Článek
Letos jsme s manželem slavili krásných deset let od svatby. Jak jinak než pořádně stylově – wellness víkend bez dětí, jen my dva, plni očekávání a plánů, jak znovu zažehnout plamen vášně. Sbalili jsme si to nejnutnější (a pár maličkostí, které bych tu raději neuváděla), a vyrazili směr relaxace. Netušili jsme, že tento víkend bude spíš připomínat komedii než romantický film.
Cesta plná nástrah
Cesta začala poklidně. Už po pár kilometrech jsme ale zjistili, že jsme doma nechali peněženku. Otočka, rychlý výpad do domu, a když jsme konečně opět nasedli do auta, soused nás málem přepadl se slovy: „Taky vás nefungující internet donutil vrátit se domů?“ Jen jsme zakývali hlavou, aby si nevšiml našeho vzteku, že zdržuje naši „útěkovou akci“.
Na dálnici nás navíc zastihla objížďka, která přidala další hodinu k naší cestě. Když jsme konečně dorazili na místo, byli jsme oba zralí na masáž… nebo na panáka.
První trapas: Relaxace po našem
Po příjezdu nás uvítal nádherný pokoj s obrovskou postelí, která přímo vybízela k oslavě výročí. Ale nejdřív jsme zamířili do wellness. Zabalili jsme se do bílých županů a šli prozkoumat sauny, bazény a odpočívárny. A tady začíná náš první velký trapas.
V odpočívárně byla nádherná atmosféra – tlumené světlo, vůně esenciálních olejů, a hlavně žádní lidé. Zkrátka dokonalý moment na to, jak si trochu „zpestřit“ program. Jenže těsně před… no, víte co, do místnosti nečekaně vtrhla obsluha wellness centra. Slečna vykulila oči, vykoktala něco o tom, že nám donese vodu, a vycouvala rychleji, než jsme stihli cokoliv říct. Ano, naše výročí se neslo ve znamení prvního „odhalení“.
Druhá scéna: Úklidová akce
Večer jsme se rozhodli pokračovat na pokoji. Tentokrát jsme zůstali u vína a jemného romantického povídání. Jenže manžel, v touze přivést mě do ještě lepší nálady, začal hrát na mém telefonu „naše“ písničky z doby, kdy jsme spolu začínali. Bohužel zapomněl, že jsem v telefonu měla také playlist pohádek pro děti. A tak místo romantiky začal pokojem znít hlas Křemílka a Vochomůrky. Oba jsme se smíchy složili na zem.
Ráno přišla ta největší perlička. Zatímco jsme se vášnivě líbali na posteli, uklízečka přišla uklidit pokoj. My ji sice slyšeli, ale nejspíš jsme nechtěli věřit tomu, že opravdu vejde. No… vešla. V rozpacích vykřikla „Promiňte!“ a zabouchla za sebou dveře. Jenže zamkla. A my tam zůstali. Zamčení. Bez telefonu.
Po asi deseti minutách volání o pomoc, které spíš připomínalo směs smíchu a hysterie, nás vysvobodil recepční. Ten výraz v jeho tváři si budu pamatovat do konce života.
Co dodat?
Na tenhle víkend budeme vzpomínat ještě hodně dlouho. Ne kvůli romantice nebo vášni, ale díky nekonečné sérii nečekaných situací, u kterých jsme se smáli tak moc, až nás břicha bolela víc než po sauně. A víte co? Možná právě proto to bylo to nejlepší výročí, jaké jsme kdy měli.
Tak tomudle řikáme víkend na který se nezapomíná a děkujeme čtenářce za otevřenost.
Nově jsme i na instagramu, přidejte se k nám zde.
