Článek
Ten večer neuléhal poklidně. Fantazií mu doznívala magická atmosféra Márquezových Sto roků samoty, přenesená do velkých pláten domácích kin. Horké noci, které v městečku Macondo, probouzely incestní vášně vyhladovělých průkopníků, otevíraly dveře zšeřelých pokojů a svlékaly nehmotné šaty z nahých ramen snědých tmavovlásek, doléhaly až do jeho ložnice.
„Dnes tě překvapím v karibském stylu,“ zavrněla ranní zpráva doprovozená emotikonem ve tvaru exotického ovoce. „Buenos días, tak to se tedy těším na úrodu,“ odpověděl emotikon pootevřených rtů.
Čekal na ni krátce po setmění před kubánskou restaurací La Deriva, jejíž interiér byl jako stvořený pro včerejší imaginace. Ulice dosud sálala tropickým dnem, vstoupili tedy po letmém polibku do prostoru, jehož žár narušovaly jen lopatky ventilátorů pod stropem. Terakotovou dlažbu pokrývaly kokosové rohože, jež tlumily kroky několika diskrétních číšníků, kteří svým mladistvým svalovitým vzezřením dokonale doplňovali havanskou iluzi. Vnitřní dispozice byla rozdělena do několika segmentů, které byly rafinovaně odděleny lněnými drapériemi. Restaurace tak působila dojmem historické plachetnice, když její výlohy do ulice vydávaly utěšené světlo linoucí se z mosazných lamp, avšak v hloubi lodi panovalo mezi jednotlivými kajutami neslyšné přítmí poklidné noční plavby.
Číšník je s bělostně zářivým úsměvem uvedl do zadní části, osvětlené objemnými svícny, v jejímž šeru rozpoznali nízký dubový stůl s dvěma rozložitými křesly. „Musíme stihnout první chod ještě před objednávkou,“ zašeptal nesmlouvavě. Ještě než se stačili usadit, přivinul ji v pase k sobě a zajel dlaní podél rozparku pod její ramínkové šaty až tam, kam to štíhlý střih oděvu umožnil. Pousmál se skoro pochvalně, kontrola dopadla uspokojivě, spodním prádlem se na večerní setkání neobtěžovala. V jejích očích se objevila napjatá zvědavost, kam až dokáže zajít. „Ještě jsme se k jídelnímu lístku vůbec nedostali,“ odvrátil nevyžádanou snahu obsluhujícího svalovce v bílé košili.
Po jeho odchodu se přisunul svým křeslem k jejímu a bez galantních úvodů vložil svou dlaň mezi její přes sebe elegantně přehozené nohy. Pozvolna je oddělil od sebe, aby mohl pokračovat v průzkumu oblasti, jež v tom sporém osvětlení připomínala noční toskánskou krajinu. Vlahou, mihotavou a tak omamně příslibnou. Jeho jemně pěstěná ruka pokračovala po vnitřním stehně nechvátavě, přesto nezastavitelně k zdroji té největší horkosti. Znovu ji překvapilo, jak on - běžně tak formální až nesmělý - zcela neostýchavě a nezadržitelně směřuje do nejhlubších koutů zahrad jejích potěšení. Ke kterým se nyní přiblížil vzdálený na pouhý dotek.
„Počkej,“ zašeptala, ale - upřímně - byla to nepříliš průbojná snaha, již přerušil její první vzdech. To když se potmě dotknul jejího středobodu a zároveň její další projevy odporu umlčel dlouhým rozhodným polibkem. Hebká bříška jeho prstů, připomínající klavírního virtuosa, zatím milimetr za milimetrem něžně uskutečňovala masáž v sinusoidě klesajících a stoupajících pohybů. Její vzdechy začínaly být stále hlasitější, jak se blížil s přesností hodinářského mistra k bodu jejího vyvrcholení. „Ano, už můžeme objednávat,“ ozvalo se téměř současně se výdechem, který pocházel z těch největších hlubin jejího nitra. Číšník si decentně poznamenal objednávku a nepozorovaně odešel sdělit ji do kuchyně.
„A můžeme pokračovat druhým chodem,“ pousmál se nevzrušeně. Její oči tentokrát hořely nedočkavostí, už se dávno nezabývala sousedícími kajutami ani podpalubím. Svíce mihotavě osvětlovaly prostor jejich útočiště, zatímco v ní dozníval zvon extáze. „Panebože,“ zašeptala v předem marné snaze odvrátit nevyhnutelné. To už si ji přetáhl na svoje křeslo tak, aby vytvořily zcela komplementární tvar připomínající jin a jang. A skutečně jeho i její připravenost k propojení elementů byly úplné. Pronikl do ní - již toužebně zvlhlé - dokonale plynule a s rukou na jejích rtech, aby nebylo slyšet odevzdané, jen obtížně zadržované úpění, pronikal stále hlouběji. Galeona jejich vášnivé plavby směřovala nezadržitelně k společnému cíli, kterému již pomáhala i ona jako vlnolam protikladně odrážející jeho vlnobití. Pohyby jejich stínů odrážejících se na cihelné stěny se pozvolna utišily po okamžiku, kdy jejich společný příboj kulminoval.
Číšník právě vstupoval s nápoji.
