Článek
Naše dětí jsou naší budoucností, ale taky naším obrazem. Často slyším kritiku našich dětí, mládeže, že jsou vulgární, závislí na všem možném, neumí se chovat k sobě, k učitelům, ke starším. Přál bych si než značném na všechno nadávat, aby každý napočítal do deseti a zkusil nad tím zapřemýšlet. Mě se taky chování některých dětí nelíbí, ale ja to beru jako selhání dospělých. Zkusím to vysvětlit na pár příkladech snad se mi to podaří…
Od jedné kamarádky, která v tu dobu byla učitelka na odborném učilišti, jsem dostal informace. že děcka jsou neukázněné, zlobivé, sprosté a nechtějí se učit a do ničeho se nezapojují. S těmito informace jsem šel ve 40 letech dělat vedoucího na letní tábor. Za mě, jsou tyto informace příliš subjektivní a nemůžu se s nimi ztotožnit. Děti reagují na okolí. Ti, co jsou na takovém táboře poprvé a neposlechli radu, nenosit mobil, protože na tam není signál, těm se mobil do druhého dne vybije a pak se zapojí do dění.
Ostatní se většinou už večer baví, a to že nemají telefon jim vůbec nevadí. Zažil jsem i tábor za kovidu, a i ten přinesl něco dobrého. Zrušily se návštěvy po týdnu, takže se odbouraly další nešvary. Rodiče nosící dětem energetické nápoje, nealko pivo a čokolády. Děti, co mají problém se adaptovat, si po třech dnech zvykly, a v sobotu by přišli rodiče a začíná to znovu. Najdou se i rodiče, co vezmou dítě předposlední den, protože mu koupili štěně, a on ho musí vidět, připraví ho tak o spoustu her, závěrečnou diskotéku například.
Poslední tábor byl taky svým způsobem výjimečný, teda hlavně pro mě, ale i pro ostatní vedoucí, kteří to dělali mnohem déle, například patnáct let. Celý tento tábor byl hodně náročný na emoce. Ze 40 dětí, bylo asi cca 15 z dětských domovů, asi půl z nich Romové. Ano, na začátku to byla sprostá slova, vyhrůžky a nezájem. Daleko častěji jsme řešili situace, které jsme předtím řešit nemuseli, ale po třech, čtyřech dnech se situace změnila začali se zapojovat i ti nejzatvrzelejší a tábor končil jako jedna parta. Myslím, že jsme to zvládli bez ztráty kytičky. Odměnou nám bylo, když sami přestali používat sprostá slova a nahradili je neškodnými, zapojovali se ho her a prohlášení, že takový tábor ještě nezažili, že by chtěli jet s námi znovu. Za mě skvělý zážitek.
Bohužel mi přijde, že táborů na deset dnů a více je čím dál míň. Jsou často nahrazeny příměstskými, týdenními. A střídal jsem i tábor, kde po týdnu chodili vedoucí znuděně a vypadali hůř než my po čtrnácti dnech. Proto si myslím, že by si měli všichni vážit lidí, co si místo dovolené u moře sednou s dětmi, věnují se jim celý den a něco je u zábavnou formou naučí. Místo toho je tu další byrokracie ze strany státu, spousta přikázání, papírování a zákazů a někteří rodiče vás jsou schopni zažalovat i za odřené koleno jejich ratolesti.
Ještě jeden příklad, zkušenost. Moje děti chodily na stejnou základní školu jako já, školu, která měla pověst (a ještě má), že jsou přísnější ve známkování, ale na druhou stranu žáci umí. Já si to pamatuji jako školu v krásném prostředí, park, lesy, rybníky. Chodili jme na výlety, v tělocviku běhali v lese, o přestávce se i vykoupali. Učitelé byli sice přísní, sem tam to byl i pohlavek nebo něco letělo. Ale byli spravedliví. Dvěma učitelkám tehdy bylo kolem pětadvaceti a byly super, protože nám byly blíž věkově. Tyto učitelky jsou teď šedesátnice, ale podle mě těm z naší doby nesahají ani po kotníky.
Myslím si, že za to může hodně dnešní doba, je na učitele vyvíjen velký tlak a spousta byrokracie, taky ze strany rodičů a samozřejmě, že si přisadí i děti. A každý se s tím popasuje jinak. Nejvíc mě zklamala jedna věc, když jsem od svého dítěte slyšel, že je učitelka nazvala, no, řeknu to lip, že jsou debilové a že se nikam nikdy nedostanou. Tohle mi, ani tomu nejhůře se učícímu žákovi s pětkami, žádný z těch „starých“ učitelů nikdy neřekl. A druhá si stěžovala svým žakům, že ji neberou. To nemohlo fungovat. Vytrestala je pak tedy tím, že s nimi nešla na poslední výlet…?! Podle mě naprosté selhání.
Další věc: úroveň médii. Filmy, které se pouštěly jen večer, se dávají přes den, na internetu a sociálních sítích se oslavují a platí lidé kteří řeší a prezentuji povrchní věci. I lidé, kteří by měli mít úroveň na veřejných místech jsou vulgární. Nemůžeme se tedy divit tomu, že se děti a mládež přizpůsobují tomu, co kolem sebe vidí. Můj názor je, že lidé, co to ovlivňují, by se s nadhledem na to podívat z pohnout s tím správným směrem.
