Článek
Zakázaná vášeň: Když se čtyři těla spojí v jedno
Seděli jsme u stolu, čtyři přátelé, kteří se znali roky. Já a můj muž, oni dva – Markéta a Petr. Tolikrát jsme spolu strávili večery plné smíchu, debat a sklenek vína. Ale tenhle večer byl jiný.
Možná za to mohlo víno, možná hudba, která hrála tiše v pozadí, možná něco v těch pohledech, které mezi námi létaly. Už nějaký čas jsem si všímala drobných náznaků – jak se mě Markéta dotkne, když mi podává sklenku, jak její přítel sleduje můj výstřih o zlomek vteřiny déle, než by měl. Jak můj muž občas sklouzne pohledem k ní a já vím, že si toho všimla.
Dnes bylo všechno intenzivnější. Cítila jsem, jak se napětí mezi námi stupňuje. Možná jsem si to jen představovala, ale pak se Markéta naklonila blíž a zašeptala mi do ucha:
„Napadlo tě někdy… co by se stalo, kdybychom zbořili hranice?“
Zatajila jsem dech.
Petr se na ni podíval s pobavením a můj muž jen pozvedl obočí. Můj pohled těkal mezi nimi. Její ruka se zlehka dotkla mého stehna pod stolem. Bylo to jako elektrický výboj, který projel celým mým tělem.
„Hranice?“ zopakovala jsem tiše a cítila, jak mi hoří tváře.
„Přesně tak,“ usmála se a pomalu si zvlhčila rty jazykem.
Můj muž si nalil další sklenku vína, podíval se na Petra, pak na mě. Viděla jsem ten výraz v jeho očích – zvědavost, vzrušení.
Věděla jsem, že právě teď se rozhoduje něco velkého.
Skončili jsme u nich doma. Seděli jsme na gauči, blízko sebe. Vzduch byl těžký napětím. Všichni jsme věděli, že už není cesty zpět.
První krok udělala ona. Pomalu si sedla vedle mě a její ruka se lehce dotkla mé tváře. Srdce mi bušilo, když se ke mně sklonila a její rty se přitiskly na mé. Bylo to jemné, něžné, ale zároveň elektrizující.
Cítila jsem jejich pohledy. Můj muž a Petr nás sledovali, dech se jim zrychlil. Když se naše rty oddělily, otočila jsem se k němu – viděla jsem v jeho očích touhu, kterou jsem u něj tak často neviděla.
Najednou byl vedle mě, jeho rty se dotýkaly mého krku, jeho ruce rozepínaly knoflíčky na mé halence. Markéta se mezitím sklonila k mému muži a slyšela jsem jejich tiché vzdechy.
Otočila jsem se k Petrovi, jeho rty byly horké, ruce pevné. Markéta zatím stáhla mému muži košili a její jazyk bloudil po jeho hrudi.
Byli jsme v dokonalém chaosu vášně, kde neexistovala žádná omezení.
Těla se proplétala, doteky se střídaly, slastné vzdechy se prolínaly v nekonečné symfonii. Bylo to opojné, divoké, bez zábran.
Nikdy bych nečekala, že něco takového zažiju. Ale teď jsem věděla, že se mi splnil sen, který jsem si nikdy neodvážila vyslovit nahlas.
Děkujeme čtenářce za pikantní příběh, jestli je reálný, to už na Vašem posouzení.
Zašlete nám i ten Váš, třeba přes instagram zde.
.
