Článek
Bavorská metropole Mnichov. Nejsme tu poprvé a rádi se do ní vracíme pro její charisma, pohostinnost a pivo, které máme my Češi rádi, a hlavně světový top fotbal reprezentovaný FC Bayern Mnichov. Klub, kterým žije nejen Mnichov, ale doslova celé Bavorsko. Přijíždíme na benzínovou pumpu asi 15 km od Mnichova. Vstupujeme dovnitř a první, co vidíme, je obrovská obrazovka, na které jedou šoty ze zápasu Bayernu, kolem posezení a hned vedle schop se symboly Bayernu, šály, dresy a další předměty propagující místní klub. Napadá nás myšlenka, kolik lidí na tomto klubu dokáže vydělávat. Vše se v den zápasu točí kolem FC Bayern Mnichov. My jedeme navštívit semifinále Ligy mistrů a večer se utkají giganti světového fotbalu FC Bayern Mnichov vs. Paris Saint Germaine. Ubytujeme se na severním předměstí Mnichova a hned míříme metrem do centra. Cílem je Marienplatz, hlavní náměstí Mnichova, kde si chceme užít jedinečnou atmosféru místních pivnic a nasát stoupající adrenalin večerního zápasu. Tři hodiny před zápasem už cítíte všudypřítomnou předzápasovou horečku. Davy fanoušků směřují k jednomu bodu, Allianz areně, která je na cestě lemována hospodami s nezbytným dobitím energie v podobě skvělého bavorského piva spojeného s bavorskými klobásami. Bavoři odění do barev svého klubu se pohybují důstojně a v klidu. Vystupujeme z metra a na začátku schodiště slyšíme ohlušující hluk chorálů PSG. Po výstupu jsme v centru stovek příznivců soupeře Bayernu. Máme na sobě dresy a šály bavorského klubu. Se zkušenostmi z českého prostředí máme obavy projít davem soupeře, abychom se dostali bez konfliktu na náměstí. Syn se na kolem stojící bavorské policajty obrátí v angličtině s otázkou. „Jak máme projít?“ Policajt v klidu odpoví: „Běžte, vy jste tady doma a jestli se bojíte, my vás provedeme“. Procházíme tedy za zvuku ohlušujících chorálů příznivců PSG jejich davem a jsme doprovázeni výbuchy pyrotechniky. Nikdo si nic nedovolí a v klidu se dostáváme na Marienplatz.
Všechny hospody praskají ve švech. Začíná silně pršet. Ptáme se v průčelí jedné z místních pivnic, zdali bychom si mohli dát pivo. „Venku ho pít nemůžete, ale pojďte já vám místo najdu a usadím vás, “říká Mussori perfektní angličtinou, číšník zjevně nejspíš tureckého původu, oděný v bavorském tradičním ustrojení. Najde nám místo vedle staršího manželského páru. Po chvilce přistanou na stole dva tupláky bavorského moku a my s chutí nahýbáme lahodné pivo za nesmělé pozornosti našich spolustolovníků. Chviličku si je po koutku prohlížíme a pak se syn ptá: „Promiňte, můžu se zeptat, odkud jste?“ Pán mu odpoví: „My jsme z Ameriky, z Filadelfie a dnes ráno jsme přijeli do Mnichova. Jsme v Evropě poprvé, odkud jste vy?“ „My jsme z České republiky,“ odpoví syn. Pak už se rozjede konverzace, kdy si již po třech hodinách tykáme, známe svá jména a jména našich dětí a vnoučat, vyměňujeme si fotografie, víme, co kdo dělá, jaký máme pohled na život, poznáváme, že chléb je na celém světě o dvou kůrkách a hlavně, že patříme ke střední třídě, která celý život tvrdě pracovala a vlastně mezi námi není žádný rozdíl. Nakonec se k nám přidá i číšník Mussori, udělá si s námi selfie a představí nám svoji pohlednou manželku, která v pivnici rovněž pracuje. Zaplatíme, rozloučíme se a všichni odcházíme spokojeni a obohaceni sílou tohoto okamžiku. Okamžiku, kdy na světě neexistuje problém, když se sejdou slušní, pracovití a srdeční lidé.
Jdeme a blížíme se k Allianz areně. Monumentální stavbě, která pojme 75 000 tisíc diváků. Vše jde rychle a bez problémů. Žádná demonstrace síly. Stadion je tak dimenzován, že se netvoří velké fronty u stánků, u toalet a obchod se symboly Bayernu je tak velký, že vám spadne brada. V Allianz areně všichni fandí a atmosféru řídí kotel, není to tak, že fandí jen kotel. To je posun oproti 10ti letům zpět, kdy jsme navštěvovali tuto arénu. Bayern remizuje a nepostupuje. Žádné extrémy v chování. Smutek ano, ale ne msta, násilí a frustrace. Proč? Bayern Mnichov a Bavorsko jsou sebevědomé. Oni se nebudou snižovat k lacinému populismu, závisti a absenci respektu. Bavoři jsou sebevědomí, hrdí, pracovití a tolerantní lidé. Proto je mám rád a doufám, že jednou budou takoví i Češi.
