Článek
Z vesnice do Dubaje: Jak se z obyčejné holky stala žena luxusu
Lucka pocházela z malé vesnice kousek od Brna. Její život nebyl ničím zvláštní – ráno vstávat, pomáhat na statku, odpoledne brigáda v místní cukrárně. Jenže už jako teenagerka snila o něčem víc. „Chtěla jsem pryč. Pryč z vesnice, pryč z té nudy. Měla jsem pocit, že mě tam nic nečeká,“ říká dnes.
Po maturitě na obchodní akademii sbalila kufr a zamířila do Prahy. Začátky nebyly lehké – bydlela v podnájmu s dalšími třemi dívkami, pracovala jako servírka a studovala vysokou školu. Pražský život ji ale brzy vtáhl. „Začala jsem si všímat, jak to chodí. Holky, co vypadaly dobře, měly jednodušší život. Nosily drahé kabelky, jezdily v autech svých partnerů a já chtěla totéž.“
První let do Dubaje
Jednoho dne přišla nabídka, která změnila všechno. Kamarádka Jana ji pozvala na výlet do Dubaje. „Říkala mi, že to bude zážitek na celý život. Létání první třídou, luxusní hotely, večírky… Pro mě to bylo jako sen.“ Lucka se zadlužila a koupila si letenku. V Dubaji opravdu zažila něco, co by ji doma ani ve snu nenapadlo.
Jednoho večera na luxusní večeři potkala Richarda, bohatého a o patnáct let staršího muže. „Byl tak okouzlující. Mluvil se mnou jako s princeznou. Pořád se mě ptal, jestli něco nepotřebuju, a já měla pocit, že mě vážně vidí.“ Richard ji zval na výlety, kupoval jí šperky a oblečení. „Poprvé v životě jsem si připadala jako někdo důležitý.“
Návrat do Prahy a život v luxusu
Když se vrátila do Čech, myslela si, že to všechno skončilo. Jenže Richard na ni nezapomněl. Za pár týdnů za ní přijel do Prahy. „Řekl mi, že na mě pořád myslí. Přivezl mi nový iPhone a kabelku, kterou jsem si přála. Byla jsem nadšená,“ přiznává Lucka.
Brzy se jejich vztah prohloubil. Richard ji bral na luxusní dovolené, kupoval jí šperky a platil večeře v nejlepších restauracích. „Poprvé jsem pochopila, že vzhled je vlastně moje největší zbraň. Nemusela jsem dělat nic, jen být krásná a milá. A on mi snesl modré z nebe.“
Jednoho večera však došlo k nečekané události, která změnila vše.
Osudové setkání
Jednoho dne, když seděli v restauraci v centru Prahy, přišla k jejich stolu elegantně oblečená žena. „Byla to jeho manželka,“ vzpomíná Lucka, „začala na něj křičet, že ví, co se děje, a že jsem jen další v řadě.“ Lucka zůstala sedět jako opařená. Richard se ji snažil chránit, ale situace byla neudržitelná.
„Pak mi došlo, že celý ten sen byl jen iluze. Že jsem si myslela, že mám všechno, ale vlastně jsem neměla nic. Jen jsem se nechala rozmazlovat a ignorovala, co to může přinést,“ říká dnes.
Rozhovor s Luckou
Jak se cítíš zpětně, když se podíváš na tuhle kapitolu svého života?
„Na jednu stranu vděčná, že jsem to zažila. Byl to pro mě wake-up call. Ale taky vím, že jsem udělala chybu. Nechtěla jsem vidět pravdu.“
Co bys poradila holkám, které třeba sní o podobném životě?
„Aby si uvědomily, že všechno má svou cenu. Luxusní věci tě neučiní šťastnou, když nemáš klid v duši. A láska za dárky? To není láska.“
Lucka dnes žije poklidný život, pracuje v marketingu a tvrdí, že našla samu sebe. Dubaj, Richard i luxusní dárky jsou pro ni jen vzdálenou vzpomínkou. „Bylo to hezké, ale vím, že už bych do toho nikdy nešla.“
