Článek
Ivan Trojan prodribloval hřištěm a dal koš. Trenér Němeček ho přesto vystřídal. Malý basketbalista nechápal proč: vždyť úspěšně zakončil. Jenže cestou mohl třikrát přihrát.
Na tuhle příhodu Trojan vzpomínal v červnu 2022 na Radiožurnálu, kde seděl vedle Tomáše Satoranského. Přiznal, že jako dítě chtěl vyhrávat tak silně, až se nechoval dobře ke spoluhráčům. Trenérovu výtku si pamatoval po desetiletích. A rovnou dodal, že se jí ani v dospělosti nedokáže řídit pokaždé.
U známého herce bychom mohli čekat vzpomínku na první potlesk. Tahle začíná vystřídáním po povedené akci. V Trojanově vyprávění se úspěch jednotlivce musí poměřovat ještě s něčím dalším: co při něm zbylo pro ostatní.
Otec s hereckou školou nepočítal
Basketbal nebyl jen koníček, který by Trojan odložil před samozřejmou cestou do otcova povolání. Hrál závodně a studoval sportovní gymnázium. Ladislav Trojan počítal s tím, že syn bude pokračovat na fakultě tělesné výchovy a sportu. Podle Ivanova rozhovoru pro Radiožurnál z roku 2003 byl otec s tímto plánem spokojený.
Ke změně přispěli lidé ze školy. Profesorka češtiny a spolužáci v třídním baviči viděli budoucího herce a přemlouvali ho, aby to zkusil. Jeden rozhodující okamžik si Trojan při rozhovoru nevybavil. Pamatoval si však překvapení doma. Na synovo nové rozhodnutí si potřeboval zvyknout právě otec.
Přes známé příjmení tak na hereckou školu přišel bez předchozí divadelní zkušenosti. Na hřišti už věděl, jak se hraje, zatímco v otcově profesi začínal. Rodinná tradice sama jeho volbu nevysvětluje. Kdyby se držel původního plánu, mohl mít před sebou docela jiný pracovní život.
Spoluhráče si hledal také v divadle
Když se v roce 2020 ohlížel za vznikem souboru Dejvického divadla, opravil představu, že jen přijal nabídku Miroslava Krobota. S Lukášem Hlavicou se nejdřív sami rozhodli odejít z Vinohrad. Hledali prostor a lidi, s nimiž by chtěli hrát. Krobotovi, který připravoval nové působení se svým ročníkem z DAMU, se nabídli.
Také o práci s Petrem Zelenkou tehdy mluvil jako o společném hledání. Autor přinese základ textu, nechává ho znít prostřednictvím herců a ověřuje si, co funguje. Trojanovi vyhovovalo, že může vznikající příběh ovlivnit. Nečekal pouze na hotové repliky a pokyn, kam si stoupnout.
Z takové spolupráce má divák nakonec před očima jednu výraznou postavu. V Trojanově popisu ale role vzniká v debatě s lidmi, kteří ji pomáhají dotvořit. Podobnost s přihráváním tady má konkrétní obsah: někdo nabídne text, druhý ho zahraje, další uslyší, co je potřeba změnit.
Samotný potlesk mu nestačí
Při setkání se Satoranským Trojan řekl, že ho těší divadlo, v němž jsou dobří všichni. Kdyby se dařilo jen jemu a ostatním ne, úspěch by si neužil. Na trenérovu výtku tak po letech navázal vlastním měřítkem herecké práce.
Neudělal ze sebe přitom napraveného vzorného hráče. Přiznal, že na ohled vůči druhým musí stále myslet. To jeho vzpomínce dodává váhu: koš tehdy opravdu padl a nikdo mu ho nevezme. Trenér mu jen připomněl tři příležitosti k přihrávce, které během té samé akce minul.
Anketa
Zdroje:
https://radiozurnal.rozhlas.cz/individualni-uspech-nikdy-nebude-vic-nez-ten-tymovy-shoduji-se-ivan-trojan-a-8764099
https://radiozurnal.rozhlas.cz/rozhovor-s-hercem-ivanem-trojanem-6357518
https://program.rozhlas.cz/prijmeni-a-fandovstvi-se-dedi-rika-herec-ivan-trojan-8277669






