Článek
Jmenuji se Petr, je mi 38 let, a už několik let žiji v polyamorním vztahu se dvěma ženami – Evou (35) a Terezou (29). Co to znamená? Sdílíme jeden domov, jednu postel – no, většinou – a máme k sobě blíž, než si většina lidí umí představit. Náš vztah je plný vášně, výzev i kompromisů, ale co je nejdůležitější – funguje.
Jak jsme se k tomu dostali
S Evou jsme se vzali před jedenácti lety. Byla to klasická romantika: potkali jsme se na večírku, za pár měsíců jsme spolu bydleli a za dva roky měli svatbu. Jenže po čase jsme oba cítili, že nám ve vztahu něco chybí. Byla to nuda? Stereotyp? Možná oboje. Eva pak přišla s nápadem zkusit polyamorii. „Co kdybychom do našeho vztahu přizvali někoho třetího?“ navrhla jednoho večera. Znělo to jako bláznovství, ale zároveň mě to fascinovalo.
Tereza vstoupila do našeho života před čtyřmi lety. Potkali jsme ji v baru během dovolené na horách. Byla jiná – plná života, bezprostřední a s jiskrou v očích. Zpočátku to byla jen přitažlivost. Když jsme se ale začali vídat pravidelně, uvědomili jsme si, že si rozumíme na mnohem hlubší úrovni. Eva si s ní vytvořila přátelský i emocionální vztah a já cítil, že by mohla být tou chybějící částí našeho života.
Jak vypadá naše domácnost
Žijeme ve velkém domě se třemi ložnicemi, ale přiznám se, že většinu nocí trávíme všichni tři v jedné posteli. Naše večery bývají různé. Někdy si dáme společnou večeři, povídáme si a plánujeme další dny, jindy si užíváme trochu odvážnější zábavu.
Intimní stránka našeho vztahu je složitá a krásná zároveň. Máme pravidla – například že intimní chvíle nejsou nikdy tajemstvím. Pokud se rozhodnu strávit večer jen s Evou nebo Terezou, děláme to otevřeně a bez výčitek. Některé noci ale trávíme všichni tři spolu, a ano, je to přesně tak pikantní, jak si možná představujete.
Tereza je spontánní a vášnivá. Ráda mě překvapí – jednou připravila večeři jen ve spodním prádle, což nás oba s Evou dostalo do nálady. Eva je zase ta, která plánuje a organizuje. Miluje romantiku – svíčky, víno a dlouhé rozhovory. Kombinace jejich povah je dokonalá. Občas se cítím, jako bych žil v mužské fantazii, ale v reálném životě.
Jak zvládáme emoce
Samozřejmě to není jen růžové. Žárlivost se občas objeví, zvlášť na začátku, když jsme si zvykali na to, že musíme sdílet svou lásku i pozornost. Pamatuju si, jak se Eva jednou rozčílila, když jsem měl s Terezou víc času než s ní. Museli jsme si sednout a všechno probrat. To je klíč k polyamorii – komunikace. Bez ní by to nešlo.
Také jsme museli vyřešit, jak si rozdělit domácí práce a péči o náš domov. Eva je ta, která miluje vaření – a musím říct, že když připraví večeři, stává se z toho zážitek nejen pro chuťové buňky. Tereza je zase expertka na design a dekorace, takže náš dům vypadá jako z časopisu. Já se starám o finance a techniku, ale holky mi často pomáhají.
Co si o nás myslí okolí
Naše rodiny o našem vztahu vědí, i když to zpočátku nebylo snadné. Moji rodiče byli šokovaní, když jsem jim poprvé řekl, že žiji se dvěma ženami. Ale časem pochopili, že jsme šťastní. Evini rodiče jsou otevřenější – její maminka jednou dokonce vtipkovala, že by si taky přála mít doma dvě pomocnice.
Mezi přáteli je to různé. Někteří nás obdivují, jiní si myslí, že je to šílenství. Na veřejnosti se snažíme nebudit zbytečnou pozornost, ale občas nás lidé poznají a zkoumavě si nás prohlížejí. Nejčastější otázka, kterou slyšíme, je: „A jak to děláte s tím sexem?“ Odpověď je jednoduchá: s respektem a upřímností.
Závěr
Život v polyamorním vztahu je vzrušující, náročný a plný překvapení. Eva a Tereza jsou moje opory, moje múzy a moje lásky. Každý den mě inspirují k tomu, abych byl lepší verzí sebe sama. Pokud vás láká myšlenka polyamorie, mohu jen říct: připravte se na práci, ale zároveň na neuvěřitelné zážitky. Protože když lásku sdílíte, nezmenšuje se – naopak, násobí se.
Díky Petrovi za vášnivý příběh!
Nově jsme i na instagramu zde.
