Článek
Budík zvoní v 6 ráno, protože do práce jdete už na devátou a v 8.30 musíte vyrazit. Je nejvyšší čas, abyste to stihli.
Spát jste ale šli ve dvě ráno, jelikož váš mozek jel skoro celou noc naplno. Měli jste hrozné nervy z toho, že jste včera v práci snědli jednohubku, kterou vám nabídl kolega, a vy jste neměli možnost si umýt ruce. Jenže jste chvíli před tím sáhli na kliku dveří od kolegovy kanceláře. A ani nechcete vědět, kolik lidí na ni denně sáhne. A kolik bakterií tam žije. Ale všichni si ty jednohubky od něj berou. Vypadalo by to opravdu divně, kdybyste si jako jediní šli umýt ruce, nebo si jednohubku nevzali. Tak jste ji se sebezapřením snědli. A po zbytek dne a většinu noci jste přemýšleli, jestli jste něco nechytili.
Ale teď musíte vstát, je zas nový den a do práce se musí. Kdyste si brali sick day nebo dovolenou pokaždé, když celou noc nespíte kvůli svým nervům, tak by vám už po dvou měsících žádné volno nezbývalo. Ještě 10 minut ale ležíte v posteli, protože jste opravdu vyčerpaní a vstát vám prostě nejde.
Potom se ale silou vůle přimějete z té postele konečně vylézt. Musí se hned otevřít okna, protože za celou noc se v celém bytě nahromadily plísně a bakterie. Hned je ale v bytě šílená zima a v kombinaci s vaší únavou to vážně není příjemné. Tak se zavřete na WC.
Když vylezete, je třeba si umýt ruce. Důkladně. 2×. I pod nehty.
Pak zavřete okna a přece nemůžete nechat rozházené postele, ale musí větrat, protože jste se v noci potili a protože bakterie. Postel musí být čistá. Tak ustelete tak, že jen napůl v nohách přehodíte peřinu, ať matrace dýchá.
Mezitím je už čas cvičit. Ale stlali jste déle, než jste čekali, tak abyste dnes všechno stihli, musíte cvičení zkrátit. Stačí 10 minut. Vezmete do ruky činky. Ježiš, fuj, nikdo je včera neutřel. Vždyť byly od potu. Teď jsou odporné. No nic, nemáte čas je mýt. S odporem si s nimi tedy zacvičíte a pak je alespoň 15 minut důkladně omýváte.
Když máte konečně hotovo, zjistíte, že jste už před 15 minutami měli začít snídat. Jenže od těch činek vám pořád smrdí ruce. Tak si je znovu umyjete. Dvakrát. Třikrát.
No, co se dá dělat, už vážně musíte snídat. Takže jdete připravovat snídani. Chleba se šunkou, ať je to rychlé. Jenže když nandaváte šunku, máte od ní úplně opatlané ruce. Takže znovu umýt. Pak se konečně najíte. Ale máte zas špinavé ruce od té šunky a chleba, jak jste je při jezení drželi.
Takže znovu umýt ruce, než budete sahat na skříňku, kde máte léky.
Když si konečně vezmete léky, je třeba vyčistit zuby. Nejdříve ale znovu umýt ruce. Přece při sahání na kartáček nemůžete mít špinavé ruce. Dáváte si ho do pusy. Po vyčištění, než vypláchnete pusu, je třeba znovu umýt ruce. Bůhvíco byste si jinak dali do pusy.
Je opravdu čistý ručník, kterým si chcete utřít pusu? Je tu už od včerejška. Raději ho jdete vyměnit. A s ním i ručník, kterým se utřete po sprše. Ten přece taky musí být čistý.
Chystáte se, že půjdete do sprchy, ale ono už je 8 hodin. Kruci. No nic, zas přijdete pozdě. Ale umýt se prostě musíte.
Sundáte oblečení, ponožky… a zas si musíte umýt ruce, ty ponožky byly přeci opravdu hodně propocené. S těmahle rukama se nemůžete mýt. Takže opět umytí rukou a pak vlezete do sprchy. 15 minut důkladného sprchování. Pak se opatrně utřít tak, aby se ručník nedotkl stěny nebo podlahy. To by se musel hned vyprat.
Pak se rychle oblečete, samozřejmě všechno, i kalhoty, musí být každý den čistě vyprané. Protože když ne, tak přece fuj.
Jenže ještě oční kapky. Víte, že už jste měli před 15 minutami jít, ale kapky si dát musíte. Takže znovu umýt ruce, vyndat kapky ze skříně, otevřít krabičku, ve které jsou. Ale musíte si teď ruce umýt znovu. Přece jste sahali na skříň a krabičku. Takže si znovu umyjete ruce. Utřete je ale do papírového kapesníku, kde krabici s kapesníky máte na stole pořád připravenou, abyste na nic už neshali, jen dvěma prsty uchopili kapesník a utřeli si ruce. Ručník už je přeci zas špinavý, už jste se do něj utírali, a to si nemůžete dát do oka.
Konečně dvěma prsty opatrně uchopíte lahvičku s kapkami a kápnete si do jednoho i druhého oka.
Uklidíte kapky zpět do krabičky a do skříně. Jenže si musíte znovu umýt ruce, než budete sahat na další věci. Co kdybyste měli v oku počínající zánět? To je hodně infekční a nechcete to roznášet na povrchy doma. Tak si zas umyjete ruce a jdete se konečně obout a vzít si bundu.
Ale ještě jste nezkontrolovali, jestli je všude vypnutá voda. Koupelna, kuchyň. Ok. Zavřená okna. Projdete všechny místnosti. Ok. Roztažené žaluzie, ať jde dovnitř trochu světla? Ano, v pořádku. Vypnutý sporák? Ano. Zavřená lednička? Ano. Všude zhasnuto? Znovu zpět do všech místností, ano. Moment, nerozsvítili jste teď někde? Znovu kontrola všech místností. Ok. Moment, nezavadili jste teď o vypínač? Ne. Je to v pořádku.
Tak snad konečně můžete jít. Ještě dvakrát kontrola, jestli máte vážně všechno. Asi ano. Ještě jednou - je v předsíni zhasnuto? Ano. Popadnete klíče. Kontrola, jestli je vážně máte v ruce. Ano. Zabouchnete. Znovu odemknete - opravdu jste v té předsíni zhasli? Ano, je zhasnuto. Znovu zabouchnete. Zamknete. Znovu 3× zkontrolujete, jestli nejde otevřít. Dobré. Přivoláte výtah. Moment, vážně jste zamkli? Znovu kontrola. Ano. Nastoupíte do výtahu a vzpomenete si, že si nejste jistí, jestli jste pořádně zkontrolovali, jestli někde neteče voda. Ale už vážně musíte jet, nemůžete se vracet. Tak dobře. Ale budete na to celý den myslet, než dorazíte zas večer domů a přesvědčíte se.
Nakonec jste ale na sebe hrdí, že jste to zvládli. Konečně už jedete do práce. Příchod místo v 9.00 je v 9.45, ale co. Přišli jste, ne?
