Článek
Z Liberce na jeviště: Raná léta plná hledání
V malebném Liberci, kde se hory střetávají s městským ruchem, se 29. ledna 1972 narodil chlapec, který měl jednoho dne okouzlit české diváky svou autenticitou. Pavel Liška vyrůstal v prostředí, kde se textilní průmysl mísil s kulturou, a už jako teenager cítil touhu po něčem víc než jen obyčejném životě. Po střední škole, kde se vyučil mechanikem v textilním oboru, se rozhodl pro radikální změnu. Zamířil do Brna, aby studoval činoherní herectví na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU). Tady, v roce 1995, získal titul MgA. a položil základy své kariéry. Brno pro něj nebylo jen místem studia – stalo se kolébkou jeho hereckého talentu, kde se naučil, jak přenášet emoce z jeviště přímo do srdcí diváků. Jeho první kroky v divadle byly poznamenány energií devadesátých let, érou, kdy se české divadlo osvobozovalo od starých konvencí a hledalo nové formy vyjádření.
Liškovy rané zkušenosti v divadle byly plné experimentů. Účinkoval v brněnském HaDivadle, kde se podílel na inscenacích, které kombinovaly humor, drama a sociální komentář. Jednou z jeho významných rolí byla titulní postava v Shakespearově Romeovi a Julii v Národním divadle. Tato role ukázala jeho všestrannost – dokázal ztvárnit vášnivého milence s takovou intenzitou, že diváci cítili každou emoci jako svou vlastní. HaDivadlo, známé svými inovativními přístupy, mu poskytlo prostor k růstu. Spolupracoval s režiséry jako Jan Antonín Pitínský, kteří ho formovali do herce, jenž se nebojí riskovat. Tyto počátky nebyly snadné; Liška často mluví o tom, jak se musel vypořádat s pochybnostmi o svém talentu, ale právě tyto výzvy ho posílily. Dnes se na tyto léta dívá s úsměvem, protože právě zde objevil svou lásku k divadlu jako k prostředku pro hlubší porozumění lidské povaze.
Průlom na stříbrném plátně: Od idiota k štěstí
Filmový svět objevil Pavla Lišku v roce 1999, kdy debutoval v režijním díle Saši Gedeona Návrat idiota. Jeho role Františka byla přelomová – ztvárnil muže, který se vrací z psychiatrické léčebny do světa plného složitých vztahů. Tato postava, inspirovaná Dostojevského Idiotem, ukázala Liškovu schopnost hrát psychicky nevyrovnané charaktery s jemností a hloubkou, která diváky donutí přehodnotit své předsudky. Film se stal hitem festivalů a Liška si vysloužil uznání kritiků za autentický výkon, který nebyl přehnaný, ale přirozený. Tento debut předznamenal typ rolí, které ho čekaly – často prostoduší, ale složití jedinci, kteří odrážejí složitost života.
Následovaly filmy, které upevnily jeho postavení. V Pupendu (2003) režiséra Jana Hřebejka ztvárnil postavu, která se pohybuje v absurditách normalizace, a jeho komediální timing byl bezchybný. Ale skutečný vrchol přišel v roce 2005 s filmem Štěstí Bohdana Slámy. Zde Liška hrál hlavní roli muže hledajícího štěstí v průmyslovém prostředí, kde se mísí láska, zklamání a naděje. Jeho výkon byl tak přesvědčivý, že získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Kritici chválili, jak dokázal vtělit do postavy univerzální lidské touhy a bolesti. Film Štěstí nebyl jen o osobním úspěchu; stal se symbolem českého filmu, který se zaměřuje na obyčejné lidi v neobyčejných situacích. Liška v rozhovorech často říká, že tato role ho naučila vidět krásu v obyčejnosti, což ovlivnilo jeho další tvorbu.
Další filmy jako Horem pádem (2004), kde spolupracoval s Janem Hřebejkem znovu, nebo Nuda v Brně (2003), kde ztvárnil frustrovaného muže v krizi středního věku, ukázaly jeho rozsah. V Venkovském učiteli (2008) Bohdana Slámy opět exceloval v dramatické roli učitele bojujícího s vlastní identitou. Tyto filmy nejen sbíraly ocenění na festivalech, ale i diváckou přízeň. Liška se stal synonymem pro herce, kteří nehrají, ale žijí své role. Jeho spolupráce s režiséry jako Sláma nebo Hřebejk vytvořila sérii filmů, které definují českou kinematografii nultých let – plné humoru, melancholie a sociálního komentáře.
Komediální mistrovství: Od mazaného Filipa po aristokratku
Liška není jen dramatickým hercem; jeho komediální talent září v rolích, kde se mísí absurdita s realitou. V Mazaném Filipovi (2003) ztvárnil detektiva, který řeší záhady s vtipem a šarmem, inspirovaným klasickými detektivkami. Tato role ukázala jeho schopnost improvizovat a přinést lehkost do scénáře. Podobně v Účastnících zájezdu (2006) byl součástí ansámblu, který satiricky zobrazuje české turisty, a jeho postava přispěla k filmu, který se stal kultovním díky svému humoru.
