Článek
Stačí, aby se matka rozhodla prodat dům, otec si našel novou partnerku nebo oba oznámili, že chtějí svůj důchod strávit jinak, než si jejich děti představovaly.
Najednou přicházejí výčitky, nevyžádané rady a přesvědčování. Každý má pocit, že ví, co je pro druhého nejlepší. A z rodinné starosti se stává boj o to, kdo bude mít poslední slovo.
Rodič má vždycky pravdu. I když ji nemá?
Někteří rodiče mají zvláštní představu o rodinných vztazích. Když synovi kritizují partnerku nebo dceři vysvětlují, jak má vychovávat děti, považují to za dobře míněnou radu. Jakmile ale potomci začnou hodnotit jejich rozhodnutí, najednou jde o drzost a neúctu.
Otec celé roky synovi vyčítal zbytečné utrácení. Sám si v důchodu koupí drahé auto, přestože má omezené úspory. Když ho syn upozorní, aby byl opatrnější, urazí se. Přitom slyší stejný argument, který sám používal.
Podobné je to se vztahy. Matka nikdy nepřijala snachu a dávala najevo, že si syn vybral špatně. Když ale sama ovdoví a najde partnera, odmítá o něm slyšet jedinou kritickou poznámku. Její štěstí je najednou výhradně její věc.
Rozhodovat sami, následky nechat dětem
Ještě citlivější bývá stáří. Rodiče někdy odmítají připustit, že už nezvládají velký dům nebo potřebují pomoc. Každý návrh na změnu považují za útok na svou samostatnost. Když však nastanou problémy, očekávají, že je děti vyřeší.
Rodiče mohou odmítnout rady, prodat majetek nebo utratit úspory. Pokud se ale dostanou do finančních potíží, nemohou automaticky předpokládat, že potomci zaplatí účty. Zvlášť když jim předtím nedovolili do ničeho mluvit.
Někteří navíc připomínají, kolik let děti živili a čeho se kvůli nim vzdali. Jako by výchovou vznikl dluh, který se musí splácet poslušností až do konce života. Jenže dítě si své narození neobjednalo a rodičovská péče není půjčka.
Když vlastní dítě přestane poslouchat
Synovi může být padesát, může mít vlastní rodinu a úspěšnou kariéru, ale před otcem je pořád klukem, kterému je potřeba vysvětlovat život. Když však syn upozorní otce na chybu, může to otec vnímat jako zpochybnění své autority.
Ne vždy jsou ovšem připomínky dětí oprávněné. Někdy chtějí rodičům organizovat důchod, kontrolovat peníze nebo rozhodovat o jejich partnerech. Mohou mít dokonce pocit, že rodiče utrácejí jejich budoucí dědictví. V takových situacích mají rodiče právo se ohradit.
Jenže rodiče, kteří celý život vyžadovali poslušnost, se mohou ve stáří dočkat stejného přístupu. Jejich děti začnou kontrolovat a poučovat, protože právě takový způsob komunikace poznaly doma.
Největší problém nastává, když rodiče zaměňují nesouhlas za nedostatek lásky. Když syn odmítne financovat jejich rozhodnutí nebo dcera upozorní na problém, vidí v tom nevděk. Přitom ani rodičovská autorita není důkazem, že člověk rozhoduje správně.
Když se v rodině něco změní
Pro některé rodiče je těžké přijmout, že jejich děti už nejsou malé. Mají vlastní zkušenosti, názory a někdy dokážou vidět věci, které rodiče sami přehlížejí. Přesto jejich připomínky mohou vyvolat větší odpor než stejná slova od cizího člověka.
Otec může přijmout radu od souseda, ale když mu totéž řekne vlastní syn, urazí se. Nejde přitom o obsah rady, ale o to, že ji vyslovil někdo, koho byl zvyklý celý život vychovávat.
Skutečná změna v rodině nastane až ve chvíli, kdy rodiče dokážou přijmout své dospělé děti jako rovnocenné partnery. Nemusí s nimi souhlasit ani se řídit jejich radami. Ale měli by jim dopřát stejný prostor k vyjádření, jaký sami očekávají.
Protože když děti rodiče poslouchají jen proto, že musí, neznamená to, že si jich skutečně váží.
- Pomozte mi psát lépe. Prosím, napište, co se vám na článku líbilo, nebo naopak nelíbilo. A pokud vás něčím zaujal, budu rád za lajk
Anketa
Zdroje:
