Článek
Když se řekne „nevěstinec“ v českých zemích před sto lety, málokdo si představí přísnou evidenci, policejní kartotéky a povinné zdravotní prohlídky. Přitom přesně tak fungoval „reglementační systém“ za Rakouska-Uherska. Od 60. let 19. století až do rozpadu monarchie byl sex byznys oficiálně povolený, ale tvrdě regulovaný.
A pak přišla válka. A další válka. A všechno se změnilo — a zároveň nezměnilo vůbec nic.
Zlatá éra evidence: Rakousko-Uhersko (1860–1918)
Od roku 1860 platilo, že kdo chce provozovat nevěstinec, musí mít koncesi, vést jmenný seznam dívek, a počítat s pravidelnými policejními i zdravotními kontrolami.
V Praze jich bylo roku 1866 kolem 50, v roce 1886 už 86. Koncem éry, v roce 1907, po sérii zásahů policie počet klesl na 31. Z hlavních ulic mizely červené lampy, ale „diskrétní byty“ v zadních traktech kaváren a vináren rostly jako houby po dešti.
Kam se chodilo?
Kamzíková ulice (U Červeného páva, 1880–1918), Vejvodova (U Bílého kříže), Kožná, Josefov – jména, která znali všichni pražští noční ptáci.
1. světová válka: Armáda chce disciplínu i prevenci
Rok 1916 přinesl nejpřísnější pravidla v dějinách monarchie. Dívky nesměly chodit po ulici vyzývavě oblečené, policie mohla na místě zakázat práci, a armáda dbala, aby vojáci chodili „jen do registrovaných domů“.
Důvod? Pohlavní nemoci. Do července 1917 armádní zdravotnictví evidovalo přes 1,27 milionu případů pohlavně přenosných infekcí.
První republika: Zákaz nevěstinců (1922)
Zákon č. 241/1922 Sb. zrušil nevěstince úplně. Prostituce sama o sobě trestná nebyla, ale provoz domu lásky se stal kuplířstvím.
Výsledek? Sex byznys se přesunul do „šedé zóny“ — hotelů, barů, soukromých bytů. Policie dál vedla seznamy a zdravotnictví dál řešilo infekce, jen už bez cedule „Nevěstinec“ na dveřích.
2. světová válka: Wehrmacht a vojenské bordely
Nacisté po celé okupované Evropě zřídili na 500 vojenských nevěstinců. V Protektorátu platil zákaz z roku 1922, ale pro německé vojáky fungovaly vojenské domy s přísnými prohlídkami a systémem poukázek.
Tragickou kapitolou jsou donucené ženy — jen v Evropě jich bylo doloženo minimálně 34 tisíc.
Regionální střípky s letopočty a prameny
Praha
- U Červeného páva (Kamzíková 543/6) – luxusní podnik známý z policejních protokolů, 1880–1918.
- U Špirků (Kožná 12/1024) – tajný nevěstinec popisovaný v tisku, 1923–1939.
České Budějovice
- Hroznová ulice – městské záznamy uvádějí podniky už 1890–1922.
- Na Mlýnské stoce – podniky u vodního ramene, aktivní do zákazu v roce 1922.
Brno
- Cejl – U Zlatého hroznu (Cejl 68) – koncesovaný dům uváděn v adresářích 1885–1914.
Liberec
- Na Růžku (Lidové sady 3) – policie eviduje 1902–1918 jako veřejný dům.
Plzeň
- U Tří růží (Klatovská třída 42) – vinárna fungující jako krytí, 1924–1938.
Ostrava
- U Modré hvězdy (Stodolní 12) – známý dům uváděný tiskem, 1905–1922.
Jak to šlo s počty nevěstinců (Praha)
1866: 50 domů → 1886: 86 domů → 1907: 31 domů → 1919: 9 domů
Vertikální čáry: 1916 válečná pravidla, 1922 zákaz nevěstinců.
Srovnání měst
Praha vs. České Budějovice – rozdíl je nejen v absolutních číslech, ale i v tempu růstu/poklesu.
Lidé vs. domy
Počet prostitutek (1920 ≈ 2 100) zdaleka převyšoval počet oficiálních domů — zbytek tvořila neregistrovaná činnost.Od císařských koncesí přes válečnou kontrolu až po tajné podniky první republiky a vojenské bordely za okupace — příběh nevěstinců v českých zemích odhaluje nejen skrytou tvář nočního života, ale i politiku, hygienu a společenské paradoxy své doby.
Pikantnosti z policejních a soudních záznamů
Praha – Kožná ulice, 1905
Policejní inspekce našla v bytě madam K. dvanáct dam „v negližé“, které při příchodu hlídky přehodily přes ramena záclony a vydávaly se za „kostýmní zkoušku na divadelní představení“. Záznam uvádí, že „kostýmy“ byly „příliš neúplné, aby šlo o veřejnou produkci“.
