Článek
Je mi 45 let, s manželkou jsme spolu dvacet let. Brali jsme se v pětadvaceti, měli děti, budovali domov, řešili každodenní starosti. Teď jsou děti pryč, hnízdo je prázdné a já jsem se těšil, že konečně budeme mít čas sami na sebe. Místo toho se stalo něco, co mě dostává na dno – moje žena ztratila zájem o sex.
Nejde o to, že by byl náš intimní život dřív divoký jako v hollywoodském filmu, ale teď se z něj stala téměř zapomenutá vzpomínka. Když už se něco stane – což je jednou za dva měsíce, maximálně – mám pocit, že je to spíš povinnost než touha. Posledně dokonce uprostřed usnula. Vážně. To mě zasáhlo víc, než bych si byl ochoten přiznat.
Začínám se cítit nežádoucí. Neviditelný. Ne jako chlap, ale spíš jako spolubydlící, se kterým sdílí domácnost, ale ne už nic víc. Miluju ji, ale nevím, jak dlouho tohle vydržím.
Co mám dělat?
Kde se to zvrtlo? Proč už mě nechce?
Moje první myšlenka byla: Je chyba ve mně? Už nejsem dost přitažlivý? Jsem nudný? Nebo snad existuje někdo jiný?
Jenže pak jsem si uvědomil, že to není tak jednoduché. Tohle se nestalo přes noc. Začalo to postupně – únava, výmluvy, „možná zítra“, „teď ne“. Zítra se ale nikdy nestalo.
Možná je problém někde jinde:
- Hormonální změny?
Vím, že kolem 45–50 let u žen nastávají hormonální změny. Možná si prochází obdobím, kdy má prostě menší chuť na sex. Ale proč mi o tom nic neřekla? - Nuda a rutina?
Jsme spolu dlouho. Možná jsem ji přestal přitahovat ne proto, že bych nebyl atraktivní, ale protože jsme prostě moc dlouho spolu. - Stres, únava, něco, co mi neříká?
Možná se trápí něčím, co nesouvisí přímo se mnou. Ale pokud mi to neřekne, jak jí můžu pomoct?
Co jsem zkusil a co nefungovalo
Nejprve jsem se snažil situaci „řešit“ tak, jak to asi dělá většina chlapů – snažil jsem se ji dostat do nálady. Byl jsem pozornější, pomáhal jsem jí víc doma, snažil jsem se o romantická gesta. Ale reakce byla chladná.
Pak jsem zkusil přímý rozhovor. Zeptal jsem se, co se děje. Odpověď? „Já nevím, prostě to teď necítím.“ To bylo všechno. Žádné vysvětlení, žádné řešení.
Pak přišla fáze frustrace – začal jsem se uzavírat do sebe. Přestal jsem se snažit, protože mi přišlo, že to stejně nemá smysl. Ale to jen vedlo k tomu, že jsme se ještě víc odcizili.
Co mi došlo – a co chci zkusit jinak
Po týdnech přemýšlení a hledání odpovědí jsem došel k tomu, že tady není jedno magické řešení. Pokud něco chci změnit, musím začít jinak.
1. Přestat vnímat sex jako problém, ale hledat příčinu
Nejde jen o sex. Jde o náš vztah. O to, že se možná cítíme vzdálení. Pokud se mi podaří obnovit blízkost mezi námi, sex přijde jako přirozený důsledek.
2. Otevřená, ale nevyčítavá komunikace
Potřebuju zjistit, co ji trápí. A ne tak, aby měla pocit, že ji k něčemu tlačím. Zkusím se jí ptát na věci, které se netýkají jen sexu, ale celkově našeho vztahu.
3. Oživení vztahu – nejen v ložnici
Vzpomínám si, jak jsme dřív rádi chodili na výlety, cestovali, objevovali nové věci. Možná bychom to měli zkusit znovu. Udělat něco jiného, nečekaného.
4. Blízkost bez tlaku na sex
Co když potřebuje cítit blízkost, aniž by se musela hned rozhodovat, jestli bude sex? Možná pomůže víc doteků, mazlení, objetí – prostě fyzická blízkost bez očekávání.
5. Dát jí prostor a čas, ale nevzdávat se
Pokud ji budu tlačit, stáhne se ještě víc. Ale pokud se stáhnu úplně, může si myslet, že už mi na ní nezáleží. Musím najít rovnováhu – být přítomný, ale ne vlezlý.
6. Možnost odborné pomoci?
Neříkám, že chci hned běžet k terapeutovi, ale možná by to pomohlo. Pokud to nebude lepší, zkusím jí navrhnout nějakou formu odborné pomoci – třeba sexuologa.
Závěr – mám naději?
Nechci náš vztah vzdát. Nechci být v manželství, kde se cítím jen jako spolubydlící. Ale vím, že pokud chci změnu, musím být trpělivý a hledat řešení postupně.
✔ Nevyčítat, ale pochopit.
✔ Nebojovat proti ní, ale s ní.
✔ Nevnímat sex jako cíl, ale jako důsledek blízkosti.
Možná je to dlouhá cesta, ale vím, že za to stojí. A i když jsem teď zoufalý, nechci to vzdát.
Děkujeme čtenáři za tento životní příběh a přejeme, ať se vášeň vrátí.
Jsme i na instagramu, přidejte si nás zde.
