Článek
Můj příběh: Jak jsem podlehl vášni, na kterou jsem zapomněl
Jméno: Martin, věk: 45 let
Můj život byste popsali jako učebnicově správný. Mám spokojené manželství, dvě skvělé děti a stabilní práci, která nás už roky drží nad vodou. S manželkou jsme spolu přes dvacet let a náš vztah funguje. Spolu zvládáme všechno – od hypotéky po pubertu našich dětí. Jsme tým. Ale někde cestou jsem ztratil sám sebe. Žil jsem, aniž bych skutečně cítil.
Sex dvakrát týdně a život na autopilota
Moje žena je skvělá organizátorka. Hlídá, aby všechno klapalo, včetně našeho intimního života. Dvakrát týdně máme sex. Přesně, jako bychom si to zapsali do diáře. Ona to „odpracuje“, já se tvářím spokojeně. Ale uvnitř? Uvnitř jsem už dávno přestal cítit jiskru. Nic z toho jsem si ale nepřipouštěl. Neměl jsem čas o tom přemýšlet – byl jsem ponořený do rutiny mezi prací a rodinou.
A pak přišla Klára
Klára je nová kolegyně, čerstvě po vysoké, plná života, energie a sebevědomí. Hned od začátku jsem si všiml, jak na mě kouká, jak mě oslovuje vždycky s úsměvem, který říká víc, než by měl. Nejprve jsem to bral jako nevinný flirt – něco, co mi lichotí, ale co se mě vlastně netýká. Měl jsem přece všechno pod kontrolou. Nebo jsem si to aspoň myslel.
Klára ale měla jiný plán. Nechodila kolem horké kaše. „Martine, líbíš se mi,“ řekla mi jedno odpoledne, když jsme zůstali v kanceláři sami. Byl jsem zaskočený. Tak dlouho jsem na něco takového neslyšel, že jsem najednou nevěděl, co odpovědět. Její pohled, její sebejistota – to všechno mě přitahovalo jako magnet. A pak mě políbila. Nechal jsem to být, ale myšlenky na ni mě už neopustily.
Vášeň, kterou jsem zapomněl
Od té chvíle jsem se jí nemohl vyhnout. Byla všude – v kuchyňce, na chodbě, v mých myšlenkách. A pak přišel večer, kdy jsme zůstali v kanceláři sami. Šli jsme na kávu, bavili se o všem možném, smáli se. A pak už jsme se nesmali. Milovali jsme se přímo na mém stole, bez ohledu na to, že jsme mohli být každou chvíli přistiženi.
Od té doby se setkáváme pravidelně. Každý volný moment v práci je náš. V autě, v archivu, v zasedačce. Klára ve mně probudila vášeň, na kterou jsem úplně zapomněl. Cítím se znovu živý, jako bych měl dvacet.
Dvojí život
Doma se snažím být stále ten dokonalý manžel. Manželka nic netuší, protože mi věří. Na služební cesty se neptá, jsou přece běžnou součástí mé práce. Naše rutinní soužití běží dál, ale já jsem někde jinde. Můj druhý život s Klárou mi dává něco, co jsem dlouho postrádal – vzrušení, touhu, pocit, že jsem pro někoho výjimečný.
Proč to dělám?
Možná bych měl cítit výčitky, ale necítím. Moje manželství není špatné, jen už nemá jiskru. Klára mi připomíná, kdo jsem byl kdysi – muž, který touží, který žije. Nemyslím si, že bych kvůli ní zničil svou rodinu, ale zároveň si neumím představit, že bych se jí vzdal.
Tento dvojí život mě vzrušuje, ale zároveň mě děsí. Jak dlouho to může vydržet? A co vlastně chci? To jsou otázky, které si kladu, když ležím v posteli vedle své ženy a představuji si, že jsem někde úplně jinde.
Díky Martine za tvůj článek!
Nově jsme i na instagramu zde.
