Článek
Po pěti letech rodičovských povinností, kdy jsme spali střídavě na okrajích postele, přikrytí plyšáky a obklopeni dětskými nočními výpravami za vodou, se to konečně stalo.
My dva – já a můj muž – jsme odjeli. Sami. Na celý víkend. Valentýnský víkend.
Už jen ta představa byla vzrušující. Bez chůviček, bez plínek, bez „mami, tati, já nechci spát.“ Jen my dva, láhev vína a – přiznávám bez mučení – Kámasútra v tašce. Když už jsme si tu svobodu vybojovali, rozhodli jsme se ji využít naplno.
První večer: Kámasútra poprvé otevřena
S úsměvem a lehkou nervozitou jsme po večeři v hotelovém pokoji rozložili knihu s polohami, které vypadaly, že je zvládají jen jogíni s lety praxe. No, nebyli jsme si jistí, jestli jsme spíš připraveni na rozkoš, nebo na návštěvu ortopeda, ale odhodlání nám nechybělo.
Pozice č. 1: Most lásky
Začali jsme zostra. Můj muž si lehl na záda a vytvořil doslova most – zapřel se rukama a nohama o postel, tělo v oblouku. Já se měla elegantně posadit na něj. Výsledek? Smáli jsme se tak, že na nás museli klepat sousedi. Skončilo to křečí v lýtku a výbuchem smíchu. Erotika? Ano, ale s příchutí gymnastického cvičení.
Pozice č. 2: Stojící vášeň
Řekli jsme si, že zkusíme něco, co nevypadá tak akrobaticky. Stání je přece normální, ne? Jenže když má žena omotat nohy kolem muže a on ji má držet… Ukázalo se, že 5 let zvedání dětí je sice dobrý trénink, ale ne na 60 kilo živé váhy, která se svíjí a brečí smíchy. Po pár vteřinách jsme přepadli na postel. Naštěstí byla měkká.
Pozice č. 3: Lotosový květ
Tohle byla výhra. Seděli jsme proti sobě, nohy propletené, blízko, intimně. Tohle bylo přesně ono. Pohledy, dotyky, žádná gymnastika, jen blízkost. Poprvé za dlouhou dobu jsme byli zase jen muž a žena, milenci, ne máma a táta.
Ranní bolest a sladké dozvuky
Ráno jsme se probudili s bolavými svaly a pocitem, že jsme buď absolvovali kurz akrobatiky, nebo maraton.
Ale bylo nám skvěle. Smáli jsme se, milovali se, připomněli si, proč jsme spolu.
Ten víkend nám ukázal, že vášeň nezmizela. Jen byla schovaná pod vrstvou plenek, školních povinností a únavy. A že občas je třeba sáhnout po Kámasútře, smát se vlastním nešikovným pokusům a znovu najít to, co nás kdysi spojilo.
A upřímně? Už teď plánujeme další útěk. Protože tahle kapitola rozhodně nebyla poslední!
Děkujeme čtenářce za pikantní příběh a pošlete nám i ten Váš.
Autorsky zpracováno.
Komu se naše příběhy líbí, jsme i na instagramu zde.
