Článek
Jsme normální pár. Já, Martin, třiatřicet let, sportovní postava, rád si zajdu do fitka, ale nejsem žádný kulturista. Spíš takový ten kluk od vedle, co se rád směje a nebere život moc vážně. Moje přítelkyně Tereza, o dva roky mladší, krásná brunetka s dlouhými vlasy, štíhlá, ale s tvary, co chlapovi rozbuší srdce. Žádné divočení na každém rohu, spíš klidný vztah, ale v posteli nám to vždycky klapalo. Jenže občas, když jsme si povídali po večerech se skleničkou vína, došlo na téma:
A co takhle někdy zkusit holku?
Nejdřív jsme se tomu smáli. Ale pak, pár dnů před Valentýnem, přišla ta myšlenka znovu. Takový dárek, něco, co si zapamatujeme.
Proč nezkusit inzerát?
Sedli jsme k notebooku a napsali ho spolu. Chtěli jsme ženu, žádnou profesionálku, ale někoho, kdo to prostě cítí podobně. Napsali jsme o sobě pravdu – sympatický pár, otevření novým zážitkům, hledáme ženu pro společný večer plný vášně, bez nátlaku, s respektem k hranicím.
Čekali jsme. Přišlo pár odpovědí. Některé nás spíš pobavily, jiné odradily. A pak se ozvala ona.
Nikola. Dvaatřicet let, prý trochu divoká duše, ale s nohama na zemi. Fotka? Poslala jen jednu – decentní, usmívající se blondýnka s modrýma očima. Něco na ní bylo. Ten úsměv, ta jiskra. Byla jiná. Domluvili jsme si schůzku na kafe, bez závazků, jen abychom se poznali.
Přišla… a nám spadla čelist.
Femme fatale. Elegantní černé šaty obepínaly její štíhlé tělo, výstřih decentní, ale přesto lákavý. Rudá rtěnka, černé lodičky, dlouhé nohy, na zápěstí jemný náramek, nehty upravené. A ta vůně – sladká, smyslná, ale ne vtíravá. Seděla naproti nám a po pár minutách jsme věděli, že tohle je ona. Chemie fungovala.
Na Valentýna dorazila k nám domů. Přinesla víno. My připravili malou večeři, svíčky, tlumené světlo. Hudba hrála potichu, smáli jsme se, bavili se jako staří známí. Ale ve vzduchu to viselo.
Tereza se na ni občas podívala s tou směsí obdivu a lehkého vzrušení. Já to cítil stejně. Po večeři jsme se přesunuli na gauč. Víno teklo dál. Nikola seděla mezi námi. Nejprve letmé doteky – ruka na stehně, prsty po zádech. Pak polibek. Tereza s ní. Bylo to krásné. Žádná křeč.
Postupně jsme se přesunuli do ložnice. Nikola se před námi svlékla – krajková černá podprsenka, tanga, samodržící punčochy. Smyslná, sebevědomá. Tereza si ji přitáhla, líbaly se. Já je sledoval, vzrušený na maximum. Pak se Nikola otočila ke mně.
Naše pravidla byla jasná. Všechno se souhlasem. Když by kdokoliv řekl stop, končíme. Bez tlaku, bez nucení.
Milovali jsme se ve třech. Nikola se věnovala Tereze, líbala ji na prsa, laskala její tělo jazykem. Tereza se chvěla, nikdy jsem ji takhle neviděl. Pak Nikola přešla ke mně – jemné ruce, zkušené doteky. Bylo to jako tanec. Všichni jsme se střídali, zkoumali, objevovali, ale vždycky s respektem.
Hranice? Nešlo o žádné tvrdé praktiky. Žádná bolest, žádné ponížení. Šlo o vášeň, doteky, líbání, těla propletená ve svitu svíček. Nikola nám ukázala nové cesty, Tereza se jí úplně otevřela. Já byl šťastný, že je spokojená.
Nakonec jsme usnuli v jednom klubku, spokojení, vyčerpaní. Ráno jsme si dali společnou snídani, smáli se. Nikola odcházela s úsměvem. Bylo to naše tajemství.
Nezměnilo to náš vztah, jen ho obohatilo. Byla to zkušenost. A my věděli, že pokud se to někdy bude opakovat, bude to jen s někým, kdo to bude cítit stejně.
Valentýn, na který nikdy nezapomeneme.
Děkujeme čtenáři za pikantní příběh a pošlete nám i ten Váš.
Autorsky zpracováno.
Ty nejlepší zpracujeme a vydáme, napište nám třeba na našem instagramu zde.
Sdílení a like potěší.
