Článek
Zrození v herecké dynastii
Představte si malé město Hradec Králové na konci sedmdesátých let. Právě zde, 14. února 1978, se narodil Jan Dolanský, syn herečky Márii Dolanské a herce Zdeňka Dolanského. Tento rodinný základ nebyl náhodný – umění proudilo v žilách celé rodiny. Matka Mária, narozená v roce 1951, se prosadila na divadelních scénách, zatímco otec Zdeněk, který nás opustil v roce 2020, byl známý nejen jako herec, ale i jako dabér. Jan vyrůstal v prostředí, kde se divadlo a film staly každodenní realitou, což ho přirozeně nasměrovalo k podobné kariéře.
V dětství Jan navštěvoval základní školu v Hradci Králové, ale v osmém ročníku se rodina přestěhovala do Prahy. Tento krok otevřel dveře k větším příležitostem. Ve čtrnácti letech byl přijat na Pražskou konzervatoř, kde studoval herectví na hudebně-dramatickém oboru. Absolvoval ji v roce 1997, přičemž již během studií sbíral první zkušenosti. Hostoval v Divadle Labyrint a Divadle Komedie, kde se ukázal jako talentovaný mladík s potenciálem. Jeho rané role naznačovaly, že se nezastaví jen u divadla – čekal ho svět filmu a dabingu.
Tento raný start nebyl snadný. Jan musel čelit tlaku rodinného dědictví, ale zároveň ho to motivovalo. Jak sám v rozhovorech přiznává, herectví pro něj nebylo jen povoláním, ale způsobem života. V době, kdy mnozí vrstevníci teprve hledali svou cestu, on již stál na scéně, sbíraje aplaus a zkušenosti, které ho formovaly do profesionála.
První kroky na prknech, která znamenají svět
Divadlo se stalo pro Jana Dolanského prvním velkým milníkem. Po absolvování konzervatoře nastoupil do Divadla Komedie, kde působil až do roku 2002. Zde si zahrál v řadě představení, která ukázala jeho všestrannost. Například v hře Toma Stopparda „Arkádie“ ztvárnil role Gase a Augustuse, což mu umožnilo prokázat jak dramatický talent, tak komediální timing. Další významnou rolí byl Puk ve Shakespearově „Snu noci svatojánské“, kde jeho energie a charisma okouzlily diváky.
V roce 2003 přešel do činoherního souboru Národního divadla v Praze, kde zůstal až do roku 2014. Toto období bylo vrcholem jeho divadelní kariéry. Národní divadlo, symbol českého kulturního dědictví, mu poskytlo platformu pro složité role v klasických i moderních inscenacích. Zahrál si v dílech jako „Král Lear“ nebo „Čekání na Godota“, kde jeho interpretace přinášely svěží pohled na tradiční texty. Kritici oceňovali jeho schopnost vtělit se do postav s hloubkou, což mu vyneslo nominace na prestižní ceny.
Po odchodu z Národního divadla se Jan zaměřil na nezávislé scény. Působí v Divadle Verze, Divadle v Celetné a Divadle Palace, kde se věnuje jak komediím, tak dramatickým představením. Například v Divadle Verze hraje v inscenacích, které kombinují humor s sociálními tématy. Jeho divadelní práce není jen o hraní – často se podílí na režii nebo dramaturgii, což ukazuje na jeho široký záběr. Divadlo pro něj zůstává srdeční záležitostí, místem, kde se setkává přímo s diváky a cítí jejich energii.
Jednou z zajímavostí je, jak Jan spojuje divadlo s rodinným životem. Často hraje s manželkou Lenkou Vlasákovou, což přináší do představení autentickou chemii. Jejich společné projekty, jako inscenace v Divadle Palace, jsou plné vášně a profesionálního nasazení, což diváci oceňují.
Filmové role, které zůstávají v paměti
Přechod do filmu přišel pro Jana Dolanského přirozeně. Jeho první významná role přišla v roce 1996 ve filmu Petra Zelenky „Limity“, kde si zahrál ještě jako student. Tento snímek, plný surrealismu a humoru, mu otevřel dveře k dalším projektům. Následoval film „High School Heist“ režiséra Jana Haluzy, kde ukázal svůj komediální talent v příběhu o teenagerech a loupeži.
Jednou z ikonických rolí byl princ v pohádce „Princ Bajaja“, ale skutečný průlom přišel s filmem Milana Šteindlera „Nějaké dny jsou lepší než jiné“. Zde ztvárnil složitou postavu, která mu umožnila prokázat dramatickou hloubku. Další významnou rolí byl ve filmu „Jan Hus“, pro kterou obětoval svůj vzhled – nechal si narůst vousy a vlasy, aby co nejvěrněji ztvárnil historickou postavu. Tento film z roku 2015 ukázal jeho odhodlání k roli, což mu vyneslo chválu od kritiků.
