Aňa Geislerová: Hvězda, která září bez kompromisů

Představte si dvanáctiletou dívku, která se ocitne před kamerou a okamžitě okouzlí diváky svou přirozeností. Tak začínala cesta Anny Geislerové, narozené 17. dubna 1976 v Praze do rodiny plné kreativity. Její matka, akademická malířka, jí vštípila lásku k umění, zatímco sestry Lenka a Ester – ta mladší se také stala herečkou – tvořily pevné rodinné zázemí. Aňa nevyrůstala v typické herecké dynastii, ale v prostředí, kde se fantazie mísila s realitou každodenního života.

Její první setkání s filmem přišlo náhodou, přesto rychle ukázalo, že má talent, který nelze přehlédnout. V roce 1990 debutovala v snímku „Dobří holubi se vracejí“, kde její nevinný pohled a přirozené herectví upoutaly pozornost. Brzy na to přišla role v „Requiem pro panenku“, kde ztvárnila složitou postavu Mariky Fárové – dívky uvězněné v dětském domově. Tento film, režírovaný Filipem Renčem, se stal průlomem. Aňa v něm prokázala hloubku, kterou mnozí dospělí herci hledají celý život. Kritici ji chválili za autenticitu, která překonala její mládí, a diváci si ji zapamatovali jako symbol zranitelnosti v postkomunistickém Česku.

Tehdy se také objevila jako modelka. Její výrazné rysy – rudé vlasy, pronikavý pohled a štíhlá postava – ji přivedly na přehlídková mola a obálky časopisů. Modeling pro ni nebyl jen způsobem, jak si vydělat, ale i školou sebevědomí. „Byla to doba, kdy jsem se učila stát před lidmi bez strachu,“ vzpomínala později v rozhovorech. Tento svět ji naučil, jak se pohybovat v reflektorech, ale film zůstal její pravou láskou. Kombinace krásy a talentu ji rychle katapultovala mezi elitu, přesto zůstala nohama na zemi, věrná svým kořenům.

Jak roky plynuly, Aňa Geislerová se stala synonymem pro silné ženské postavy, které nejsou jen dekorací, ale hnací silou příběhu. Její kariéra explodovala v roce 2003 s filmem „Želary“ režiséra Ondřeje Trojana. Zde ztvárnila Elišku/Hanu, zdravotní sestru v období druhé světové války, která se skrývá v horské vesnici. Tato role byla náročná fyzicky i emočně – natáčení v drsných podmínkách, scény plné napětí a lásky. Film získal nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a Aňa si odnesla svého prvního Českého lva za hlavní roli. „Byla to zkušenost, která mě změnila,“ řekla. Diváci viděli nejen herečku, ale ženu, která dokáže nést celý příběh na svých bedrech.

Následovaly další úspěchy. V „Štěstí“ (2005) Bohdana Slámy ztvárnila Moniku, matku v chudobě, bojující o lepší život. Tato role jí přinesla druhého Lva a ukázala její schopnost ztvárnit obyčejné ženy s neobyčejnou hloubkou. Kritici oceňovali, jak dokáže propojit křehkost s silou, což se stalo jejím podpisem. Pak přišel „Návrat idiota“ (1999) Saši Gedeona, kde za vedlejší roli získala další ocenění. Celkem jich má pět – rekord, který ji staví mezi legendy českého filmu.

Mezinárodní scéna ji přijala s otevřenou náručí. V „Anthropoid“ (2016) hrála vedle Cilliana Murphyho a Jamieho Dornana v příběhu o atentátu na Heydricha. Její role paní Moravcové byla plná napětí a odvahy, což podtrhlo její univerzálnost. V „Fair Play“ (2014) Andreje Sedláčkové ztvárnila trenérku v době totality, což jí vyneslo Českého lva za vedlejší roli. A v „Nevinnosti“ (2011) Jana Hřebejka hrála ženu v milostném trojúhelníku, plném tajemství. Každý film přidával do mozaiky její kariéry nový odstín – od dramatických rolí po ty, kde se objevila i v komediích jako „Zahradnictví“ série.

Nedávno, v roce 2025, zazářila v „Karavanu“ režisérky Zuzany Kirchnerové-Špidlové. Tento road movie, inspirovaný skutečným příběhem, ji postavil do role matky na cestě za svobodou. Film měl premiéru na festivalech v Karlových Varech a Londýně, kde Aňa mluvila o tom, jak ji projekt oslovil svou autenticitou. „Jsou filmy, které se natáčejí ze srdce, bez kalkulu,“ řekla. Stejně tak v „& Sons“ Pabla Trapera hraje po boku Billa Nighyho a George MacKaye, což ukazuje její rostoucí mezinárodní dosah. V roce 2025 navíc překvapila na pařížském týdnu módy, kde kráčela po molo vedle ikon jako Jane Fonda či Helen Mirren – důkaz, že modeling pro ni zůstává živý.

Za kamerami se skrývá žena, která čelila výzvám s grácií. Aňa má tři děti – syny Brunna a Stellu z předchozího vztahu a dceru Ester z manželství s režisérem Zdeňkem Janáčkem. Rodina je pro ni kotvou v bouřlivém světě slávy. „Děti mě drží při zemi,“ přiznala v rozhovorech. Její vztahy nebyly vždy snadné – prošla rozvodem, ale vždy zdůrazňovala důležitost upřímnosti a respektu.

Osobní život ji inspiroval i k psaní. Vydala knihy jako „Aňa a zapomnění“ nebo „Příběhy z mého života“, kde se dělí o myšlenky o mateřství, lásce a stárnutí. „Maskovat věk mi připadá potupné,“ řekla v jednom interview, když mluvila o přijetí sebe sama. V roce 2025 obdržela od prezidenta Petra Pavla medaili Za zásluhy za své občanské postoje – podporu umění, ženských práv a tolerance. „Je to ocenění nejen pro mě, ale pro všechny, kdo bojují za svobodu,“ komentovala.

Aňa se nebojí mluvit o těžkých chvílích. „Byly momenty, kdy jsem chtěla všechno třísknout a zmizet,“ přiznala, ale vždy se vrátila silnější. Její angažovanost v charity, jako podpora dětských domovů nebo ekologie, ukazuje, že není jen hvězdou, ale člověkem s srdcem.

S blížícími se padesátinami v roce 2026 Aňa Geislerová nijak nezpomaluje. Plánuje nové filmy, včetně slovenského „Otce“, kde bude diskutovat na festivalech v Los Angeles. Její přítomnost na globální scéně roste – od Benátek po Toronto. „Padesátka je nová třicítka,“ směje se optimisticky. Chce se věnovat režii, psaní a možná i hudbě, kde občas zpívá.

Její kariéra je důkazem, že talent spojený s pracovitostí překoná všechny překážky. Od dětské hvězdy po ikonu, Aňa zůstává inspirací pro generace. V světě, kde se sláva rychle mění, ona zůstává stálou – zářící, autentická a nezlomná.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Geislerov%C3%A1

https://www.csfd.cz/tvurce/1162-ana-geislerova/

https://www.imdb.com/name/nm0311966/

https://www.novinky.cz/tag/ana-geislerova-10951

https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/statni-vyznamenani-2025-seznam-vyznamenanych-jmena-sverak-drabova-rehka_2510282100_vdv