Bondem

„Sam zemřel obklopen rodinou a odešel s důstojností, která charakterizovala celý jeho život. Jeho odchod byl náhlý a nečekaný, ale útěchou je skutečnost, že Sam zůstal bez rakoviny,“ zveřejnila dnes ráno agentura Reuters vyjádření rodiny zesnulého herce Sama Neilla (1947-2026). Blízcí také požádali o respektování soukromí, poděkovali personálu nemocnice St Vincent's v australském Sydney, kde Sam zemřel, a potvrdili, že příčinou smrti nebyla rakovina krve, se kterou Neill dlouhé roky bojoval.

Lidé okamžitě začali vzpomínat a uvědomili si, že obličej Sama Neilla je provázel prostřednictvím pláten kin a televizních obrazovek takřka po celý jejich život! „Je to pravda, ani jsem netušila, jak bohatou měl filmografii! Byl nezaměnitelný. Pamatuji si ho jako paleontologa Granta v Jurském parku!“ zněly nejčastější reakce českých diváků na skon populárního herce. A také velkého fešáka: „Můj milovaný Merlin. Jak já jsem ho zbožňovala!“ naráží divačka na fenomenální Neillovu roli ve dvoudílném a hvězdně obsazeném filmu Merlin, který produkovala televizní společnost Hallmark.

Sam Neill ale nebyl jen Merlinem. Jeho herecký přínos působivě shrnul autor Neillova životopisu na platformě Fandom: „Kariéra Sama Neilla trvala více než pět desetiletí. Zahrnovala hlavní role v nezávislých filmech i kasovních hollywoodských trhácích. Byl považován za jednoho z nejvšestrannějších herců své generace,“ A to je pravda. Svého času téměř „neslezl z obrazovky“, jak se tak říká! Měl zvláštní a specifickou tvář, klidný výraz, úsporné herectví. Hrál očima a gesty. Nepotřeboval žádné přehrávání. Neill se nesmazatelně zapsal do srdcí diváků na celém světě. A přitom ani mnohdy neznali jeho jméno!

„To je ten, co hrál v Horizontu události! Ale nevím, jak se jmenuje. Neill? Neznám. Ale vím, hrál v Jurském parku. A v Posedlosti. V Pianu. Omen 3! V Honu na ponorku. V Zaříkávači koní…“ vyjmenovávají diváci po celém světě další a další role, kterých tento muž ztvárnil asi 150, což z něj dělá jednoho z nejproduktivnějších a nejvšestrannějších herců moderní kinematografie! Sam Neill byl vždy skromný, pracovitý a pokorný.

Choval zvířata, pěstoval víno, bojoval proti klimatickým změnám a byl vůdčí osobností sdružení za ochranu práv původních obyvatel Nového Zélandu – Maorů. „Páchal“ tolik dobra, až se člověk musí zeptat: „A měl vůbec nějaké chyby?“ Ale měl. „Jsem jen člověk,“ usmíval se Sam Neill, když například vyšlo najevo, že dal svého vlastního syna k adopci nebo rozbil doma nábytek, protože mu Timothy Dalton „vyfoukl“ roli Jamese Bonda!

Jaký byl životní příběh „koktavýho Nigela“?

Nigel John Dermot Neill. Tak znělo celé jméno chlapce, který se narodil 14. září 1947 v severoirském městě Omagh do velice, ale opravdu velice zamotané rodiny. „Někdy jsem nevěděl, kdo jsem. Moje kořeny jsou všude a zároveň nikde. Považuji se za Ira, občas inklinuji k označení sebe sama jako Novozélanďana. A vždy budu také Britem!“ popisoval Sam Neill „národnostní“ galimatyáš svého původu.

Samova maminka se jmenovala Priscilla Beatrice Ingham a byla rodilá Angličanka. Otec Dermot pocházel z Nového Zélandu a měl předky v Austrálii. Do všeho se ještě přimotala Francie, kde bydlel Samův pradědeček. „Otec byl v době mého narození v armádě v Severním Irsku, kde sloužil jako důstojník u RIF (Royal Irish Fusiliers). Tam se seznámil s maminkou, narodil jsem se já a moje mladší sestra Juliet. A když mi bylo sedm, odstěhovali jsme se na Nový Zéland. Byl to zmatek. Ve školách jsem si užil své,“ usmíval se Sam Neill.

Neillovi se přestěhovali do Dunedinu, kde se narodil otec Dermot: „Byl tam ráj. Moře, skály, celé dny jsme se sestrou běhali venku po plážích a ani nechodili domů,“ vzpomínal Neill na rozevlátou atmosféru ostrovního města. Právě v Dunedinu si Nigel začal říkat Sam: „Nigelové byli všude. Ani se mi to jméno nelíbilo. Chtěl jsem něco krátkého. Zkrátka Sam,“ vysvětloval herec. Po absolvování velice přísné chlapecké střední školy Christ's College se dlouho rozhodoval, co v životě bude dělat. Rodina trvala na právech. „Budeš advokát. To je krásné povolání,“ snila matka.