Jan se objevil i v televizních seriálech. V „Ohnivém kuřeti“ hraje jednu z hlavních rolí, kde jeho charisma přitahuje diváky. Další seriály jako „Ulice“ nebo „Krok za krokem“ (kde daboval, ale i hrál) ho etablovaly jako všestranného herce. Jeho filmografie zahrnuje přes 50 titulů, od komedií po drama. Například v „Pouta“ nebo „Vratné lahve“ předvedl nuance, které zůstávají v paměti.
Co dělá jeho filmovou kariéru jedinečnou? Schopnost přecházet mezi žánry. Od lehké komedie po vážné historické drama – Jan Dolanský vždy přináší autenticitu. Jeho role často odrážejí složité lidské vztahy, což rezonuje s diváky všech věkových kategorií.
Hlas, který oslovuje generace
Pokud je Jan Dolanský známý z divadla a filmu, jeho dabing ho učinil legendou. Jako dabér propůjčil hlas nespočtu postav, které se staly součástí české popkultury. Nejznámější je Bilbo Pytlík v trilogii „Hobit“ Petera Jacksona, kde jeho hlas dodal postavě teplo a humor. V seriálu „Futurama“ dabuje Philipa J. Frye, což mu vyneslo fanoušky mezi mladými diváky.
Další ikonickou rolí je Richie v „Krok za krokem“, kde jeho dabing přinesl do českého znění americký sitcomový šarm. Jan je také staničním hlasem televize Prima Cool, což ho činí každodenní součástí domácností. Jeho voiceover práce zahrnuje reklamy, dokumenty a audioknihy, kde jeho barva hlasu přitahuje posluchače.
Dabing pro něj není jen prací – je to umění, které vyžaduje přesnost a empatii. V rozhovorech přiznává, že dabing mu umožňuje experimentovat s hlasem, což obohacuje jeho hereckou paletu. Tato oblast ho spojuje s otcem, který byl rovněž dabérem, a vytváří tak rodinnou tradici.
Rodina jako opora v bouřlivém světě showbyznysu
Osobní život Jana Dolanského je stejně zajímavý jako jeho kariéra. Má bratra Jiřího, který se věnuje cestovnímu ruchu, což kontrastuje s uměleckým světem. Největší radostí je však jeho rodina s herečkou Lenkou Vlasákovou. Seznámili se v roce 2005 na natáčení, ale vztah se rozvinul později. V roce 2020 se vzali a mají tři děti: Amélii, Maxe a Johana.
Jejich rodinný život je plný harmonie, ale i výzev. V rozhovorech mluví o tom, jak chrání děti před moderními technologiemi – odřízli je od sociálních sítí, aby se soustředily na reálný svět. Jan a Lenka společně vychovávají děti s důrazem na hodnoty, což jim pomáhá udržet rovnováhu v náročném povolání.
Zajímavostí je, že Jan adoptoval syny Lenky z předchozího vztahu, Vladimíra Dlouhého. Toto gesto ukazuje na jeho zodpovědnost a lásku. Rodina slaví Vánoce tradičně, s pohádkami a společnými chvílemi, což kontrastuje s hektickým životem herce.
Výzvy a kontroverze na cestě k úspěchu
Žádná kariéra není bez překážek. Od roku 2012 čelí Jan trestnímu stíhání kvůli podezření z uplácení při získávání řidičského průkazu. V roce 2014 byl obžalován, ale případ stále trvá. Tato kontroverze ho nezlomila – naopak, pokračuje v práci s profesionálním nasazením.
Další výzvou byl odchod z Národního divadla v roce 2014, což mu umožnilo nové projekty, ale znamenalo i nejistotu. Jan se s tím vyrovnal díky podpoře rodiny a fanoušků. Jeho resilience je inspirací pro mnohé.
Současné projekty a pohled do budoucnosti
Dnes Jan Dolanský pokračuje v aktivní kariéře. Na Instagramu sdílí momenty z života, jako jsou komentáře k leteckým show nebo rodinné okamžiky. Působí v divadlech jako Verze nebo Palace, kde hraje v představeních plných energie. V roce 2025 se objevil v rozhovoru o trendech, kde mluví o vyvážení kariéry a rodiny.
Budoucnost slibuje nové filmy a seriály. Jako dabér se vrací k oblíbeným projektům, a jeho hlas zůstává ikonou. Jan se nesnaží sledovat trendy – místo toho se soustředí na autentické role, které ho naplňují.
Inspirace pro nové generace herců
Jan Dolanský radí mladým: „Začněte co nejdříve vykukovat.“ Jeho příběh ukazuje, že talent spojený s tvrdou prací vede k úspěchu. Od studentských rolí po hlavní postavy – jeho cesta je důkazem, že v herectví je klíčová vytrvalost.
V dnešním světě, kde se umění prolíná s digitálním, Jan zůstává věrný tradičním hodnotám. Jeho přínos české kultuře je nepopiratelný, a jeho příběh stále inspiruje.
Zdroje:
