Článek
Kapitola 1.- Spravedlivý proces a presumpce neviny
Zásada presumpce neviny je mimo jiné zakotvena na ústavněprávní úrovni v článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakožto jeden z prvků práva na spravedlivý proces. Dále je zásada presumpce neviny vyjádřena i v samotném trestním řádu, neboť se prolíná všemi stádii trestního řízení. Ustanovení § 2 odst. 2 trestního řádu nám říká, že dokud není odsuzujícím rozsudkem soudu vyslovena vina, nelze na toho, proti němuž se vede trestní řízení, hledět, jako by byl vinen. Jinak řečeno, obviněný má právo, aby s ním bylo jednáno jako s kteroukoli jinou osobou. Aby nebyla snižována jeho hodnota, naopak aby byla chráněna jeho čest a dobrá pověst. Zásada tedy nabádá k vyhýbání se předsudků vůči osobě, proti níž je vedeno trestní řízení. Ze samotné skutečnosti, že je například proti osobě zahájeno trestní stíhání, nelze v žádném případě předpokládat její vinu.
Nutno podotknout, že orgány činné v trestním řízení by měly zjišťovat a prověřovat nejen ty skutečnosti, které nasvědčují vinu obviněného, ale i skutečnosti prokazující jeho nevinu. Zároveň i sám obviněný má právo uvádět zásadní skutečnosti pro svou obhajobu. Vina obviněného musí být prokázána nepochybně, jinak nelze vynést odsuzují rozsudek.
To rovněž znamená, že pokud po provedení všech dostupných důkazů zůstanou pochybnosti o vině obviněného a nepodaří se tyto pochybnosti rozptýlit ani dalším dokazováním, pak soud nesmí vynést jiný rozsudek než zprošťující.
Obecně tedy vina musí být prokázána bezpečně a bez pochybností, zatímco svou nevinu obviněný prokazovat nemusí. Je zřejmé, že taková situace prospívá obviněnému, neboť z ní zkráceně vyplývá pravidlo „v pochybnostech ve prospěch obviněného“.
V průběhu celého řízení jsou povinny orgány činné v trestním řízení jednat vůči obviněnému nestranně a nezaujatě. Mají povinnost objasňovat skutečnosti nejen v neprospěch, ale i ve prospěch obviněného.
Upřímně, a především ze své vlastní zkušenosti vás postupně seznámím se svým příběhem, který začal v roce 2007. Kdybych tehdy věděl, co během těch 17 let prožiji a jaký konec bude můj příběh na konci roku 2023 mít, tak bych ho zcela jistě nasměroval úplně jiným směrem. Bohužel se tak ale nestalo.
Proto teď sedím od půl čtvrté ráno u počítače a přemýšlím o tom, jak vlastně začnu tuto moji zpověď psát. Mým cílem je, abyste se dozvěděli o tom, jak v našem státě pracuje po nahlášení trestného činu policie, posudkový lékaři a soudy. Věřte mi prosím, že jsem nejen já, ale členové mé rodiny a přátelé šokováni tím, čím jsem si během uplynulých třech let musel projít a co jsem vlastně zjistil.
Asi to nejhorší zjištění je, že právo na spravedlivý proces a právo presumpce neviny se pro mne stala jen bezvýznamným odstavcem v Listině základních práv a svobod. Myslím, že by s tím souhlasila i spousta jiných, kteří byli pravomocně odsouzeny k několika letům odnětí svobody za něco, co nespáchali. Propojenost mezi policií, lékaři, kteří na obviněné sepisují znalecké posudky, státních zástupců a soudů je tak vysoká, že pokud jste z něčeho obviněn, tak v 99 procentech jste na konci i odsouzen. A můžete se třeba stavět na hlavu, mít milióny důkazů, které jasně dokazují, že jste se nedopustil ničeho z toho, z čeho jste byl obviněn, tak stejně máte smůlu.
Další podstatnou věcí, která rozhoduje o tom, zda budete odsouzen, nebo ne, jsou peníze.
Pokud nemáte možnost si zaplatit dobrého advokáta, je vaše šance na úspěch minimální. A pokud už přece jenom peníze máte a můžete si dovolit zaplatit dobrého advokáta, tak dalším pro vás velice důležitým aspektem je, aby váš zaplacený advokát udělal vše, co je v jeho silách, aby vás dostal z toho bahna ven. Nechci a nebudu házet všechny advokáty do jednoho pytle, jsem však přesvědčený o tom, že i zde mohou existovat případy, kdy jsou advokáti upláceni druhou stranou. Vše začíná a končí u peněz… Takže, pokud chcete spravedlnost, musíte si za ní řádně zaplatit. A spravedlnost? Ta se stává v mnoha případech zase jen bezvýznamným slůvkem.
Chci ještě jenom upozornit na to, že ne všechny případy musí vypadat tak, jak zde píši. Věřte však, že je jich doopravdy hodně.
Tolik asi k první kapitole mého vyprávění. V té druhé se dostaneme k roku 2007, tedy k roku, od kterého se všechno začalo. Pokud tedy chcete.
