Článek
Byl jsem před týdnem na pracovní cestě v Plzni. A protože tam jezdím docela často, vím, kam jít na dobré jídlo a skvělé pivo. Na Spilku nebo do Pivovarského dvora. Jenže tentokrát jsem dostal chuť na smažák. Obyčejný smažený sýr s tatarkou a bramborami. Usedl jsem tedy v jedné plzeňské restauraci, kolem které jsem zrovna jel. Otevřu jídelní lístek a vidím „Smažený sýr s přílohou“ za 299 Kč. Cena mě, vzhledem k obyčejnosti hospody, trochu zarazila, ale řekl jsem si, že to třeba bude nějaká luxusnější verze s pořádnou porcí hranolek a domácí tatarkou.
Mix hranolek ze dna mrazáku
Jenže chyba lávky. Na talíři ležel malý, ubohý kousek sýru, tak deset deka i s obalem. Zatímco jsem se vzpamatovával z velikosti porce, můj pohled sjel na hranolky. Jestli se tomu vůbec tak vůbec dalo říkat. Byl to podivný mix zbytků – dlouhé sedmicentimetrové kusy smíchané s drobnými půlcentimetrovými odřezky. Vypadalo to, jako by kuchař sesypal všechny zbytky ze dna mrazáku a hodil je na pánev. A olej? Radši ani nemyslet.
Možná ho ohřáli v mikrovlnce
S opatrností jsem zapíchl vidličku do sýru. První varování – už při dotyku se mi zdál gumový. Ale co, třeba jen klame tělem. Kousl jsem a okamžitě litoval. Suchý, tuhý eidam, bez chuti, jakoby v něm veškerá mléčná složka vyhořela v olejové lázni. Když jsem o tom mluvil se svým kamarádem, který pracuje jako kuchař, řekl mi, že tak vypadá sýr, když se ohřeje v mikrovlnce. Fuj. A tatarka? Obyčejná, pravděpodobně kupovaná, na chuť kyselá a nijaká.
Jídlo je v pořádku
Zkusil jsem to reklamovat. „Jídlo je v pořádku,“ sdělil mi neochotně číšník. Prý není nikde napsáno, jak mají hranolky vypadat, a sýr? No tak prostě smažený sýr, co víc čekám. Seděl jsem tam, přemýšlel, jestli má smysl se hádat, a nakonec sýr snědl. Hranolky jsem ale radši nechal být. Vypadaly, jako by už na talíři jednou byly.
Kdysi studentské jídlo teď stojí i 300 korun a není dobré
Skoro tři stovky za něco, co bych doma zvládl za padesát korun a chutnalo by to desetkrát líp. Kdybych si za ty peníze dal raději dvě bagety na benzínce, měl bych lepší zážitek. Ale aspoň vím, kam už nikdy nepůjdu.
Smažený sýr – odkud se vzal?
Co je na tom ale nejzajímavější? Smažený sýr, to ikonické jídlo českých hospod a restaurací, vlastně není původně český vynález. V různých podobách se smažený sýr objevoval už ve středověké Francii a Itálii. Třeba takové smažené mozzarellové tyčinky, oblíbené v USA, mají kořeny právě v italské kuchyni. V našich končinách se ale smažený sýr uchytil jako levné a dostupné jídlo, které bylo jednoduché na přípravu a vždy spolehlivě zasytí.
Když se dělá poctivě, je to lahůdka
Kdysi se dal smažák pořídit za pár korun a byla to sázka na jistotu. Když kuchař nebyl úplný ignorant, těžko se na tom dalo něco zkazit. Dobře obalený eidam nebo hermelín, usmažený ve svěžím oleji, podávaný s kvalitní tatarskou omáčkou a poctivými bramborami – to byl pokrm, který měl své kouzlo. Jenže dnes? Často dostanete přesmažený, gumový plátek sýra, doplněný o nejlevnější přílohu, a ještě za cenu, která už dávno neodpovídá tomu, co dostanete na talíři.
