Článek
Jsem chlap, pořádnej chlap. Mám 150 kilo, ale to přece nevadí. Chlap může mít břicho, to je znak síly, dobrého života. Ženská? Ta musí být štíhlá, krásná, upravená. Musí chodit cvičit, držet si postavu, protože já přece nebudu žít s nějakou tlustou ženskou. Já si to můžu dovolit, ale ona ne.
Moje holka, Jana, to dobře ví. Od začátku jsem jí jasně řekl, jak to bude. Chci ji mít dokonalou. Takže musí pravidelně do fitka, hezky se oblékat, líčit se. Nemůžu přece chodit po městě s nějakou zanedbanou ženskou, to bych vypadal jako blbec. Každé ráno jí připomenu, že má jít cvičit. Když se jí nechce, stačí, abych se na ni podíval, a už si bere sportovní oblečení. Ví, že se mnou není radno si zahrávat.
Peníze vydělávám já. A ne málo. Můžu si dovolit všechno – dobré jídlo, drahé oblečení, pořádnou televizi. Já si užívám. Když mám chuť na pizzu nebo burger, objednám si ho. Jana se může jen dívat. Pro ni je tady kuřecí maso a salát. To je ženský jídlo. Když mi jednou řekla, že by si dala hranolky, jen jsem se zasmál. „Aby ses mi spravila? Ani náhodou,“ řekl jsem a dál si v klidu jedl.
Rád ji hlídám. Když se vrací z fitka, vždycky se ptám, co tam dělala, s kým mluvila. Nechci, aby se kolem ní motal nějakej chlap. Když jde ven, chci vědět, kam jde a kdy se vrátí. Když mi jednou neodepsala na zprávu hned, dostala jasně najevo, že tohle už se nestane. Naštěstí se rychle poučila.
Ona ví, že se mnou má dobrý život. Má pěkné oblečení, může chodit do salonu, mám pro ni pochopení – ale musí se o sebe starat. Jestli někdy přibere, tak půjde. Nebudu se dívat na něco, co se mi nelíbí. Já mám na výběr, ona ne.
Já jsem chlap, já jsem pán tvorstva. A takhle to bude.
Děkujeme čtenáři za tento pikantní přístup k životu a přejeme, ať brzo dostane rozum. Nejedná se o názor redakce.
Pro všechny normálně nenormální jsme na instagramu zde.:)
