Článek
Po patnácti letech jsme to zkusili. A od té doby dvakrát týdně neměníme nic.
Jak anální sex proměnil naši intimitu. Otevřená zpověď manželského páru z Hradce Králové.
Jsme Radek a Petra, manželé z Chrudimi. Mně je 43, Petře 41. Máme dvě děti – desetiletého Matyáše a osmiletou Sofii. Já pracuji jako projektant, Petra je učitelka v mateřské škole. Dohromady jsme spolu přes sedmnáct let, z toho patnáct jako manželé.
Máme hezký život – klidný, stabilní, ale donedávna i trochu předvídatelný. A když děti konečně usnou, většinou jsme padali únavou. Intimní život byl… řekněme „klasika“. Milovali jsme se, ale rutinně. Láska tam byla vždycky, ale touha dostávala méně prostoru.
A pak, jednoho večera u sklenky vína, se to stalo.
Radek: „Věděl jsem, že to bude buď trapas, nebo zlom.“
O tomhle jsme se bavili roky. Občas v nadsázce, někdy při milování, ale nikdy ne doopravdy. Anální sex. Ne jako porno fantazie, ale jako důvěrné gesto mezi dvěma lidmi, kteří se milují. Petra byla vždy spíš zdrženlivá. Ale ten večer jsme seděli na gauči, děti u babičky, víno rozvázalo jazyk, a já řekl:
„Víš, já bych to s tebou rád jednou zkusil. Ale jen když budeš chtít. Nikdy tě do ničeho nenutím.“
Podívala se na mě a poprvé za těch patnáct let neřekla „ne“ ani „možná“. Řekla jen: „Povíme si o tom víc?“
Petra: „Nečekala jsem, že něco takového může být tak něžné.“
Dlouho jsem to vnímala jako něco, co dělají lidé, co mají zvláštní vkus – nebo to dělají pro někoho jiného. Ale když jsme o tom mluvili otevřeně, beze studu, a bez tlaku, začalo mě zajímat, co se za tím vlastně skrývá. Ne fyzicky – ale emocionálně.
Začali jsme číst články, dívali se na fóra, hledali rady. Ale to hlavní bylo to, že jsme si povídali. O hranicích, obavách, i přáních. A pak jsme si řekli: „Zkusíme to. Jen zkusíme. Bez očekávání.“
Jak to probíhalo poprvé?
Byli jsme oba nervózní. Ale udělali jsme si večer jen pro sebe – koupel, svíčky, hudba, víno. Nešlo o výkon, ale o moment.
Co pomohlo:
- Petra si dala sprchu, vzala si lehký župan. Já připravil ložnici jako malý hotel – čisté povlečení, tlumené světlo, vonný olej.
- Použili jsme lubrikant – hodně. Bez něj to opravdu nejde.
- Začali jsme předehrou, dlouhou a trpělivou.
- Nešli jsme „hned na věc“ – nejprve prsty, potom pomalu, a za neustálé komunikace.
První pokus byl spíš symbolický. Možná ani nešel až tak „dovnitř“, ale ten zážitek byl silný. Ne kvůli fyzickému požitku – ale kvůli intimitě.
Od té doby dvakrát týdně? Ano. A rádi.
Netrvalo dlouho a při každém dalším pokusu jsme byli uvolněnější, otevřenější. Petra se naučila říkat, co jí vyhovuje. Já se naučil poslouchat.
Dnes už máme svůj rituál:
- Dva večery v týdnu máme pro sebe. Většinou středu a sobotu.
- Dáváme si čas – někdy hodinu, někdy dvě. Nikdy to není „rychlovka“.
- Máme oblíbené pomůcky (např. malý anální kolík na začátek) a své osvědčené pozice – nejlépe na boku nebo zepředu, když má Petra možnost mě regulovat.
Petra: „Je to mnohem víc než sex.“
Dnes to vnímám jinak než dřív. Nejde jen o tělesnost. Jde o to, že mě Radek vnímá. Že ví, kdy mám chuť, kdy ne. Že si umí říct, ale netlačí. A to mě vzrušuje víc než cokoliv jiného.
Radek: „Naše manželství dostalo nový dech.“
Možná to zní přehnaně, ale od té doby je mezi námi něco jako magnetické napětí. Baví nás zkoušet nové věci – včetně toho, že jsme se začali víc mazlit mimo sex. Anální sex se stal něčím, co děláme s láskou, ne z nutnosti. A to dělá rozdíl.
Na závěr pár rad pro ostatní páry:
- Mluvte spolu. O všem. A beze studu.
- Neporovnávejte se s pornem. Realita je jiná – a lepší.
- Začněte pomalu. Opravdu pomalu. Bez očekávání.
- Důvěra je klíč. Bez ní nemá smysl ani začínat.
👉 Zajímá vás víc o reálných příbězích z ložnic českých manželů? Sledujte náš blog tady na Medium. A pokud máte vlastní zkušenost, podělte se v komentářích nebo na našem instagramu zde.