Sam Neill tedy nastoupil na univerzitu, ale studium mu vůbec nešlo: „Promarnil jsem rok života nad skripty. Nerozuměl jsem učivu. A dodnes smekám před všemi právníky. Je to velice složité a člověk na to musí mít nadání,“ vzpomínal Sam, který po neúspěchu na univerzitě pomáhal v baru, aby nebyl závislý na podpoře zklamaných rodičů. A právě v baru potkal svůj osud, jak se tak říká - v budově bylo i divadlo. A Sam, který s úspěchem hrál ve studentských hrách a muzikálech, získal v amatérském spolku několik vedlejších rolí.

Z těch se brzy staly hlavní a Sam Neill ani plně nechápal, co se to najednou děje: „Začali říkat, že mám talent. Tak jsem se do toho trošku opřel - a rázem jsem byl Théseem ve Snu noci svatojánské. A najednou jsem byl vším a všemi. Bylo to úžasné, okouzlující a fantastické. Ten pocit, když vám aplauduje vyprodaný sál, ten se dá srovnat snad jen s narozením dítěte,“ vyprávěl Sam Neill o počátcích své kariéry, která se brzy měla dotýkat hvězd.

Slíbil ale rodičům, že bude mít titul - vrhl se proto na učení a dálkově vystudoval filozofii. „Byl jsem tehdy herec za trvalý plat 25 dolarů týdně. Myl jsem v hotelu nádobí, po večerech hrál, po nocích studoval,“ popisoval Neill trnitou cestu k vytouženému titulu bakaláře. A sotva absolvoval, už se naplno věnoval jen herectví, které ho naprosto pohltilo. „Jenže tam byl drobný zádrhel,“ připomněl Sam Neill v rozhovoru z roku 2004 svůj handicap, jímž bylo koktání.

Sam Neill koktal od dětství. Rodiče to nijak neřešili, on sám také ne - ovšem když začal hrát, ocitl se v tristní situaci: „Někdy to bylo dobré. Odehrál jsem celý kus bez jediného zadrhnutí v řeči. Ale pak stačila chvíle nejistoty, drobná psychická nepohoda a koktal jsem,“ říkal Neill. Zaplatil si logopedické kurzy, chodil na řečová cvičení a podařilo se mu výslovnost zlepšit. Jenže po celý další život mu to občas „ujíždělo“ - „Opravdu mě tohle ovlivnilo. Doufal jsem, že se mnou lidé nebudou mluvit, abych jim nemusel odpovídat. Trochu jsem z toho vyrostl, pravda. Ale stále jsem koktavý,“ usmíval se na moderátora australské talk show Andrewa Dentona.

Sam Neill se v televizi a ve filmu objevoval už od roku 1971 a brzy dosáhl mezinárodního věhlasu. „Sam Neill je jednoduše všestranný. Neznám žádného jiného herce, který by uměl zahrát všechno. Padouchy, kladné role, nízkorozpočtové snímky, ironické a humorné postavy, hrdiny.. Sam Neill je snem každého režiséra. Tvárný, talentovaný, zapamatovatelný, erudovaný a vysoce profesionální herec, který své těžké řemeslo vykonává s nesmírnou chutí. Nenajdeme film či seriál, kde by Neill svůj výkon odbyl. Vždy je naprosto mistrovský. Ani kritik si na něm nesmlsne,“ domnívají se členové fanklubu Sama Neilla. A mají asi pravdu, protože Sam se každé role chopil se ctí. A že jich bylo!

Ohromující filmografie Sama Neilla se nedá vyjmenovat celá, článek by s největší pravděpodobností kapacitně nestačil. Nejznámější filmy a seriály, v nichž se tento nevšední herec objevil, jsou například Omen 3: Poslední střetnutí, Ivanhoe, Enigma, Posedlost, Krev těch druhých, Úplné bezvětří, Hon na ponorku, Jurský park, Piano, Šílenství, Chladnokrevně, Merlin, Zaříkávač koní, Rváči, Doktor Živago, Cizinec, Legenda o sovích strážcích, Vysoká hra, Horizont události, Tudorovci, Invaze, Nadvláda…

Sam Neill byl snad u všeho, co se v novodobé historii filmového světa šustlo! „Snažím se být vždy pokorný a vytěžit i z malé role maximum. Jde o klid, o pohodu. Pokud na natáčení vládne solidní a čestná atmosféra, kdy si kolegové navzájem vycházejí vstříc a pomáhají si, je to vždy poznat na finálním výsledku. Diváci odcházejí z kin spokojeni. To je pro herce asi to hlavní. Jak pro kterého, pravda,“ usmíval se dvojsmyslně sympatický herec, který na place proslul svou přátelskou a nekonfliktní povahou.

