Článek
Mysl a program „MUSÍM“
Od svých klientů často slyším: „Musím. Nemám jinou možnost.“
Ano, mysl nám často servíruje právě tuto iluzi. Koneckonců, jejím hlavním úkolem je chránit nás a šetřit naši energii. Nevymýšlet nové cesty, nehledat alternativy. I když současná situace pro nás není funkční, mysl říká: přežij, drž se známého, nic neměň. Přežít – to je její prvořadý program.
Mysl, pokud s ní nepracujeme vědomě, nepracuje pro naše štěstí, ale pro naše přežití. Chce, abychom zůstali v bezpečí, i kdyby to znamenalo žít v něčem nefunkčním, v únavě nebo v prázdnotě.
My ale nechceme jen přežívat, chceme žít naplno.
Jak je to s tím „musím“
Faktem je: nemusíme. Jak říká staré přísloví: „Musíš jen umřít.“ Všechno ostatní je volba – i když nám mysl tvrdí opak. Problém je často v tom, že volby existují, jen se nám:
A) nelíbí, nebo
B) nelíbí jejich dopady na náš život.
Proto se držíme toho, co známe, i když nás to vysává, stresuje nebo omezuje.
Nemusíme chodit do práce, která vás vyčerpává. Nemusíme zůstávat ve vztahu, který nás nenaplňuje. Nemusíme ani pečovat o nemocné příbuzné jen z pocitu povinnosti.
Ano, opravdu. Nemusíme..
Proč si myslíme, že musíme
Často za tím není jen propojení s našimi hodnotami – ale mnohem víc. Pod vrstvou „musím“ se obvykle skrývá strach. Strach, že zklamu. Že ztratím jistotu. Že se rozpadne obraz toho, kým jsem nebo jak mě vnímají ostatní. Strach, že když si dovolím zvolit jinak, přijdu o lásku, uznání nebo že se to vše ještě zhorší.
Navíc některé vzorce jsou v nás hluboko zakořeněné. Většina z nás byla od mala vedená k tomu, že „správní lidé“ dělají to, co se od nich čeká. Že se neodchází, když je těžko. Že zodpovědní zůstávají, i když to bolí. A tak se v dospělosti často ocitáme v situacích, které už nám dávno neslouží, ale které si ospravedlňujeme větou: „Musím.“
Právě proto se hodí jednoduché, ale velmi osvobozující cvičení, které dělám s klienty – cvičení na NEMUSÍM. Když někdo řekne: „Musím…“, požádám ho, aby napsal 10 alternativ, jak by šlo situaci řešit jinak.
Zpočátku bývají první možnosti těžké, nechtěné nebo úplně mimo představy o tom, „co se sluší“. Ale pokud se člověk alespoň trochu vzdálí od vlastního dramatu, začne objevovat, že ve skutečnosti existuje mnohem víc možností, než mu jeho mysl dovolovala vidět. A právě tenhle moment – kdy si uvědomíme, že můžeme volit – bývá často prvním opravdovým nádechem svobody.
Příklad: stresující práce
Představme si situaci: „V práci zažívám stresy, nerozumím si s týmem a vysává mě to. Jenže tam MUSÍM
Alternativy: 10 alternativ „MUSÍM“ – s tím, co nám říká mysl:
- Přestat si to brát osobně. MYSL: To nejde, vždyť je to osobní!
- Přestat se snažit všem vyhovět. MYSL: Co když mě pak přestanou mít rádi nebo mě nahradí někdo jiný?
- Odejít z práce. MYSL: Ale kde najdu něco lepšího? Co když to bude ještě horší?
- Změnit úplně kariéru. MYSL: Na to už je pozdě. Tohle se dělá ve dvaceti, ne po čtyřicítce.
- Otevřeně si promluvit s nadřízeným i kolegy. MYSL: Stejně mě nepochopí. A navíc se to může zhoršit.
- Vzít si na chvíli volno a získat odstup. MYSL: Nemůžu si to dovolit. Co by si pomysleli, že nezvládám?
- Požádat o jiný úvazek nebo přerozdělení práce. MYSL: To se přece nedělá, vypadala bych neschopně.
- Začít podnikat nebo dělat něco vlastního. MYSL: Já na to nemám, to je pro odvážnější lidi. Chci mít svůj klid.
- Zůstat – ale změnit způsob, jak se k práci vztahuji. MYSL: To nejde. Všechno kolem mě zůstane stejné – lidi, tlak, chaos. Jak by se mohlo něco změnit?
- Upřímně si přiznat, že tam zůstávám z pohodlí nebo strachu, ne z nutnosti. MYSL: To by znamenalo, že si to způsobuji sama.. A to je nepříjemné slyšet.
Co nám cvičení přináší
Už jen samotné teoretické uvědomění, že možnosti existují, je osvobozující. Neříkáme „musím to vydržet“ – říkáme: „Mohu odejít, ale volím setrvat.“ Je to zásadní posun z role oběti do role vědomého tvůrce svého života. Z pocitu bezmoci se stává volba.
Protože často zůstáváme v nefunkčním, ne protože musíme, ale protože mysl generuje scénáře, které neodpovídají našemu ideálnímu obrazu reality.
Problémy neexistují – jen očekávání
Můj duchovní průvodce Sadhguru říká:
„V podstatě neexistují problémy. Problém je pro většinu lidí jen to, že se věci nedějí tak, jak si představovali.“
Krutá pravda, ale osvobozující. Často netrpíme tím, co je, ale tím, jak jsme si představovali, že by to být mělo. Srovnáváme realitu s obrazem, který jsme si v hlavě vytvořili – a cítíme zklamání, frustraci, nesoulad, pocit, že jsme ošizeni.
Shrnutí a poselství
- Nemusíš. Nic opravdu nemusíš – kromě toho jediného, co nelze obejít.
- Všechno ostatní je volba.
- Cvičení „10 alternativ místo MUSÍM“ pomáhá vidět svobodu volby, i když některé možnosti nejsou ideální.
- Když přijmeme, že volba je naše, uvolníme energii, motivaci i kreativitu.
- Svobodná volba přináší odvahu, sílu a pocit skutečného života.
Můžeš se rozhodnout setrvat, nebo změnit – ale teď už vědomě. A to je přesně to, co nás posouvá z přežívání do živého, naplněného života.
✨ Tip pro čtenáře:
Napište si dnes svoje „MUSÍM“ a zkuste na něj vymyslet 10 alternativ. I když některé nebudou ideální, uvidíte, že možností je víc, než si myslíte.
