Článek
První poločas v Plzni ve mne vyvolal vztek a vzpomínky na léta zmaru z dob Stramacioniho, Jílka a Vrby, kdy sparťani chodili kanály. To, že něco není dobře, jsem psal po zápase s Olomoucí. To, že v té době jsme nabrali 6bodové manko, bylo na výsost alarmující. Apeloval jsem na sparťanská srdce jak u hráčů, tak fanoušků, protože ani z jedné strany netloukla ve správném rytmu. Po prohře v Plzni jsem měl sto chutí uvolnit svoji frustraci veřejně. Nakonec jsem to neudělal, vyjma ostré výměny názorů mezi svými nejbližšími. S odstupem a čtením velkého množství relevantních i naprosto laických názorů, jsem došel možná k finálnímu postoji, který hodlám zveřejnit.
Nikdo není větší než Sparta. Tomáš Sivok to řekl trefně. My tu nebudeme, ale Sparta tady bude pořád. Nikomu neberu jeho názor, protože tlak na svůj klub vytváří hlavně velikost sparťanské obce, který s nadšením zprostředkovávají média. To, že se dozvídáme, jak by se to mělo dělat a jak ti, co to dělají, by měli odstoupit, protože neúspěch se neodpouští, je naprosto v pořádku a díky za tyto názory, jelikož to vše vede k zamyšlení a nikdo si nemůže myslet, že je bez chyby. Zlobte se, ale nehřešte! To by jsme měli mít všichni na paměti. Každý, kdo pracuje pro tak velký klub, nebo je jeho fanouškem, by měl cítit velkou míru zodpovědnosti, protože každé slovo, každý čin, ovlivňuje obrovské množství lidí a jejich životy. To prostě není o tom, že je jedno, jestli to má někdo, jak se říká, na praku. I žoldnéř jako Preciado musí pochopit, že jako momentálně zraněný se nemůže promenádovat v obchodním centru bez zjevných známek postižení, když stejně zdravotně absentující Lukáš Haraslín sedí na tribuně Doosan Areny a trpí prohru svého klubu, přestože by mohl být doma se svou rodinou. Lukáš Haraslín je charakter, to pozoruji už dlouho. Lukáš Haraslín je hráč pro Spartu, to je leader na hřišti i mimo něj.
Je dobře, že se podle Tomáše Sivoka uvolnil ventil přetlakovaného hrnce v podobě ostrých výměn názorů v kabině. Možná došlo na chytání pod krkem a pranice nožem a sekerou. Někdy je to nevyhnutelné, fotbal je hlavně chlapská hra a ze svých zkušeností vím dobře, že chlapi se občas poperou. Jenže to je cesta k rovnosti a respektu jednoho před druhým. Někdy je ta cesta delší, ale pokud jste chlapi, tak k ostřejším střetům musí zákonitě dojít. Pokud ne, jste odkázáni k nezdaru. Aby chlapi něco dokázali, musí počítat s tvrdými střety. Na to se ve Spartě trochu zapomnělo.
Prohra s Baníkem na Letné je už hodně vážná. Dosavadní drbání hlav zjevně nepomohlo. Situace je pro Spartu a její ambice až neřešitelná. Co se dá dělat? Kdo může a musí tento zmar vyřešit? Vedení Sparty bude muset nasadit drastickou léčbu. S hráči a realizačním týmem podávajícími průměrné výkony se nemůže jednat jako s hvězdami. Padni komu padni. Škoda, že na Strahově není alespoň jedno škvárové hřiště a sprchy pouze se studenou vodou, protože to by bylo pro hráče tou nejlepší medicínou.
Zdroj: sparta.cz
