Článek
Na tohle téma se nám může honit hlavou spousta věcí, ale odkryjeme opravdu všechny? Pojďme se podívat na můj den a na to, co tuhle otázku vůbec stvořilo…
Neděle. Vstanu, snídaně, venku je tak akorát pod mrakem. Mobil na počasí hlásí déšť v pět. Kouknu na hodiny, je skoro dvanáct – nejlepší čas vypadnout s manželem a se psem ven… A tak se stane. Dvě hodiny venku, jen procházka, nic zásadního. Doma manžel uvaří a udělá vše a já nemá co na práci a ejhle, mozek najednou hlásí: „Hele, co budeme dělat? Nudím se…“
Najednou v sobě vidím to pětileté děcko: „Mami, já se nudím!“ a už vymýšlíme aktivitu. Číst si, psát, nebo koukat na film? Říkám si: „Mozku, stop! Proč jako nemůžu jen tak koukat do zdi?“ Jenže mozek si jede dál. Tak někomu napíšeme, a nakonec skončíte u pokecu s AI…
Takže ano, neumíme se nudit. Neumíme nic nedělat. Nastavují nás tak odmala – máma hned vymyslí program, systém nás zavalí prací ve fabrice, škola úkoly a daty, doma klasika: vařit, mýt nádobí, prát. Kdy se reálně zastavíme a jen tak jsme? Kdy se nudíme?
Možná se nechceme nudit proto, že nejsme mniši.
V klidu totiž přicházejí myšlenky a emoce, a pak hrozně záleží na typu mozku a povahy. Jestli jsou ty myšlenky temné, o čem vlastně přemýšlíme? O sobě, o jiných, o světě. Můj mozek jede dvě stě za hodinu a dokáže přejít i přes pět témat najednou. Vlastně se nenudím, přemýšlím. Takže pokud na mě někde vyjede rada: „Meditujte a na nic nemyslete…“ Fajn, tak vytáhni zbraň a střílej, protože jinak můj mozek prostě nezastavíš. Nutit mě nemyslet na nic je jako chtít po nastartovaném Ferrari, aby jelo krokem. Nejde to.
A tak jsme závislí. Čteme, koukáme na filmy, na sociální sítě, pokecáme s kámoškou nebo s tou AI. Popřípadě nás rozptýlí partner/ka nebo děti. Protože místo toho, abychom byli sami se sebou, raději nakrmíme svým časem a pozorností někoho jiného. Odevzdáváme svoji energii a odpovědnost korporacím a státu.
Proč najednou taková otočka? Protože za sociálními médii stojí korporátní firmy, které nám prodávají kdeco a vidí nám až do žaludku. Vážně. Otevřeš příspěvky a vidíš samou nenávist, samé ezo, nebo naopak rady typu „začni podnikat“. A najednou zjistíš, že byznys, ezo i fitness mají úplně stejné kecy a stejné afirmace: „Musíš začít sám od sebe.“ Ale nikdo ti neřekne jak. Nejdou do hloubky. A pokud jo, tak zaplať. Nejlépe mi dej všechno, co máš – sto tisíc není problém za roční kurz tvého „nového já“. Prodávají nám instantní návody na štěstí, protože vědí, že jsme unavení a nechce se nám přemýšlet. Udělali byznys z naší neschopnosti se nudit. A to mluvíme jen o malých. Kdybych tu měla rozebírat Metu nebo jiné, třeba to AI, nebyl by to hezký pohled, a já chci končit pozitivně. Třeba si o tom popovídáme příště.
Najednou zjistíte, že nejste v systému přátel a sdílení, ale v systému „vyždímej ze všech, co se dá“, protože i novinové články dneska stojí a padají jen na emocích.
A tak se nadechni, zavři okno (toho telefonu, notebooku), zavři oči a zkus chvilku žít v reálu. Že je to na hovno? Možná. Ale ty se poskládáš, protože na to se můžeme z evoluce spolehnout. Jsme přizpůsobiví a náš pud sebezáchovy pořád funguje.
Takže příště, až budeš nadávat na partnera, že ti s ničím nepomůže, nebo na stát, že ti nic nezaplatí, zamysli se ještě jednou. Komu že tu odevzdáváš svoji odpovědnost? Po čem přesně to toužíš? Po nudě, po tom se moc válet a čumět na hvězdy, na mraky, na nebe? Až tě to nase*e, jdi ven, křič a pak se rozhlédni kolem sebe…