Jeho soukromý život se ale nesl ve znamení zvláštních kotrmelců. Sam Neill byl velký fešák - není proto divu, že si užíval přízně něžného pohlaví! Měřil 183 centimetrů, byl mrštný a ohebný. „A ty oči!“ vzdychaly fanynky po celém světě. „Oči, úsměv. Vždy, když se jen tak pousmál, byla jsem úplně ztracená,“ vzpomínala i Samova životní partnerka Lisa Harrow. „Oba jsme herci, pak se narodil náš syn. Byly to krásné roky. Nelituji ani jedné chvíle,“ popisovala Lisa devítiletý idylický vztah, při kterém ale i „lítaly třísky“.

Sam totiž měl být novým Jamesem Bondem. Roli neohroženého agenta měl převzít po Rogeru Mooreovi. Vše už bylo takřka připravené, chyběl jen podpis smlouvy - a bum! Objevil se Timothy Dalton. Sam Neill se prý snad poprvé v životě tak rozběsnil, že mírně zdemoloval interiér svého domu. „Já si ho ale jako Bonda neumím představit! Vy ano? Nebo je Dalton tak zažitým agentem 007, že představa Neillovy tváře na jeho místě je nepatřičná?“ uvažují fanoušci herce i Bondovek, kteří případné obsazení Sama Neilla do role Jamese Bonda považují za „divné“.

A divný začal být i Sam. Měnil se Lise přímo před očima, na dlouhé dny odcházel z domova, měl spoustu výmluv na filmování… Pravda byla zcela prozaická - Sam Neill se zamiloval do vizážistky Noriko Watanabe, s níž se záhy oženil. Noriko měla dceru z prvního manželství - a když se páru narodila společná holčička, Sam Neill se rozhodl k životnímu kroku: adoptoval i Noričinu dcerku. A v roce 2023, kdy Sam Neill vydal svou autobiografii Did I Ever Tell You This? se veřejnost dozvěděla o další adopci, kterou dosud herec přísně tajil. Aby ne - byla jaksi „opačná“!

Na začátku sedmdesátých let totiž prožil Sam bouřlivý románek se svou tehdejší přítelkyní. Když dívka otěhotněla, ocitli se v bezvýchodné situaci - neměli peníze, práci ani bydlení - a novorozeného chlapečka jménem Andrew dali s krvácejícím srdcem k adopci. Sam na syna myslel celý život, ale nechtěl mu narušovat soukromí. Všechno se změnilo v roce 1994, kdy Sam zažíval celosvětovou slávu po premiéře Jurského parku. Andrew tehdy tátu sám vyhledal. „Je mu nesmírně podobný. Má stejná gesta, stejný hlas. Jako kdyby se díval do zrcadla!“ vyprávěla bulváru rodinná přítelkyně.

Andrew se stal součástí Samovy rodiny, do níž přibylo osm vnoučat a nová partnerka, politická novinářka Laura Tingle, s níž se dal dohromady po rozvodu s Noriko. Sam Neill trávil poslední roky svého života na Jižním ostrově Nového Zélandu v malebné oblasti Central Otago. Založil vinice a vlastnil farmu, kde choval zvířata. A všechny je pojmenovával podle svých hereckých kolegů: „Mám prase jménem Helena Bonham Carter. Promiň, drahá! Také ovci Susan. Susan Sarandon. Kohout se jmenuje Kenneth Branagh. Nomen omen! Proč to dělám, no abych měl morální zábranu je sníst. Kdo jí své milované kolegy!“ smál se Sam.

Bojovník za lidská práva, práva zvířat a životní prostředí si vybojoval i největší bitvu svého života - v březnu roku 2023 herec přiznal, že od jara 2022 podstupuje náročnou chemoterapii. „Mám rakovinu. Třetí stádium něčeho, čemu říkají angioimunoblastický T-buněčný lymfom, což je extrémně vzácný a agresivní typ rakoviny krve,“ oznámil Sam - a vrhl se na léčbu.

V rámci australské klinické studie podstoupil přelomovou a experimentální buněčnou terapii pomocí takzvaných CAR T-buněk. Před pár měsíci hrdě oznámil, že je „čistý“ a začal prosazovat, aby se tato léčba stala dostupnou i pro „normální“ nemocné lidi. Sir Sam Neill, který už v roce 1991 dostal od královny Alžběty II. Řád britského impéria, zemřel 13. července 2026 ve věku 78 let obklopený rodinou a blízkými. Odešel tiše, v poklidu a důstojně. Stejně takový, jaký byl ve svých rolích.

Zpracováno podle:

BBC, Fandom, Seznam Zprávy, ČSFD, Sam Neill, Fanouškovské stránky, zprávy tiskové agentury Reuters, Instagram, Facebook; Fanklub Sama Neilla v ČR (byla jsem člen), The Guardian, NPR.com