Článek
Včera jsem oslavil své padesáté narozeniny. Nebo lépe řečeno, ony oslavily mě, protože já jsem se jim spíš snažil vyhnout. Padesátka je zvláštní věk – člověk už není mladý, ale pořád by se neměl cítit starý. Jenže co když se tak cítí?
Do jaké doby jsem se narodil?
Narodil jsem se v době, kdy byl svět úplně jiný. Děti si hrály venku, místo aby hypnotizovaly displeje. Když jste chtěli s někým mluvit, museli jste za ním dojít nebo mu zavolat na pevnou linku. Telefony byly velké jako cihla a nikdo si je nenosil v kapse. A když jste potřebovali něco zjistit, museli jste si najít knihu nebo se zeptat někoho chytřejšího.
Tehdy byla práce jasná – ráno jste šli makat, večer jste si dali pivo a šli spát. Žádné „work-life balance“, žádné „personal growth“. Prostě jste makali, protože se to od vás čekalo. A dnes? Dnes vám říkají, že máte „hacknout produktivitu“, že máte „mindset vítěze“ a že když neinvestujete do krypta, jste mimo.
Technologie? Nejsem kompatibilní
Když už jsme u toho „být mimo“ – já jsem. Ztratil jsem se někde mezi Windows XP a chytrými telefony. Dnešní technologie se mění tak rychle, že než se něco naučím, už je to zastaralé. Lidi kolem mě platí mobilem, zatímco já hledám v kapse drobné. E-maily přeposílám tak, že omylem odpovím všem. A když mi někdo pošle soubor v cloudu, chci si ho radši vytisknout, protože pak mu aspoň rozumím.
Nejhorší jsou sociální sítě. Když jsem byl mladý, znamenalo „být sociální“ jít na pivo s kamarády. Dnes musím mít profil, lajkovat, sdílet a ideálně se tvářit, že mám úžasný život. Ale co když ho nemám? Co když se mi jen nechce každý den fotit oběd a psát motivační citáty?
Nadváha a krize středního věku
Aby toho nebylo málo, moje tělo se rozhodlo, že už nebude spolupracovat. Kdysi jsem jedl cokoliv a pořád byl ve formě. Dnes se podívám na dort a přiberu kilo. Záda bolí, kolena křupou, ráno se probouzím unavený. A přitom nic zásadního nedělám. Takhle jsem si to nepředstavoval.
Mám přemýšlet, co dál se životem? Prý bych měl najít nový smysl, nové výzvy, nové koníčky. Jenže já bych spíš chtěl zpátky ten starý svět. Ten, kde všechno bylo pomalejší, jednodušší a jasnější. Ale to už nejde. Tak co teď?
Co s tím?
Asi bych měl začít tím, že se přestanu litovat. Padesátka není konec světa. Možná už nikdy nebudu technologický guru ani fitness ikona, ale pořád mám život před sebou. Možná bych měl zkusit něco nového – ať už je to cvičení, nový koníček nebo aspoň to, že se naučím platit mobilem.
A hlavně – možná bych měl přestat řešit, že svět se změnil. Já jsem se změnil taky. A možná, když se na to podívám jinak, zjistím, že ten dnešní svět má i své výhody. Jen si je musím najít.
Tak na zdraví! Ať je druhá padesátka lepší než ta první.
Děkujeme čtenáři za životní příběh a přejeme, ať další padesátka je ještě lepší.
Jsme i na instagramu zde.
