Umělecká díla, která se vám vejdou do dlaně. A možná je máte doma.

Většina lidí by poštovní známku popsala asi jako drobnost, která kdysi patřila k dopisům. Něco, co dnes téměř zmizelo spolu s pohledy z dovolené a ručně psanými přáními.

Jenže tenhle nenápadný kousek papíru může mít hodnotu třeba luxusního auta, bytu nebo v extrémních případech i menšího zámku.

Nejde o nadsázku. Některé historické známky se na aukcích prodávají za stamilióny korun. A paradoxně často nevypadají nijak okázale — žádné zlato, žádné drahokamy, jen pár centimetrů potištěného papíru se zoubky po okraji.

Přesto se o ně vedou tiché souboje mezi sběrateli z celého světa. Protože nejde jen o papír. Jde o historii, prestiž a výjimečnost.

Cena známky nevychází z čísla, které je na ní natištěné. Její hodnota závisí hlavně na tom, jak je vzácná. Některé známky vycházeli pouze v malých emisích nebo se jich dochovalo jen malé množství. Případně se stala tisková chyba, která mohla udělat z běžné známky poklad pro sběratele.

Stav známky je také důležitý. Nepoužitá, čistá známka s původním lepidlem a okraji může být mnohem dražší než stejná známka, co prošla poštou a je už opotřebovaná. Cenu známky lze orientačně určit v katalogu známek, ale je tu ještě jedna věc, která je těžká na měření, ale často je nejpodstatnější. Je to příběh. Známky ukazují vznik nových států, slavné lidi a také třeba velké objevy v technice. Sběratelé hledají nejen hodnotu, ale i vzpomínky, které za známkou či jejím motivem stojí.

Málo lidí ví, že poštovní známky byli vlastně jedním z nejvíc šířených podob umění na světě. Nejsou to jen hezké obrázky. Často ukazují pravá díla, která normálně visí v renomovaných galeriích. Ale díky známkám se dostanou do rukou milionů lidí.

Státy tak ukazovali a ještě ukazují svou kulturu a své hodnoty. Když má země slavného malíře, je skoro jisté, že jeho obraz brzy najdeme i na známce.

Byl to skvělý nápad. Umění, které by jinak vidělo jen pár lidí v muzeu, mohlo díky známkám cestovat všude po světě. Objevily se na dopisech a pohlednicích a tak se dostaly ke každému.

Obraz v galerii vidí ročně tisíce lidí, kdežto obraz na známce mohou vidět miliony lidí.

Poštovní známka se tak stala pravděpodobně nejdostupnějším „muzeem“ všech dob. Bez vstupného, bez otevírací doby, bez front. Stačilo otevřít schránku. Pro děti to často býval první kontakt s výtvarným uměním. Pro dospělé nenápadná připomínka národní kultury. Pro sběratele systematické budování vlastní miniaturní galerie.

Z dnešního pohledu je až překvapivé, jak promyšlený kulturní nástroj to byl. Na několika centimetrech papíru mohl stát ukázat světu, na co je hrdý.

Česko potažmo Československo má dlouhou a silnou tradici, co se týká malířství ve filatelii. U nás jsou známky s mnoha slavnými obrazy. Najdete tu staré, krásné malby i nové a moderní práce. Možná některé známky máte doma, třeba schované v dopisech po rodině, ve starých albech nebo v krabici, která je někde na půdě.

Většina těchto známek není moc drahá. To nevadí. Pro naši kulturu mají velkou hodnotu. Je zajímavé, kolik toho o nás dokáží říct.

Častým malířským filatelistickým námětem je v našem státě umělec Mikoláš Aleš, ať už jeho tvorba nebo on sám. Zde na obrázku je on sám a jeho obraz Trutnov, který je součástí cyklu „Vlast“, který zdobí foyer Národního divadla v Praze.

Známkami, které nelze nezmínit jsou ty s náměty děl Alfonse Muchy, tato byla vydána v roce 1969 v nákladu přes 5,7 miliónů kusů známek a nese na sobě dílo s názvem Malířství z cyklu nazvaného Umění.

Nechybí ani výjevy z umění zobrazujícího českou krajinu. Příkladem je například dílo Otakara Nejedlého s názvem Podzimní cesta.

A filatelie se nevyhýbá ani modernímu umění, mezi které lze zařadit známku s motivem obrazu Emila Filly Dívka s mandolínou, kterou Česká pošta vydala v roce 2022.

Jestli chcete vědět detailněji, které obrazy na známkách vydala Česká republika, tak mrkněte na tuhle sérii článků: Malířství ve známkové tvorbě ČR.

Možná zjistíte, že největší umělecká díla nemají svá místa jen v muzeích. Někdy se vejdou do malé zásuvky, staré obálky, nebo malého alba;)

Zdroje: