Článek
Zrod legendy v moravských kopcích
Představte si malé městečko Vizovice na Zlínsku, kde se 31. července 1949 narodil chlapec, který měl změnit tvář českého divadla a filmu. Boleslav Polívka, známý všem jako Bolek, vyrůstal v rodině drogisty Jaroslava Polívky a jeho ženy Boleslavy. Otec zemřel, když byl Bolek ještě teenager, a matka odešla o několik let později. Tyto ztráty formovaly jeho citlivost k lidským osudům, kterou později promítal do svých rolí. Vizovice, proslulé slivovicí a folklórem, byly pro něj prvním jevištěm – místem, kde se naučil pozorovat lidi, jejich gesta a emoce, což se stalo základem jeho pantomimického mistrovství.
Jako mladík se Bolek rozhodl pro studium herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V roce 1971 absolvoval v inscenaci Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho od Ladislava Smočka. Tento moment nebyl jen koncem studia, ale počátkem revoluce. Brno se stalo jeho druhým domovem, kde v roce 1969 spoluzaložil Divadlo Husa na provázku. Zde se projevila jeho láska k experimentu – spojoval klauniádu, commedii dell'arte a filmovou grotesku. Jeho první velké úspěchy přišly s autorskými pantomimami, kde často režíroval sám sebe a hlavní role. Inscenace jako Am a Ea nebo Pezza versus Čorba ukazovaly, jak může ticho mluvit hlasitěji než slova.
Bolek nebyl jen hercem; byl vizionářem. V roce 1972 se pevně usadil v Divadle na provázku, kde vytvářel představení, která překračovala hranice tradičního divadla. Jeho styl, inspirovaný Charlie Chaplinem a Busterem Keatonem, přinášel do českého umění svěží vítr. Lidé chodili na jeho show nejen se smát, ale i přemýšlet o absurditách života. Tento období formovalo jeho identitu – klaun s hlubokým srdcem, který dokáže z obyčejného gesta vytvořit epopej.
Divadelní impérium na Provázku
Když se v roce 1993 rozhodl Bolek založit vlastní Divadlo Bolka Polívky v Brně, byl to krok, který změnil mapu české scény. Divadlo se stalo jeho královstvím, kde mohl plně realizovat své nápady. Inscenace jako Pépe, Trosečník nebo Poslední leč se staly legendami. Zde se Bolek inspiroval nejen minulostí, ale i současností – jeho představení často komentovala společenské dění, ať už s humorem nebo satirou. Divadlo hostilo mezinárodní spolupráce, což Bolkovi otevřelo dveře do světa. Spolupracoval s francouzskými, slovenskými i americkými soubory, což podtrhlo jeho univerzálnost.
Jednou z vrcholů byla hra Šašek a královna, kterou sám napsal. Premiéra v roce 1987 byla triumfem – příběh o lásce, moci a absurditě rezonoval s diváky v době, kdy Československo ještě žilo pod komunistickým režimem. Bolek zde hrál šaška, který ovládá královnu pantomimou a slovy, což bylo metaforou pro umění jako zbraň proti totalitě. Tato hra se dočkala filmové adaptace a stala se symbolem jeho tvorby. V Divadle Bolka Polívky se dodnes hrají jeho klasiky, doplněné o nové projekty. Například v roce 2025 je na programu Sága, kde se Bolek ohlíží za svým životem s humorem a nostalgií.
Bolekova divadelní kariéra není jen o úspěších; přinesla i výzvy. V roce 2013 čelil bankrotu své farmy v Olšanech, což ovlivnilo i divadlo. Přesto se nevzdal – přestěhoval divadlo do nových prostor v Bílém domě a pokračoval v tvorbě. Jeho happeningy, jako mistrovství světa v házení flinty do žita, přitahovaly tisíce lidí a staly se součástí české kultury. Bolek ukázal, že divadlo není jen jeviště, ale životní filozofie.
Filmové triumfy, které zapsaly dějiny
Bolek Polívka není jen divadelník; jeho filmová kariéra je stejně oslnivá. První role přišly už v 60. letech, ale skutečný průlom nastal v 80. letech spoluprací s Věrou Chytilovou. Ve filmu Kalamita (1981) ztvárnil postavu, která mísila humor s absurditou, což se stalo jeho značkou. Následovaly filmy jako Šašek a královna (1987), kde hrál dvojroli šaška a režiséra, nebo Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992), komedie plná recese natočená na jeho farmě.
Největší slávu přinesly 90. léta. Ve filmu Zapomenuté světlo (1996) od Vladimíra Michálka hrál faráře Holého, roli, která mu vynesla prvního Českého lva a cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 1997. Tento film, inspirovaný skutečnými událostmi, ukázal Bolkovu dramatickou hloubku – z klauna se stal symbol odporu proti režimu. Druhý Český lev přišel v roce 2000 za roli v Musíme si pomáhat Jana Hřebejka, filmu nominovaném na Oscara. Zde hrál kolaboranta, který skrývá Žida, což bylo mistrovské ztvárnění morálních dilemat.