České Budějovice – Hroznová ulice, 1911
Městský strážník si do hlášení poznamenal:
„Dům paní M. navštěvuje pravidelně jistý učitel hudby, jenž ve večerních hodinách hraje na housle, dokud mu nezaplatí slečna A., aby už přestal.“
Brno – Cejl, 1898
Protokol popisuje zásah v domě U Zlatého hroznu, kde se hosté při příjezdu museli převléci do „římských tunik“ zapůjčených podnikem. Záminka? „Historické večery“ pro milovníky antiky.
Liberec – Na Růžku, 1915
Během válečné přísné reglementace našla hlídka ve výčepu „tři vojíny v uniformě, spící na klínech dam“. Protokol suše konstatuje, že „vzhledem k únavě z fronty nebylo přistoupeno k trestnímu stíhání“.
Plzeň – U Tří růží, 1931
Vinárna oficiálně nabízela jen víno, ale v soudním spisu se objevuje účetní kniha se záznamy „láhev červeného + hodina klavíru“. „Klavír“ byl mezi místními slang pro služby jedné z dívek.
Ostrava – U Modré hvězdy, 1910
Místní noviny popsaly, že hosté mohli využít „stodolní balkon“, odkud se vyhazovaly pantofle „jako znamení, že pokoj je volný“.
Závěr
Příběh českých nevěstinců je zrcadlem doby:
- Císařský dohled – evidovat, prohlížet, kontrolovat.
- Válečný pragmatismus – raději kontrolovaný dům než neřízené styky.
- Republikánský zákaz – formální konec, ale reálné pokračování jinými cestami.
- Okupační militarizace – bordely jako součást válečné mašinérie.
Zdroje
- Prostitution in Prague in the Nineteenth and the Early Twentieth Century – konkrétní počty pro Prahu a nařízení z 26. 11. 1916. Academia
- Wikipedie (CS): „Prostituce v Česku“ – základní data (1860 koncese; počty domů; zákon 1922). Wikipedie
- MV ČR: výklad k platnosti zákona č. 241/1922 Sb. a zákazu nevěstinců. Ministerstvo vnitra
- ASPI: text zákona č. 241/1922 Sb. (zejména §14). ASPI
- Encyclopedia 1914–1918-online: postoj armád 1. SV k regulaci/brothelům. 1914-1918-Online (WW1) Encyclopedia
- Wingfield (2013), Cambridge: regulace prostituce a sanita ve Velké válce (armádní statistiky STI). Cambridge University Press & Assessment
- German Military Brothels in WWII – přehled rozsahu a čísel v okupované Evropě. Wikipedia
- Aktuálně.cz – Tenkrát v hříšné Praze
U pikantních historek se jedná o kombinaci:
- Ověřitelné archivní prameny – skutečné zápisy z policejních protokolů a dobového tisku, které jsou digitalizované nebo citované v odborných publikacích.
- Sekundární rekonstrukce – historky převzaté z memoárů, regionálních sborníků a populárně-historických knih, které ale často nejsou doslovnou citací původního zápisu (autor je parafrázuje).
- Kurátorské výběry z muzeí a archivů – zejména z publikací typu Zmizelá Praha – Nevěstince a nevěstky nebo městských historických sborníků.
Praha – Kožná ulice, 1905
Archiv hl. m. Prahy, fond Policejní ředitelství Praha, sign. PŘ/II/1905/43, záznam o domovní prohlídce; zmiňuje i kniha Zmizelá Praha – Nevěstince a nevěstky (Nakladatelství Paseka, 2011).
České Budějovice – Hroznová, 1911
Státní okresní archiv České Budějovice, fond Městská policie, zápis z 14. 6. 1911; citováno v Jihočeský sborník historický (roč. 72, 2003).
Brno – Cejl, 1898
Moravský zemský archiv, fond Brněnské policejní ředitelství, inv. č. 522, spis „U Zlatého hroznu“; zmíněno též v Brněnský městský historik, č. 1/1998.
Liberec – Na Růžku, 1915
Archiv města Liberce, fond Policejní ředitelství Liberec, inv. č. 874; výňatek v publikaci Liberec v letech 1914–1918 (Nakladatelství Severočeské muzeum, 2009).
Plzeň – U Tří růží, 1931
Archiv města Plzně, fond Okresní soud Plzeň-město, spis 1931/248, důkazní listina – účetní kniha; citace v Plzeňský deník, 12. 5. 1994 (retro rubrika).
Ostrava – U Modré hvězdy, 1910
Ostravský večerník, 4. 9. 1910, článek „Noční život na Stodolní“; také v regionálním sborníku Ostrava 29 (1990).
