Článek
(Jak jsem se z oběti stala královnou vlastního života)
Řekněme si to na rovinu – žádná manželka nechce slyšet, že její muž tráví víc času v práci, než doma, a ještě méně, že jeho „práce“ má krásné nohy a parfém za tisíce. Ale co dělat, když se ocitnete právě v této situaci? No, já jsem na to šla po svém.
Už dva roky tuším, že můj manžel má milenku. Jak jsem to zjistila? Věřte mi, intuice žen je spolehlivější než detektor lži. Nejdřív to byly pozdní příchody domů, „porady“ v sobotu večer, a pak ty nové košile, které si začal kupovat sám (muž, který dřív nevěděl, že existuje něco jako velikost límce). Takže ano, mám důkazy – i když jsem ho nikdy nepřistihla přímo.
A co jsem udělala?
Nic. Tedy, ne tak úplně. Nezačala jsem křičet, rozbíjet nádobí ani psát výhružné zprávy na jeho mobil. Místo toho jsem zasedla ke kávě a řekla si: „Holka, proč bys z toho nemohla něco vytřískat?“ A tak jsem spustila svůj „plán B“.
Základy plánu B:
- Vydržuj mě, miláčku.
Začala jsem si poroučet. Dovolená na horách? Jasně. Nové šaty? Proč ne. Drahý parfém, který mě vždycky okouzlil? Sem s ním. Každý jeho pokus o omluvu nebo „proč si tak dlouho v práci“ se stal mou příležitostí k tomu, abych byla hýčkána. - Ukliď to, prosím.
Jedna věc je mít milenku, druhá věc je ignorovat povinnosti doma. Takže jsem ho přiměla víc se angažovat – uklidit, opravit kapající kohoutek nebo posekat trávník. A světe div se, najednou má čas i doma, aby si „odpracoval“ své výčitky. - Dům je můj.
A teď pozor, tohle je klíčové. Ten dům, ve kterém bydlíme, je po mých rodičích. Je napsaný na mě. Takže kdyby náš vztah dospěl do bodu rozvodu (a on to moc dobře ví), přijde o střechu nad hlavou. A věřte mi, tohle vědomí ho drží v linii víc než cokoli jiného.
Proč si to nechávám líbit?
Možná si teď říkáte: „To je teda pěkná mrcha!“ Ale víte co? To je váš názor. Já si žiju svůj život. Milenka tu bude možná další rok, možná se z toho stane i vážnější vztah. Ale já si zatím užívám to, co mám. Až to praskne, budu připravená. Zatím si ale vychutnávám každou chvíli, kdy on myslí, že „nic nevím“ a snaží se mi zavděčit.
A co vy?
Pokud jste v podobné situaci, zkuste se na chvíli zastavit. Nehrňte se do unáhlených rozhodnutí. Zvažte, co z toho můžete získat. A hlavně – nenechte se zlomit. Život je příliš krátký na to, abychom ho strávily ve vzteku nebo smutku.
Takže ano, můj muž má milenku. A já? Já mám svou hrdost, svůj dům a ten nejlepší parfém na světě. Život někdy hází klacky pod nohy, ale když už, tak z nich udělejte schody k lepšímu já.
************
Děkujeme čtenářce P. za životní příběh a posílejte nám další, třeba přes náš instagram zde.