V posledních letech se Liška objevil v populárních komediích jako Poslední aristokratka (2019) a její pokračování Aristokratka ve varu (2024). Zde hrál postavy z aristokratického prostředí, kde se mísí noblesa s chaotickým humorem. Jeho výkon v těchto filmech byl chválen za přirozenost – dokázal ztvárnit postavy, které jsou směšné, ale zároveň sympatické. V Teroristce (2019) přešel do temnější komedie, kde hrál muže zapleteného do absurdních intrik. Tyto role ukazují, jak se Liška vyvíjí – od introspektivních dramat k lehkým komediím, které oslovují široké publikum.
Televizní projekty jako seriál Vinaři nebo Prázdniny přinesly Lišku do domácností. V Vinařích hrál Miroslava Tomicu, postavu plnou vnitřních konfliktů, zatímco v Prázdninách byl Lišákem, komediálním prvkem v rodinném příběhu. Tyto série mu umožnily experimentovat s dlouhodobým vývojem postav, což obohatilo jeho repertoár.
Ocenění, která hovoří sama za sebe: Český lev a další triumfy
Pavel Liška není hercem, který sbírá ocenění pro prestiž; pro něj jsou potvrzením tvrdé práce. Nejvýznamnější je Český lev z roku 2005 za Štěstí, kde jeho role byla oceněna za hloubku a autentitu. Toto ocenění ho zařadilo mezi elitu českého filmu. Další nominace přišly za filmy jako Venkovský učitel, kde byl opět chválen za dramatický výkon.
Mezinárodní uznání přišlo na festivalech, kde jeho filmy sbíraly ceny. Například Štěstí bylo oceňováno na Karlových Varech a dalších akcích. Liška sám říká, že ocenění jsou příjemná, ale důležitější je spojit se s diváky. Jeho kariéra je plná momentů, kdy jeho práce ovlivnila generace – od studentů divadla po filmové fanoušky.
Rodinné štěstí a výzvy: Život mimo reflektory
Za kamerami je Pavel Liška otcem a partnerem, který si cení soukromí. V letech 2002 až 2013 byl ženatý s tanečnicí a herečkou Kristýnou Bokovou, se kterou má syna Šimona Samuela, narozeného v roce 2005. Tento vztah byl plný kreativity, ale skončil rozchodem. Poté, v letech 2014 až 2018, žil s herečkou a zpěvačkou Barborou Polákovou, se kterou má dcery Ronju a Riku. Liška otevřeně mluví o výzvách rodičovství v hereckém světě – snaží se držet děti stranou od reflektorů, aby měly normální dětství.
Jeho osobní život je poznamenán rovnováhou mezi prací a rodinou. Bydlí v Praze, ale rád uniká do přírody. V rozhovorech přiznává, že být otcem ho naučil pokoře a zodpovědnosti, což ovlivňuje jeho role – často hraje otce nebo muže v krizi, které odrážejí jeho vlastní zkušenosti.
Dobrodružství mimo scénu: Cestovatel s duší vandráka
Pavel Liška není jen hercem; je vášnivým cestovatelem, který své dobrodružství proměňuje v dokumenty. Společně s přáteli procestoval Střední Ameriku na motorkách, což zachytil v sérii Vandráků. Nejnovější projekt, Vandráci na ostrově lidojedů (2025), popisuje cestu na Papuu Novou Guineu. Tři dny putovali džunglí k domorodcům, kteří je přivítali rituály. Liška vzpomíná: „Člověk je jako krysa. Zvykne si na strašné věci.“ Tato cesta byla fyzicky náročná – hluboké dno, které si nikdo z nich do padesáti nesáhl – ale přinesla hluboké poznání kultur.
Jeho láska k motorkám a přírodě ho vede k expedicím, kde se setkává s lidmi z jiných světů. Tyto zkušenosti obohacují jeho herectví – přinášejí autenticitu a nové perspektivy. V roce 2025 plánuje další projekty, včetně pokračování cestovatelských dokumentů.
Současné projekty: Nové role a výzvy v roce 2025
V roce 2025 je Liška aktivní v divadle i filmu. Účinkuje v inscenacích jako Revizor nebo Chicago, kde alternuje role. Jeho film Vandráci na ostrově lidojedů vstupuje do kin a přináší divákům pohled na exotické kultury. Spolupracuje na nových projektech, včetně seriálů a divadelních představení, které kombinují humor s hloubkou.
Liška se zapojuje i do společenských akcí, jako podpora demokracie v kampaních. Jeho kariéra pokračuje v růstu, s plány na mezinárodní spolupráce.
Budoucnost plná příběhů: Co čeká Pavla Lišku
Pavel Liška zůstává hercem, který inspiruje. Jeho plány zahrnují nové filmy, cesty a rodinný život. Věří, že umění má moc měnit svět, a jeho příběh je důkazem, že autentita vítězí.
Zdroje:
