Článek
Island nás přivítal svou drsnou, ale neuvěřitelně krásnou krajinou. Každý den jsme objevovali něco nového – lávová pole, gejzíry, horké prameny a samozřejmě majestátní vodopády, které se v nekonečných kaskádách řítily dolů ze skal.
Jednoho večera, kdy slunce sice viselo nízko nad obzorem, ale tma nepřicházela, jsme se rozhodli utábořit pod jedním z těchto monumentálních vodopádů. Už tam stálo pár stanů, ale místo bylo velké a šumění vody tak hlasité, že se dalo předpokládat, že nikdo nikoho nebude rušit.
Po dlouhém dni jsme zalehli do stanu. Když jsme si však uvědomili, že kolem panuje dokonalé soukromí – tedy alespoň vizuálně – napadlo nás, že bychom si mohli užít trochu intimity pod tímto přírodním divem. Postupně šly vrstvy oblečení dolů, spacák se proměnil v příjemné hnízdečko a napětí mezi námi se stupňovalo.
A pak – rána na stan. Nejdřív jsme ztuhli. Možná vítr? Možná nějaké zvíře? Ne. Další rána, tentokrát důraznější, a k tomu oslepující světlo baterky, které se prodíralo látkou stanu.
„Tady nemůžete spát!“ ozvalo se venku přísným hlasem.
V rekordním čase jsme se snažili nasoukat zpět do spacáku, což s těmi adrenalinem roztřesenými rukama nebylo vůbec jednoduché. Správce, vysoký chlápek v nepromokavé bundě, dál bušil na stan a trval na tom, že místo kempování je o pár kilometrů dál.
„Jasně… hned… hned pojedeme!“ vykoktali jsme, zatímco jsme se snažili nevypadat podezřele.
Správce chvíli mlčel, pak jen suše dodal: „Dobrou noc… ale radši jinde.“ A odešel.
Chvíli jsme tam leželi, poslouchali burácení vodopádu a smáli se. Nejen, že jsme si „neužili“, ale ještě nás přistihl správce uprostřed akce. To místo jsme sice opustili, ale ten zážitek? Ten s námi zůstane napořád.
Autorsky zpracováno.
(PS: Pokud se ti příběh líbil, sleduj náš Instagram @pikantnosti_nejen_slavnych, kde bude brzy další várka pikantních příběhů– a nejen těch!)
