Článek
Matěj byl můj nejlepší kámoš, odjakživa. Od školky jsme se prakticky nezastavili – fotbal, hry, kola… prostě všechno. U nich doma to bylo skoro jako moje druhý bydliště. Jeho máma, paní Eva, byla vždycky příjemná. Taková ta klasická starostlivá máma. Nikdy bych si v těch prvních letech nepředstavil, co se jednoho dne stane.
Bylo mi dvacet dva, Matěj měl trénink a já dorazil o něco dřív, než jsme byli domluvení. Eva mi otevřela dveře – elegantní, upravená jako vždycky, ale bylo na ní něco jiného. Těžko to popsat, ale ten den jsem ji poprvé neviděl jen jako „máti“.
„Matěj je na hřišti, ale pojď dál. Dáš si něco? Čaj, kafe?“ ptala se s úsměvem, který mi najednou připadal… jiný.
Posadil jsem se v obýváku a ona mi donesla čaj. Jakmile se posadila naproti mně, začali jsme si povídat. Nejprve to bylo o Matějovi a fotbalu, pak o mně a škole. Bylo to nenucené, ale její pohled byl najednou jiný – hlubší, pronikavější.
„Víš, Pavle,“ začala znenadání, „už jsi dospěl. Pamatuju si tě jako malýho kluka, ale teď… teď jsi úplně jiný. A zajímavý.“
Polkl jsem. Její hlas byl jemný, ale bylo v něm něco, co mi nedovolilo odtrhnout oči. „Děkuju, asi jsem vyrostl, no,“ odpověděl jsem, ale cítil jsem, jak mi vysychá v krku.
Pousmála se, ten její úsměv byl naprosto odzbrojující. Přisunula se blíž, její pohled mě doslova hypnotizoval. „Víš, někdy mi připadá, že bych měla zkusit něco nového. V posledních letech mi často chybí vzrušení. A ty… ty máš v sobě něco, co mě přitahuje.“
Její ruka se zlehka dotkla mé, jako by zkoušela, jestli neucuknu. Neucukl jsem. V tu chvíli mi hlavou probíhalo tisíc věcí – co by na to řekl Matěj, co to znamená, co mám dělat? Ale nic z toho nedokázalo přehlušit to, co jsem cítil.
„Nevím, co na to říct,“ zašeptal jsem, sotva jsem to dokázal vyslovit.
„Nemusíš říkat nic,“ odpověděla a naklonila se ke mně. Její vůně mě omámila. Než jsem si to uvědomil, její rty se dotkly mých.
První polibek byl jako elektrický výboj. Všechno kolem se zastavilo. Věděl jsem, že je to špatné, ale v tu chvíli to bylo jediné, co dávalo smysl.
Ten den změnil všechno. Od té doby jsme se začali scházet tajně. Eva mi občas napsala, když byl Matěj na tréninku nebo pryč. Přestal jsem u nich chodit jen kvůli Matějovi. Naše rozhovory se prohloubily, scházeli jsme se čím dál častěji. Bylo to vzrušující, nebezpečné, a přesto jsem to nedokázal zastavit.
Nikdy jsem o tom Matějovi neřekl. Jak bych mohl? Nechtěl jsem ztratit kamaráda. Ale někdy, když jsem s Matějem seděl a smáli jsme se, cítil jsem to tíživé tajemství, které nás rozdělilo. A přesto, kdybych měl tu možnost, možná bych to udělal znovu.
Díky Pavle za příběh plný vášně!
Sledujte nás i na instagramu zde.
