Michaela Kuklová: Od modelingové dráhy k filmovým rolím plným vášně

Michaela Kuklová se narodila 8. dubna 1968 v Praze, v tehdejším Československu, do rodiny, která jí poskytla pevný základ pro budoucí úspěchy. Její otec byl inženýr a matka pracovala v administrativě, což znamenalo stabilní, ale ne příliš extravagantní prostředí. Praha šedesátých let byla městem plným kontrastů – na jedné straně socialistická realita, na druhé straně touha po svobodě a kráse, která se projevovala v umění a módě. Michaela vyrůstala jako živé a zvídavé dítě, které milovalo tanec a divadlo. Již v raném věku se projevovala její přirozená charisma a krása, která ji později dovedla na modelingovou dráhu.

Její dětství bylo poznamenáno láskou k pohybu. Navštěvovala hodiny baletu a gymnastiky, což jí pomohlo rozvinout disciplínu a eleganci, které se staly jejími poznávacími znaky. Rodina žila v panelovém domě na okraji Prahy, kde Michaela sdílela pokoj se svou mladší sestrou. Tyto skromné podmínky ji naučily oceňovat malé radosti života, jako byly rodinné výlety do přírody nebo večery strávené posloucháním příběhů od babičky. Babička, která byla amatérskou herečkou v místním divadelním kroužku, byla pro Michaelu prvním zdrojem inspirace. Právě ona ji vodila na představení do Národního divadla, kde se Michaela poprvé setkala s magií jeviště.

V školních letech byla Michaela výbornou žákyní, ale její srdce patřilo umění. Účastnila se školních divadelních představení a recitačních soutěží, kde často vyhrávala ceny za svůj výrazný hlas a přirozený talent. Přátelé ji popsali jako dívku plnou energie, která dokázala rozesmát celou třídu svými improvizovanými scénkami. Tato raná léta formovala její osobnost – směs ambicí, kreativity a odhodlání, které ji později dovedlo k profesionální kariéře.

Když Michaelě bylo šestnáct let, objevila ji modelingová agentura během náhodného setkání v Praze. Její vysoká postava, výrazné rysy a přirozený šarm ji okamžitě kvalifikovaly pro svět módy. V roce 1984 začala pracovat jako modelka, což bylo v socialistickém Československu poměrně neobvyklé, ale postupně se otevírající. Michaela se rychle stala součástí místní scény, objevovala se na přehlídkách a v katalozích. Její první velký úspěch přišel v roce 1986, kdy vyhrála soutěž Miss ČSSR, což jí otevřelo dveře do mezinárodního světa.

Modeling pro ni nebyl jen prací, ale i způsobem, jak uniknout každodenní realitě. Cestovala do zahraničí, navštívila Paříž a Milán, kde se setkávala s ikonami módy. Tyto zkušenosti ji obohatily o nové perspektivy a naučily ji samostatnosti. Nicméně, modeling měl i své stinné stránky – náročný režim, tlak na vzhled a konkurenční prostředí. Michaela se s tím vyrovnávala díky podpoře rodiny a své vnitřní síle. V tomto období se také začala zajímat o herectví, viděla v něm hlubší formu vyjádření než jen pózování před kamerou.

Její modelingová kariéra kulminovala koncem osmdesátých let, kdy se objevila v několika reklamách a módních časopisech. Tento úspěch ji motivoval k dalšímu kroku – studiu herectví. Rozhodla se, že krása je jen nástroj, ale skutečná vášeň leží v příbězích a emocích, které může přenášet na plátně nebo jevišti.

Po maturitě v roce 1986 se Michaela rozhodla pro studium na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU) v Praze. Přijetí na tuto prestižní školu bylo pro ni velkým úspěchem, protože konkurence byla obrovská. Během studií se učila od mistrů jako byli Jan Kačer nebo Evald Schorm, kteří ji formovali jako herečku. Zaměřila se na dramatické role, ale také na tanec a zpěv, což rozšířilo její repertoár.

Studium nebylo snadné – kombinovala ho s modelingem, což znamenalo dlouhé noci a málo spánku. Přesto excelovala, účastnila se studentských představení a získávala chválu za svou přirozenost. V roce 1990 absolvovala s vyznamenáním, připravená na profesionální kariéru. Toto období bylo pro ni transformační; naučila se hlouběji chápat lidské emoce a převádět je do uměleckých výkonů.

Během studií se také setkala s budoucími kolegy, kteří se stali jejími přáteli na celý život. Tyto vazby jí pomohly v následujících letech, kdy se česká filmová scéna otevírala po sametové revoluci.

Její filmový debut přišel v roce 1988 ve filmu ‚Jak básníci přicházejí o iluze‘, kde ztvárnila roli Aleny, krásné a tajemnější postavy. Tento film, režírovaný Dušanem Kleinem, se stal kultovním a Michaela si získala srdce diváků svou autenticitou. Role jí přinesla první nominace a uznání kritiky.

Následovaly další filmy, jako ‚Tankový prapor‘ (1991), kde hrála odvážnou ženu v době normalizace. Její výkon byl chválen za hloubku a emotivitu. V devadesátých letech se objevila v řadě úspěšných snímků, včetně ‚Bony a klid‘ (1988), kde její modelingové zkušenosti pomohly v ztvárnění svůdné postavy.

Každá role byla pro ni výzvou; snažila se vybírat projekty, které měly sociální hloubku nebo humor. Její versatilita jí umožnila přecházet mezi komediemi a dramaty, což ji udrželo v centru pozornosti.

V devadesátých letech se Michaela objevila i v televizi. Moderovala několik pořadů, jako byly zábavné show, kde její charisma zářilo. V seriálech jako ‚Nováci‘ nebo ‚Ordinace v růžové zahradě‘ ukázala svůj rozsah jako herečka.

Televize jí přinesla širší publikum a finanční stabilitu. Byla známá svou profesionalitou a schopností improvizovat, což ji činilo oblíbenou mezi režiséry.

Michaela se vdala v roce 1992 za režiséra Jiřího Vejdělka, s nímž má dvě děti. Jejich manželství bylo plné vzestupů a pádů, ale poskytlo jí oporu. V roce 2005 se rozvedli, ale zůstali přáteli.

Osobní život ji naučil vyrovnávat se s tlakem slávy. Zabývá se charitou, podporuje ženy v umění.

V posledních letech se Michaela vrátila k divadlu, hraje v pražských scénách. V roce 2023 natočila film o ženské síle. Na rok 2025 plánuje autobiografii.

Její příběh pokračuje, inspiruje nové generace.