Hlavní obsah

Kopírky pod dohledem. Jak se v listopadu 1989 šířily zprávy na papíře

Foto: Robbie Morrison / Wikimedia Commons / CC BY 4.0

Praha, listopad 1989. Ořez. Robbie Morrison, CC BY 4.0. https://commons.wikimedia.org/wiki/File:1989_November_Prague_Velvet_Revolution_citizens_reading_news_taped_to_restaurant_window.jpg https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/

Zprávu dnes pošleme jedním dotykem. V listopadu 1989 bylo potřeba sehnat kopírku, papír a někoho, kdo letáky rozveze. Příběh revoluce se dá vyprávět i přes lidi, kteří stáli u rozmnožovacích strojů.

Článek

Vladimír Hanzel podal pracovníkovi provozovny Fotografia pozvánku a požádal o dvě stě kopií. Muž si text přečetl a odešel do vedlejší místnosti. Bylo 13. listopadu 1989. Na papíře byla pozvánka na shromáždění, které připravoval Václav Havel s dalšími představiteli opozice.

Podle Hanzelovy vzpomínky se v provozovnách Fotografie při kopírování předkládal občanský průkaz a zákazník musel být zaevidován. Rozmnožit takový text tedy znamenalo také prozradit, kdo jej přinesl. Pracovník se však vrátil s hotovými, dokonce oříznutými lístečky. Občanku nechtěl.

Pozvánka ještě nezvala na události sametové revoluce. Připravovalo se shromáždění ke Dni lidských práv na 10. prosince. Do zásahu na Národní třídě zbývaly čtyři dny. Hanzelova příhoda, zveřejněná Knihovnou Václava Havla, ale ukazuje, že i obyčejná služba u kopírky měla politický rozměr.

Zpráva potřebovala ruce

Po 17. listopadu bylo potřeba dostat svědectví, prohlášení a výzvy mezi další lidi. Nestačilo text sepsat. Někdo musel vyrobit dost výtisků, odnést je, vylepit nebo předat dál. Mezi autorem zprávy a jejím čtenářem stála práce, kterou dnes při stisknutí tlačítka „sdílet“ nevidíme.

Projekt Slovenské národní galerie Čas-opis 1989 připomíná celou škálu tehdejších postupů: ruční přepisování, psaní přes kopírovací papír, xerox i využití počítačů. Revoluční informace neměly jednotnou úpravu ani jeden způsob výroby. Vedle sebe vznikaly texty podle toho, k čemu měli jejich šiřitelé přístup.

V Levicích studenti podle téhož projektu četli letáky nahlas lidem na náměstí, z lavičky či vyvýšeného schodu. Jeden list tak mohl oslovit celou skupinu posluchačů. Na cestě zprávy záleželo stejně jako na jejím obsahu.

Galerie jako dílna

Pražský Mánes se během revoluce proměnil také v místo výroby plakátů a letáků. Muzeum Prahy popisuje velkou dílnu, v níž studenti, výtvarníci i další dobrovolníci pracovali ve dne v noci. Zpočátku vznikaly plakáty narychlo a ručně, později přibývaly tištěné.

Výsledky nezůstávaly uvnitř. Prohlášení a výzvy zaplňovaly výlohy, zdi, sloupy i zastávky. Z míst, kolem kterých člověk běžně prošel cestou do práce, se stávala místa čtení. Kdo se zastavil u výlohy, mohl se seznámit s požadavky lidí, jejichž hlas se ještě nedávno na veřejnost dostával obtížně.

Právě na dochovaných letácích je vidět, kolik různých lidí do událostí vstupovalo. Rukopis a provizorní úprava ukazují spěch, tištěný plakát zase schopnost rychle zorganizovat výrobu. Za oběma podobami byl někdo, kdo se rozhodl dát k dispozici svůj čas, vybavení nebo znalosti.

Směna, která neměla konec

Akademie věd při představení výzkumu studentských vzpomínek v roce 2019 vypočítává, co tehdejší aktivita obnášela: psaní a kopírování prohlášení, vylepování plakátů, organizování akcí a cesty po zemi. Někteří studenti přespávali na fakultách a několik dní se nedostali domů. Rodiče leckdy ani nevěděli, kde jsou.

Za touto prací následovalo vyčerpání. Monika MacDonagh Pajerová ve vzpomínce citované Akademií věd popisuje nemoci i dlouhé zotavování. Když si listopad představujeme prostřednictvím několika slavných fotografií, snadno z nich vypadne čas mezi jednotlivými záběry: další noc na fakultě a další materiály, které bylo potřeba připravit.

Připomenout si revoluci přes kopírku znamená všimnout si i lidí, kteří právě nestáli před mikrofonem. Výzva se k veřejnosti dostala díky mnoha drobným úkonům. Každý z nich mohl někdo odmítnout, odložit nebo přenechat druhému.

V Hanzelově vzpomínce z 13. listopadu neznáme jméno pracovníka Fotografie. Známe však výsledek jeho rozhodnutí: dvě stě hotových pozvánek, pečlivě oříznutých. A občanský průkaz, který mohl zůstat v kapse.

Zdroje:

https://www.vaclavhavel.cz/cs/hanzel?mn=198911

https://1989.sng.sk/letaky

https://www.muzeumprahy.cz/en/for-schools-museum-on-line-on-line-exhibitions-the-velvet-revolution/

https://www.avcr.cz/cs/o-nas/aktuality/Sametove-otazniky-co-vime-o-listopadu-a-jak-ho-vnimame/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz