Kam kráčíš Sparto? Za titulem?

Prvních pět minut nedělního zápasu proti 1. FC Slovácko bylo jako z filmu o Maradonovi, jehož hlavním představitelem byla nová zimní posila, peruánec Joao Grimaldo, který dostal poprvé v sezoně šanci od počátku. Jenže po pěti minutách aktivity, kliček a střel se začal ztrácet a byť Sparta v posledních zápasech využívá méně levou stranu, šance si vytvářel především kapitán Lukáš Haraslín, který si musel vzít míč a celou akci vypracovat od počátku až po zakončení.

A to je v zásadě ten problém. Funkční systém je dlouhodobě něco, co Sparta postrádá. Proti Slovácku to lze utáhnout přes individuální výkony jednotlivců, nicméně, jak jsme viděli ve čtvrtek v Nizozemsku proti AZ Alkmaar, na tohle se nedá spoléhat ani proti průměrnému evropskému klubu.

Tam byl Haraslín téměř neviditelný. Byť je marodka obrovská (chudák naposledy Patrik Vydra, který byl na jaře v top formě, se zranil do konce sezony), spoléhat se na přihrávky mezi beky ze strany na stranu, zvlášť, když zapojují navíc brankáře Surovčíka, který si je oproti Vindahlovi ve hře nohou velmi nejistý, není systém, který praktikuje jiné fotbalové mužstvo nejen v naší první lize.

Samotný výsledek 5:2 sice vypadá jako koncert, ale Slovácko nebylo při vší úctě soupeř, který by byl schopen Spartu potrápit. K solidnímu výkonu se doma vyhecovala zejména čtrnáct dní zpět proti Baníku Ostrava (5:2), který působil po celý zápas velmi zakřiknutě, a to zejména díky aktivitě Sparty.

Bohužel Jakub Martinec se ukazuje (byť dal svůj první gól za Spartu po precizní Haraslínově standardce), že není obránce na evropské úrovni. A rozhodně jím není ani Emmanuel Uchenna, který sice kraluje ve vzduchu (proti Alkmaaru opět po příchodu na hřiště okamžitě ovládl vzdušný prostor), ale s míčem u nohy si neví rady. Jaroslav Zelený dělá při rozehrávce chyby na pravidelné bázi (ale alespoň se jej hned nezbavuje) a tak jediný, kdo obranu Sparty na jaře drží, je Adam Ševínský, z něhož roste (doufejme) nový Ladislav Krejčí.

Filip Panák už to má zjevně za sebou a Ševínský jej zpět do základu nepustí, přičemž Asger Sørensen ani po vyléčení se ze zranění už rychlejší nebude a vzhledem k tomu, že své si za Spartu odehrál, je nanejvýš rozumné za něj hledat stálou náhradu. Bohužel asi nikdo z obránců nebude s to nahradit góly Panáka a Sørensena po standardních situacích a horko těžko budeme hledat nyní tak silné hlavičkáře (maximálně Zelený).

Střídavě oblačno je zatím u Dána Olivera Sonneho, který proti slabším soupeřům hraje sebevědoměji. Naopak, když je pod tlakem, míče odkopává a nevěří si. Dosti nepochopitelné tahy pak trenér Brian Priske provádí s Pavlem Kadeřábkem, který si po svém příchodu okamžitě podmanil stadion svou bojovností a zarputilostí, nicméně z rozhodnutí kouče někdy hraje, někdy ne a vystřídal už pozice stopera, pravého wingbeka, levého wingbeka a přitom by se nejvíc hodil na pravého obránce.

Dlouhodobý problém Sparty po odchodu Tomáše Rosického a po něm Bořka Dočkala, byl střed zálohy a kreativní záložník. Pokud nepočítáme Stanciua, který se dlouho na Letné neohřál, Guélor Kanga byl spíš sobec než lídr a byť mu neodpářeme 28 gólů v 69 zápasech v rudém dresu, mistrovská sparta postavila střed zálohy na Kaanu Kairinenovi a Quazimu Lacim. Bohužel Laci byl často velmi nepřesný a míč je na slovo neposlouchal, a Fin hraje víceméně odzadu a převážně rovněž dozadu. Patrik Vydra rovněž nebyl s to podržet míč tak, aby se kolem něj točila hra. Z počátku sezony se v této roli našel Magnus Kofod Andersen, který se však záhy nešťastně dlouhodobě zranil a po něm čím dál víc se lepšící Eneme rovněž na jaře nemůže hrát. Sivert Mannswerk sice přišel s velkým očekáváním, neboť prošel Ajaxem Amsterdam, ale zde je jasné, že zachráncem Sparty nebude

Andrew Irving se jeví mnohem lépe, nakonec přišel z West Hamu United, avšak střed zálohy v něm stále nezískal nového Dočkala. Debutant Hugo Sochůrek však neudělal v prvním zápase vůbec špatný dojem. Byť ten rozdíl oproti hráčům jako Mercado, Kuol, Eneme, Andersen, Haraslín, Grimaldo, je zcela zásadní v tom, že stejně jako Vydra, dává míč co nejdříve od nohy, aby jej neztratil. Rozdíl v sebevědomí oproti jmenovaným je značný. Nicméně hrál první zápas.

Trojzubec Haraslín - Kuchta - Birmančevič se rozpadl zejména pro pokles formy dvou posledně jmenovaných. Rrahmani po právu vytlačil na lavičku miláčka tribun Jana Kuchtu a Birma, byť se snažil, je už druhou sezonu poloviční oproti tomu, co býval a je dobře, že zkusí získat formu ve Španělsku. Vždyť se psávalo, že je to nejlepší hráč ligy a druhý titul Sparty v posledních letech šel hlavní měrou právě za ním.

Lukáš Haraslín je jednoznačný lídr a bez něj by byla Sparta často úplně jalová. Rozhodně byl dobrý tah koupit za 100 milionů Matyáše Vojtu. Je v něm potenciál, presuje a vsadím kalhoty, že se stane se oporou. O tom jsem přesvědčen. Zvláště když stálo za to vykupovat za 70 milionů před rokem Kuchtu z Mydtjyllandu (nestálo to za to)…

Albion Rrahmani má neuvěřitelný cit v noze, přesné zakončení i techniku, ale spoluhráči, byť se nabízí, mu často míč nepošlou, hrají raději na jistotu, zejména při rozehrávání od vlastní brány a jeho náběhy snad ani nevidí. To ho na druhou stranu dokáže otrávit a při presinku je objektivně nulový. Proti Slovácku zvolil Brian Priske šikovný tah, když jej dal z lavičky pod hrot a Rrahmani důvěru splatil několika rychlými úniky.

Byť se jeví, že Jan Kuchta ztratil místo, právě proti Slovácku ukázal hlad po gólech, tudíž ačkoliv je to spíše bojovník, než všestranný útočník, počítají se právě góly, na které má čich a v napadání je stále ze všech útočníků Sparty nejlepší.

Ať hraje na místě Birmančeviče Mercado, Kuol, nebo Grimaldo, jediný Mercado z této trojice snese přísnější měřítko. Proti Slavii jsme viděli trápení Kuola a Grimaldo nemá dostatek pohybu, aby „jezdil“ lajnu. Ten může být tak maximálně žolíkem.

Současná Sparta je nejzranitelnější v obraně, což se bohužel táhne od doby, kdy se pod Larsem Friisem přestalo dařit jak Vitíkovi, tak Panákovi. Její systém s přihrávkami dozadu, které kolují ze strany na stranu od jednoho wingbeka k druhému, s masivním zapojením gólmana, nemá nic společného s fotbalem, který může na evropské úrovni obstát. V Evropě se totiž Sparta nedostane na 70%, ani 60% držení míče, tudíž v té chvíli se tím spíše ukáže, jak nepraktický tento styl je.

Sparta je přitom schopna přesně si narazit míč. Haraslín, Mercado, Rrahmani, Kairinen, Irving, Grimaldo, i Vojta, to jsou fotbalisti, kterým meruna nepřekáží. Jen se většinu času motá v kruhu neproduktivního držení balonu na vlastní polovině, kombinování s gólmanem a zbytečnými ztrátami z této činnosti pramenícími. Inspiraci přitom může hledat právě u soupeře, který je v tabulce deset bodů nad ní.