Nové tisíciletí přineslo hity jako Pelíšky (1999), kde jako otec rodiny Krausových ztvárnil typického českého muže v době normalizace. Spolupráce s Hřebejkem pokračovala ve filmech jako Pupendo (2003) nebo U mě dobrý (2008). Bolek se objevil i v mezinárodních projektech, ale zůstal věrný českému filmu. V roce 2025 se vrací v komedii Proč zrovna my? Petra Zahrádky, kde hraje po boku Miroslava Donutila – po 25 letech od Pelíšků. Tento film slibuje humor, nečekané zvraty a rodinné peripetie, s premiérou na jaře. Dále se objeví v seriálu Muži v letu TV Nova, kde s Pavlem Zedníčkem a Donutilem ztvární přátele čelící životním krizím.
Bolekova filmografie čítá přes sto titulů, od komedií po dramata. Jeho role v Obecná škola (1991) nebo Vyhnání z ráje (2001) ukazují všestrannost. Vždy přináší autenticitu – jeho mimika a gesta dělají postavy nezapomenutelnými.
Televizní kouzelník a happeningový král
Televize pro Bolka znamenala šanci oslovit miliony. Pořady jako Manéž Bolka Polívky a Bolkoviny se staly kultovními. V Manéži uváděl hosty s humorem, v Bolkovinách komentoval dění s satirou. Tyto show ukazovaly jeho improvizační talent – často improvizoval celé scény.
Jeho farma v Olšanech byla centrem happeningů. Zpívání na farmě přitahovalo folkáře, mistrovství v házení flinty do žita se stalo legendou. Farma sloužila i k natáčení, ale v roce 2013 skončila v bankrotu kvůli dluhům 56 milionů korun, včetně EU fondů. Bolek čelil soudům, ale nevzdal se – farma přešla do jiných rukou, on pokračoval v tvorbě.
V roce 2025 se Bolek objeví ve festivalové znělce Karlovarského filmového festivalu, režírované Ivanem Zachariášem. To podtrhuje jeho trvalou přítomnost v kultuře. Jeho happeningy pokračují v divadle, kde hraje v představeních jako Třináct u stolu nebo IKEA FAMILY Drama.
Rodinné vazby a osobní bouře
Bolek je otcem šesti dětí, což odráží jeho bouřlivý osobní život. Z manželství s Chantal Poullain (1987–2002) má syna Vladimíra, který se stal hercem. S Evelynou Steimarovou má dceru Annu, také herečku. Další děti – Kamila, Mariana, Jan Boleslav a František Antonín – pocházejí z jiných vztahů. Od roku 2020 je ženatý s Marcelou Polívkovou.
Rodina je pro něj inspirací i výzvou. Vladimír a Anna následovali jeho kroky, objevují se ve filmech a divadle. V roce 2025 se Bolek a Chantal stanou prarodiči – Vladimír čeká dítě. Tato radost přichází po letech, kdy Bolek balancoval mezi kariérou a rodinou.
Osobní krize, jako bankrot farmy, ukázaly jeho odolnost. Čelil insolvenčnímu řízení, ale vyšel silnější. Jeho láska k koním a přírodě zůstává – jezdí na koni a propaguje venkovský život.
Ocenění, která svědčí o geniálnosti
Bolekova kariéra je ověnčena cenami. Dva České lvy – za Zapomenuté světlo (1996) a Musíme si pomáhat (2000). Cena na Karlových Varech (1997), Výroční cena AČFK (2015), Cena Martina Porubjaka (2017) za česko-slovenské vztahy, Cena Thálie (2022) a Zlatý střevíček na Zlín Film Festivalu. V roce 2022 získal Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary.
Tyto pocty potvrzují jeho přínos – nejen jako herce, ale i inovátora.
Politické angažmá a kontroverze
Bolek se nebojí vyjádřit názory. V roce 2025 podpořil koalici SPOLU a premiéra Petra Fialu na setkání v Brně. To vyvolalo debaty – někteří ho kritizují za spojení s politikou, jiní oceňují odvahu. Jeho podpora kultuře, jako dotace na divadlo, je viděna různě.
V minulosti byl „králem Valašska“ v turistickém projektu, což skončilo sporem. Bolek zůstává autentický – jeho angažmá odráží víru v lepší Česko.
Současné projekty a budoucnost
V roce 2025 je Bolek aktivní: film Proč zrovna my?, seriál Muži v letu, znělka KVIFF. Divadlo hraje plné sály – představení jako Sága nebo Třináct u stolu. Stane se prarodičem, což přináší novou kapitolu.
Jeho vliv trvá – inspiruje mladé herce, jako syna Vladimíra. Bolek ukazuje, že umění je věčné.
Odraz v kulturním dědictví
Bolek Polívka není jen herec; je fenomén. Jeho příběh od Vizovic přes Brno do světa je příkladem, jak talent a tvrdá práce mění osudy. V éře digitálních médií zůstává analogovým kouzelníkem – jeho gesta mluví za tisíce slov.
Zdroje:
