Článek
Země není jen to, co známe z mapy. Podle véd je to jen jedna část obrovského vesmíru, kde se svět nerozděluje podle kontinentů, ale podle vědomí.
Za ledem, kde končí známý svět, nečeká prázdno. Čeká jiný svět – nepoznaný, ale ne vymyšlený. A uprostřed všech těch kruhů leží hora Méru, střed vesmíru, domov bohů.
Svět jako kruh, ne jako koule
Podle véd leží náš svět v oblasti zvané Bharata-varša – což je mimochodem i starý název pro Indii.
Ale tahle „Indie“ není jen země. Je to lidský svět. Kolem něj jsou oceány, ledové pásy, hory, světy bohů, polobohů a démonů.
Není to mapa k navigaci. Je to mapa vědomí. Čím dál jdeš, tím vyšší nebo nižší úroveň bytí potkáváš.
Hora Méru: Axis Mundi všech světů
Přímý střed. Hora, která sahá až do nebes. Tam sídlí:
- Brahma, stvořitel všeho, co je.
- Višnu, ochránce světů, který přichází v různých podobách – třeba jako Ráma nebo Krišna.
- Šiva, ten, kdo ničí – ale aby mohlo vzniknout nové.
Každý z nich má svou roli. A pod nimi jsou stovky dalších bytostí – strážci, polobozi, duchové, avatárové. Každý s úkolem, nikdo náhodou.
Cykly života bohů
I bohové mají své cykly.
Jeden den Brahmy trvá 4,32 miliardy let. A jeho noc stejně tak.
V těchto dnech se odehrávají vzestupy a pády celých civilizací – nejen na Zemi, ale i ve vyšších světech.
My žijeme v době Kali jugy – věku hádky, chaosu a zapomnění. Ale i v této temnotě může vysvitnout slunce, byť jen na chvíli.
Védy říkají, že i krátký záblesk pravdy v Kali juze má obrovskou sílu – možná větší než celý život v Satja juze.
A možná proto tomu věřím
Nevím, jestli je to všechno pravda. Neviděl jsem to. V tomhle životě určitě ne.
Ale něco ve mně to zná. Něco hluboko ve mně říká, že svět je větší, než se zdá.
Možná to ví moje vyšší já. Možná si to pamatuje. A možná proto tomu věřím.
A kdo říká, že to není pravda, jen protože to nejde změřit?
Možná ty „pohádky“ říkají víc pravdy než všechny večerní zprávy dohromady.
