Článek
Práci jsem hledala už nějakou dobu. Zkoušela jsem se prosadit v IT, ale s menší praxí to nebylo jednoduché. A tak jsem se rozhodla rozhlédnout i jinde. Vrátila jsem se k oboru, který jsem znala ze školy – ke zdravotnictví.
A právě tam na mě čekala nabídka, která zněla skoro jako splněné přání.
Práce sestry v terénní péči. Mzda 50 až 60 tisíc korun. Nástupní bonus 100 tisíc. Služební auto i k soukromým účelům, žádné noční směny a jen občasný víkend. Řekla jsem si, že to stojí za pokus.
Tři dny, které mi připomněly, proč mám tu práci ráda
Po odeslání životopisu se mi téměř okamžitě ozvala vrchní sestra. Sešly jsme se a dlouho si povídaly o tom, jak práce funguje. Zeptala jsem se samozřejmě i na peníze.
Odkázala mě na inzerát. Když jsem připomněla uvedených 50 až 60 tisíc, překvapilo ji to. Konkrétní částku mi prý zatím říct nemohla.
Trochu mě to zarazilo. Nechtěla jsem ale nabídku hned zavrhnout.
Dostala jsem možnost vyrazit se sestrami přímo do terénu. Strávila jsem tak tři dny. A právě ty nakonec rozhodly, že jsem o práci opravdu stála.
Po dlouhé době jsem znovu cítila, že moje práce může někomu skutečně pomoci. Že jsou lidé rádi, když vás vidí. Že to, co děláte, má smysl.
Ten pocit mi chyběl. Byla jsem šťastná, že jsem si ho mohla připomenout.
Když mi místo nabídli, rozhodla jsem se ho přijmout. Třeba jen na nějaký čas, než se vrátím do IT. Na další schůzku jsem tedy šla s tím, že podepíšu smlouvu.
Pak přede mě položili mzdový výměr
Na stole přede mnou přistála hromada dokumentů. Všechno šlo rychle a papíry mířily téměř rovnou k podpisu. Neměla jsem prostor si je v klidu projít.
Navíc jsem se teprve tam dozvěděla, že kvůli svému původnímu vzdělání nemohu v domácí péči pracovat samostatně. Měla bych nastoupit jako praktická sestra, pracovat pod dohledem a doplnit si další vzdělání.
Zeptala jsem se, jestli se jiné zařazení projeví na mzdě. Dostala jsem odpověď, že ne.
Pak přišel na řadu mzdový výměr.
34 000 korun hrubého.
Po zkušební době možné osobní ohodnocení do tisícovky. K tomu další odměny za výkony nad určitý limit, jenže podle interních pravidel, která jsem si nemohla přečíst.
A nástupní bonus 100 tisíc korun, kterým se inzerát chlubil? O tom při schůzce nepadlo ani slovo.
Možná bych si díky dalším odměnám nakonec vydělala víc. Jenže já jsem potřebovala vědět, na jaké peníze a za jakých podmínek se můžu skutečně spolehnout. A to jsem nevěděla.
Práci jsem chtěla. Smlouvu jsem ale nepodepsala
Nejvíc mě nakonec nezklamala samotná částka. Byl to způsob, jakým se mnou jednali. Nejasnosti, informace na poslední chvíli a spěch při podpisu. Měla jsem pocit, že jediná možnost je brát, nebo nechat být.
Tak jsem to nechala být.
Mrzelo mě to. Práce se mi líbila a během těch tří dnů jsem si znovu připomněla něco, co mi dlouho chybělo. Ale to ještě neznamená, že musím přijmout podmínky, kterým nerozumím nebo jim nedůvěřuji.
Z pohovoru si zaměstnavatel odnáší obrázek o člověku. Jenže i člověk si odnáší obrázek o zaměstnavateli.
A někdy je tím nejlepším rozhodnutím v nové práci vůbec nezačít.
Zdroje
Základem vyprávění je příspěvek aktérky na sociálních síti.
https://ppropo.mpsv.cz/IV11Povinnostizamestnavatelepred
https://ppropo.mpsv.cz/xixodmenovanizamestnancumzdou
https://ppropo.mpsv.cz/IV12Pracovnismlouvaajejiobsah
