Martin Myšička: Herec mezi atomy a jevištěm

Představte si chlapce, který vyrůstá v malebné, ale skromné vesnici Stará Huť u Příbrami. Martin Myšička se narodil 9. března 1970 v Příbrami, v době, kdy Československo ještě žilo pod tíhou komunistického režimu. Jeho dětství bylo poznamenáno přestěhováním – nejdříve škola v Žatci, pak ve dvanácti letech změna prostředí, která formovala jeho zvídavou mysl. Už tehdy se v něm probouzela touha po poznání, která ho později dovedla k neobvyklé kombinaci studií. Nešlo o náhodu; byla to touha po hloubce, kterou dnes vidíme v každé jeho roli.

Jako teenager se Martin začal zajímat o přírodní vědy. Vesmír, atomy, tajemství hmoty – to všechno ho fascinovalo. Ale současně v něm klíčila láska k divadlu, k příběhům, které ožívají na jevišti. Tato duality se stala jeho poznávacím znamením. V roce 1995 absolvoval nejen činoherní herectví na pražské DAMU, ale i obor subnukleární fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě UK. Dvě fakulty, dvě světy – a přesto se v Martinově životě prolínají. „Nejsem suchar, budu herec,“ řekl jednou v rozhovoru, kde popisoval, jak tyto póly v sobě vždy cítil. Je to jako kvantová superpozice: herec a vědec v jednom.

Rok 1997 byl pro Martina klíčový. Stal se stálým členem Dejvického divadla, místa, které se stalo jeho uměleckým domovem. Tady se setkal s kolegy jako Ivan Trojan nebo Veronika Khek Kubařová, s nimiž sdílí nejen jeviště, ale i hluboké přátelství. Dejvické divadlo je známé svou autenticitou, improvizací a příběhy, které odrážejí reálný život. Martin zde exceloval v rolích, které vyžadují intelekt i emoce – od Dostojevského klasik jako Zločin a trest po moderní hry.

Jednou z vrcholů byla jeho role ve hře Elegance molekuly od Petra Zelenky, kde se vrátil ke svým vědeckým kořenům. Příběh českého chemika Antonína Holého, který objevil léky proti AIDS, byl pro Martina jako na míru šitý. V roce 2025 tuto hru představili i v Lucembursku, kde spojila vědu a umění před mezinárodním publikem. Martin nejen hraje, ale i režíruje a píše. Jeho hra Nitero, kterou napsal jako odcházející umělecký šéf divadla, se zabývá mužskou toxicitou a vnitřním konfliktem. Premiéra v roce 2025 vyvolala debaty o moderní mužnosti – Martin v ní hraje hlavní roli, kde se noří do psychoanalytického křesla.

Osm let jako umělecký šéf Dejvického divadla (do roku 2025) bylo obdobím, kdy divadlo zažilo boom. Martin vedl soubor s vizí, která spojovala tradici s inovacemi. „Pročištění mysli bylo pro můj život klíčové,“ řekl v rozhovoru, kde mluvil o svém širokém záběru díky vědeckému vzdělání. Jeho přístup k herectví je intelektuální – analyzuje role jako fyzikální rovnice, ale přidává k nim lidskou hloubku.

Martinova filmová kariéra začala v polovině 90. let, ale skutečný průlom přišel s filmy, které ukazují jeho všestrannost. V Černích baronech (2004) ztvárnil postavu, která mísí humor s absurditou socialistické reality. Později v Ztraceni v Mnichově (2015) pod vedením Petra Zelenky ukázal svůj talent pro složité charaktery. Jeho filmografie zahrnuje přes dvacet titulů – od Karamazových po Případ pro exorcistu.

V seriálech se objevil v populárních projektech jako Dáma a Král nebo Ulice, kde jeho role Eliáše přinášela intelektuální šarm. V roce 2025 se objevil v seriálu Energonauti na ČT:D, kde hraje ducha Nikoly Tesly – průvodce dětmi světem energetiky. Tato role spojuje jeho lásku k vědě s herectvím, vysvětluje složité témata prostřednictvím příběhu.

Nedávno v roce 2025 načetl audioknihu Misery od Stephena Kinga, kde jeho hlas přináší napětí a hloubku. A v kampani E.on se objevil jako česká verze Christopha Waltze, propagující chytrá energetická řešení. Martinova přítomnost na obrazovce je vždy autentická – nepřehrává, ale žije své role.

Martin má k hudbě blízko už od mládí. „Moderní herectví počítá s hudební zručností,“ řekl v rozhovoru pro Českou filharmonii v roce 2025, kde vystupoval jako vypravěč. Jeho láska k hudbě se projevuje v divadelních projektech, kde hudba hraje klíčovou roli.

A věda? Ta zůstává jeho tajnou láskou. V roce 2019 o něm vyšel článek jako o „umělci s duší astronoma“. V roce 2025 četl na Českém rozhlase Vltava z biografie Alberta Einsteina, kde spojil své znalosti fyziky s vyprávěním. „Nebudu kašpárek, budu vědec,“ řekl o svých vnitřních konfliktech.

Martinova rodina je pro něj oporou. Má krásnou dceru, která je také herečkou a hraje s ním v divadle. V roce 2025 vyšel článek o jejich spolupráci v Dejvickém divadle. Jeho manželka pochází z akademického prostředí – našel lásku u tabule, jak se říká. Soukromí si chrání, ale v rozhovorech prozrazuje, jak rodina ovlivňuje jeho tvorbu.

Už v roce 1994 získal Cenu Alfréda Radoka jako Talent roku. Jeho odkaz je v autenticitě – spojuje vědu, umění a lidskost. V roce 2026 se objeví v nových projektech, jako je film Cukrkandl, kde hraje záhadného strýce Kolowrata.

Martin Myšička je důkazem, že život není lineární – je to kvantový skok mezi světy. Jeho příběh inspiruje, baví a nutí přemýšlet.