Článek
Nikdy bych si nemyslela, že budu něco takového psát. Ale stalo se. Můj muž je doslova stroj na lásku. Kdykoliv, kdekoliv, v jakoukoliv denní či noční dobu. A já? Já se snažím přežít.
Začalo to nenápadně…
Na začátku vztahu mi připadal jako každý jiný – romantický, pozorný, normální. První týdny byly skvělé. Ale pak jsem si začala všímat něčeho zvláštního. Když se jiní muži spokojí s jednou „jízdou“, on se teprve rozjíždí. Druhé kolo? Samozřejmost. Třetí? Proč ne! Po pátém jsem začala pochybovat, jestli je vůbec člověk.
„Lásko, nejsi trochu unavený?“ ptám se jednou nad ránem, když už mi padají víčka.
„Unavený? Proč?“ odpoví naprosto svěže a přitáhne mě k sobě.
A tak jsem zjistila, že můj muž není normální.
Sedmkrát za den, jako by se nechumelilo
Nechci si stěžovat, ale… vlastně trochu jo. Kdo by to byl řekl, že příliš mnoho dobrého může být taky problém? Ráno vstanu, připravím si kávu – bum, přepadne mě v kuchyni. Poledne? Máme pár minut mezi schůzkami – samozřejmě to využije. Večer? Noční směna začíná. A někdy, když už si myslím, že se konečně můžu prospat, přijde jako duch a šeptá: „Co kdybychom si dali ještě jedno kolečko?“
Já bych si radši dala studený obklad.
Tajemství jeho výdrže
Nechápu, kde bere tu energii. Ptala jsem se, jestli náhodou tajně nesype nějaké vitamíny, proteiny nebo rovnou plutonium. Prý ne. Je to prý přírodní talent. Talent, který mě občas přivádí na pokraj sil.
Nechápe, proč mám po pátém kole obličej jako po maratonu. On se zatím tváří, jako by si jen skočil pro rohlíky. Zkoušela jsem všechno – vymluvit se na bolest hlavy, na únavu, dokonce jsem jednou předstírala, že spím. Marné.
„Lásko, ty už zase spíš?“ zašeptá do tmy.
V duchu křičím: Ne! Nech mě spát! Prosím! Ale pak se otočím a vidím jeho nadšený obličej. No tak jo, ještě jednou.
Můj život teď vypadá takhle:
- Přes den se modlím, aby měl hodně práce a zapomněl na mě.
- V noci se modlím, aby aspoň jednou usnul dřív než já.
- Každý den uvažuju o koupi matrace z paměťové pěny, protože ta současná dostává zabrat.
- Mám v plánu mu koupit permanentku na nějaký extrémní sport. Třeba se konečně unaví.
A jak to celé dopadne?
Kdo ví. Možná si zvyknu. Možná jednoho dne objevím tajemství jeho výdrže. A možná prostě začnu každý večer jíst uspávací meduňkový čaj a doufat, že na mě zapomene.
Jedno je ale jisté – nuda v tomhle vztahu rozhodně nehrozí!
Děkujeme čtenářce za opravdu pikantní životní příběh a přejeme, ať chut neustává. No i když… :)
Jsme i na instagramu, přidejte se k nám zde.
