Článek
Karin a její tajná vášeň: Příběh z klubu touhy
Jmenuji se Karin, je mi 28 let, a i když mám práci, přátele a koníčky jako většina lidí, můj život skrývá jedno malé tajemství. No, malé… spíš docela pikantní. Občas, když všichni v mém okolí plánují klidné večery s Netflixem a pizzou, já si obléknu šaty, které říkají „pojď blíž“, a vydám se na místo, které by vás asi překvapilo. Do „klubu touhy“.
Klub není žádný undergroundový podnik z filmu – je elegantní, diskrétní a tak trochu jako ze snu. Tady se nehrají role, tady si lidé odkládají nejen kabáty, ale i zábrany. A já si to tu naprosto užívám.
Noc, kdy se svět zpomalí
Všechno začíná u baru. Sklenička prosecca, jemná hudba, a zatímco si hraju s třpytivými bublinkami, cítím na sobě pohledy. Pomalé, zvědavé, hladové. Baví mě ten pocit – být v centru pozornosti, být tou, kterou si všichni chtějí zapamatovat.
Jeden z mužů se osmělí a přijde ke mně. Vtipkuje o tom, jak krásně vypadám. Já vím, že mi to dnes sluší, ale nechám ho myslet si, že má pravdu. Povídáme si, smějeme se, a když se energie mezi námi zintenzivní, jemně ho vedu do místnosti, kde se zastaví čas.
Orální sex je pro mě víc než jen fyzický akt – je to způsob, jak ukázat, co cítím. Každý pohyb, každý dotek je promyšlený, přesto plný vášně. Miluji, jak muži reagují, jak ztrácejí kontrolu, a přitom mi dávají všechno. Je to jako tanec – vlny, které nás oba unášejí, až zapomeneme na svět kolem.
Proč to dělám?
Občas si sama sobě kladu otázku, co mě na tom tak přitahuje. Možná je to tím, že v mém dětství bylo všechno jiné. Táta byl přísný, dominantní, a já vyrůstala v prostředí, kde nebyl prostor pro emoce. Naučila jsem se být tichá, neviditelná. Ale dnes, v klubu, jsem tou, která má moc. Každý muž, který přijde, mi dává pocit, že jsem nezapomenutelná.
Je to pro mě forma svobody, způsob, jak si vzít zpět kontrolu nad tím, kým jsem a co chci. Klub není jen o tělesnosti – je to místo, kde si každý může dovolit být sám sebou.
Vtipné momenty a (ne)plánované situace
A ano, i tady se občas stane něco, co vyvolá smích. Třeba když se jeden muž nervózně zakoktá, protože neumí najít správná slova. Nebo když se dva muži snaží být galantní a nakonec se o mě téměř přetahují – co už, dám jim lekci, jak se podělit.
Jednou se mě někdo zeptal, jestli se nebojím, že by to na mě někdo poznal. „A jak bys to poznal?“ odpověděla jsem s úsměvem. Pravda je, že tahle moje stránka je tak dokonale ukrytá, že bych si mohla klidně vyvěsit ceduli „klubová hvězda“ a stejně by si toho nikdo nevšiml.
Po noci plné touhy
Když se vracím domů, jsem unavená, ale spokojená. Tyhle noci mi dávají něco, co jinde nenajdu – radost z toho, že mohu dávat i brát, že jsem někým víc než jen tou „hodnou holkou z kanceláře“.
Život je krátký a já věřím, že si ho musíme užít naplno. Ať už je to u kávy, na výletě nebo právě tam, kde se dějí věci, o kterých se nemluví. Protože někdy, když odložíme všechny předsudky, zjistíme, že ty nejkrásnější chvíle se skrývají tam, kde bychom je nečekali.
A já? Já si tenhle svůj tajný svět užívám se vším, co k tomu patří. Vždyť proč ne – život je zkrátka příliš krátký na to, abychom se báli žít.
*****
Děkujeme Karin za pikantní životní příběh a přejeme, ať ji nadále život baví!
Jsme i na instagramu, přidejte si nás zde.
