Jak těžké je vyjít z jednoho platu: příběh matky samoživitelky

Jmenuji se Petra, je mi 34 let a jsem matkou dvou úžasných dětí – Elišky (8) a Matěje (5). Už dva roky zvládám život sama. Můj exmanžel je ve vězení za distribuci drog a já se starám o děti i domácnost bez jakékoliv finanční podpory z jeho strany. Ačkoli mám tři práce, každý měsíc zápasím, abych vyšla s penězi, a to nejen na základní potřeby.

Tři práce a pořád málo

Pracuji jako prodavačka v supermarketu, uklízím kanceláře a občas si přivydělávám jako brigádnice na různých akcích. Práce je to těžká a vyčerpávající, ale nezbytná. Výplaty z těchto zaměstnání mi pokryjí nájem, jídlo, oblečení pro děti a poplatky za školní aktivity, ale na něco navíc – třeba výlety, dárky nebo i obyčejnou rezervu na nečekané výdaje – už nezbývá.

Můj den začíná ve 4:30 ráno a často končí až kolem půlnoci. Po práci mě čekají úkoly s dětmi, vaření, praní a další povinnosti. Nejvíc mě bolí, když musím dětem říkat, že si něco nemůžeme dovolit, nebo když vidím jejich smutek, protože nemohou jet na školní výlet jako ostatní.

Bez opory a s otázkami od dětí

Nejtěžší na tom všem je psychická zátěž. Můj bývalý manžel, otec mých dětí, je ve vězení. Děti se ptají, kde je, proč je s námi není, a já musím hledat slova, která by je nezranila. Chci, aby věděly, že je miluje, ale zároveň musí pochopit, že jeho činy byly špatné.

Já sama mám občas pocit, že už dál nemůžu. Každodenní stres, strach o budoucnost a neustálé plánování, jak vyjít s penězi, mi berou síly. Přesto se snažím držet. Musím, protože mě děti potřebují.

Proč nechci zneužívat dávky

Jsem vděčná za to, že v Česku existují sociální dávky, které pomáhají rodinám v nouzi, ale nikdy jsem nechtěla být na nich plně závislá. Chci, aby mé děti viděly, že je důležité se snažit a pracovat na tom, aby se život zlepšil. Proto se snažím vydělat co nejvíc sama, i když je to vyčerpávající. Dávky využívám jen tam, kde jsou skutečně potřeba – třeba na bydlení – a vždy se snažím najít cesty, jak to zvládnout vlastními silami.

Pro mě je důležité, aby si mé děti odnesly do života příklad, že s odhodláním a prací jde zvládnout i těžké situace. Nechci zneužívat systém, protože vím, že jsou lidé, kteří jsou na tom ještě hůř než já a pomoc potřebují více.

Kde hledám pomoc

Naštěstí existují organizace a lidé, kteří mi pomáhají. Občas využívám potravinové banky, dostávám příspěvky na bydlení a hledám další možnosti podpory pro samoživitelky. Není to snadné, ale je to nutné. Také mi hodně pomáhají přátelé a známí, kteří mi občas pohlídají děti, nebo se jen zeptají, jak se mám. Tohle zdánlivě malé gesto pro mě znamená mnoho.

Proč to píšu

Rozhodla jsem se napsat svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná, kdo se s podobnými problémy potýká. Chci ukázat, že i když je život někdy velmi těžký, dá se to zvládnout. Ne vždy s úsměvem, ale s odhodláním a vírou, že bude lépe. A taky doufám, že si lidé více uvědomí, jak těžké to mohou mít rodiny v podobné situaci, a budou ochotni pomoct – ať už radou, podporou, nebo jen porozuměním.

Pokud jste v podobné situaci, chci vám říct: nejste v tom sami. Hledejte pomoc, a i když je těžké si ji přiznat, může být klíčem k tomu, aby se váš život alespoň o trochu zlepšil. Držím nám všem palce.

Děkujeme Petře za její příběh a držíme jí palce.

Napište nám i Váš příběh.

Pokud se Vám článek líbí, přidejte si nás na instagramu zde