Článek
Příběhy z Discolandu Sylvie: Kdo tam chodil a co zažil
Discoland Sylvie nebyl jen obyčejný noční klub. Pro mnoho lidí byl symbolem luxusu, divokých mejdanů a svobody devadesátých let. Ale za jeho blyštivou fasádou se skrývalo mnoho zajímavých, někdy šokujících, příběhů. Přinášíme některé z nich, jak se tradují mezi pamětníky a bývalými návštěvníky.
„Můj první večer mezi smetánkou“
Jana, tehdy 20letá studentka, si dodnes pamatuje první návštěvu Discolandu:
„Kamarád mě vzal na mejdan, prý do toho nejluxusnějšího klubu v Praze. Byla jsem v šoku – všude samé kožichy, drahé šperky a obrovské zlaté řetězy. Seděli jsme na červených pohovkách, servírky nosily drahé koktejly a já cítila, že jsem najednou někde úplně jinde. Vedle nás seděla skupina mužů, zjevně podnikatelé, kteří se mezi sebou bavili o zakázkách, a já jen tiše poslouchala. Jeden z nich mi nabídl drink a řekl: ‚Tady si musíš užít život naplno.‘ Bylo to okouzlující, ale taky trochu děsivé. Viděla jsem svět, o kterém jsem do té doby jen četla v časopisech.“
„Potkal jsem tam Karla Gotta“
Milan, tehdy mladý DJ, pracoval na jedné z menších pražských diskoték, než ho osud zavál do Discolandu Sylvie:
„Jednou jsem dostal nabídku zahrát na večírku v Discolandu. Byla to pro mě obrovská čest. Hned první večer jsem ale zažil šok. Když jsem dorazil, u jednoho stolu seděl Karel Gott s přáteli. Nikdy bych si nepomyslel, že ho uvidím z takové blízkosti. Nebyl tam jako hvězda, spíš jako normální člověk, který si chtěl užít večer. Lidé si ho ale pořád fotili a nosili mu drinky. Na konci večera mi potřásl rukou a řekl, že moje hudba byla skvělá. To mi změnilo život.“
„Bylo to místo, kde se uzavíraly obchody“
Petr, bývalý podnikatel, popisuje, jak Discoland Sylvie sloužil jako neoficiální kancelář:
„Když jsem v devadesátkách rozjížděl svůj byznys, Discoland byl ideální místo na domlouvání obchodů. Přes den jsme jednali v kancelářích, večer jsme všechno dotáhli do konce právě tam. Pamatuju si, jak jsem seděl u stolu s jedním velkým hráčem z textilního průmyslu a dojednával smlouvu. Na stole šampaňské, kolem nás krásné holky, a vedle nás u stolu jiný známý podnikatel, který zjevně probíral něco podobného. Byla to doba, kdy se všechno dělalo na základě osobních kontaktů. Pokud jste tam nechodili, byli jste mimo hru.“
„Podsvětí na každém kroku“
Lucie, tehdy mladá servírka, vzpomíná na méně příjemnou stránku Discolandu:
„Pracovala jsem tam asi půl roku. Ze začátku to bylo skvělé – spousta známých lidí, obrovské spropitné. Ale brzy jsem zjistila, že to místo není jen o zábavě. U stolu, kde seděli bossové, jste nesměli udělat chybu. Jednou jsem omylem rozlila drink na jednoho z nich a on mi vyhrožoval. Bylo tam cítit napětí – někdy to vypadalo, že stačí špatné slovo a všechno skončí rvačkou. Po půl roce jsem odešla, ale nikdy na to nezapomenu. Bylo to místo, kde jste mohli rychle vydělat, ale taky rychle skončit.“
„Divoké večírky a nečekaná setkání“
Tomáš, který v devadesátých letech pracoval jako novinář, popisuje jednu ze svých návštěv:
„Jednou jsem šel do Discolandu na večírek pořádaný pro nějaké VIP klienty. Pamatuju si, jak tam jedna známá česká herečka, která tehdy byla na vrcholu slávy, tančila na stole a všichni ji povzbuzovali. Vedle mě seděl muž, který mi nabídl drahý doutník a začal se mě vyptávat, jak se dostat na titulní stranu našeho časopisu. Bylo to surrealistické – všichni se tvářili, že jsou nejlepší přátelé, ale bylo jasné, že každý něco chce.“
Legenda, která přetrvala
Discoland Sylvie byl nejen místem zábavy, ale i svědkem dramatických příběhů, vzestupů i pádů. Pro některé to bylo místo splněných snů, pro jiné aréna plná nebezpečí. Dnes se na něj vzpomíná jako na symbol divokých devadesátých let, kdy Praha objevovala svůj nový, svobodný svět – se vším dobrým i špatným, co k tomu patřilo.
Zdroje:
Tyto zdroje vám pomohou prozkoumat další podrobnosti o legendárním klubu a jeho roli v porevoluční Praze.
