Článek
Jenže rodiče mají jiné plány. „Od příštího měsíce nám budeš dávat sedm tisíc. Už jsi dospělý, tak se nauč platit.“
Najednou musí platit za pokoj, ve kterém vyrůstal od dětství. Rodiče tvrdí, že ho tím učí samostatnosti a odpovědnosti.
Vždyť nikde na světě se nebydlí zadarmo. Proč by tedy měli vlastní rodiče poskytovat bydlení bezplatně?
Kdo na tom nakonec prodělá?
Kdy má vlastně dospělé dítě začít platit? V osmnácti, po škole, nebo až s první výplatou? Je rozdíl mezi studentem, který si přivydělává, a třicátníkem, který pracuje, celou výplatu utratí za zábavu a doma nepřispěje ani korunou.
Rodiče přece nemají povinnost živit dospělého člověka donekonečna. Mají vlastní výdaje, potřeby a právo užívat si peníze, které vydělali.
Jenže co když dítě pracuje, šetří a snaží se odstěhovat? Pokud rodičům odvádí osm tisíc měsíčně, za pět let jim zaplatí 480 tisíc korun. Právě tyto peníze mu mohou chybět na vlastní bydlení.
A zatímco rodiče mluví o finanční odpovědnosti, možná mu nevědomky prodlužují závislost. Navíc je rozdíl mezi příspěvkem na jídlo a energie a účtováním tržního nájmu za pokoj, který by jinak zůstal prázdný.
Jedna pravidla pro všechny?
Další problém nastává, když rodiče požadují peníze jako od dospělého, ale dál rozhodují o jeho životě jako o malém dítěti. Kontrolují, kdy přijde domů, koho si přivede a co smí dělat.
A je vůbec placení známkou odpovědnosti? Jeden mladý člověk bydlí zdarma a každý měsíc ušetří patnáct tisíc. Druhý rodičům platí pět tisíc, ale zbytek výplaty rozhází. Kdo z nich je připravenější na samostatný život?
Někdy rodiče vybírají peníze proto, že sami finančně nevycházejí. Jenže má dítě povinnost zachraňovat jejich dluhy nebo životní úroveň?
Největší problém přijde později
A co sourozenci? Jeden odejde v osmnácti a všechno si platí sám, zatímco druhý zůstane doma dalších deset let a ušetří statisíce.
Někteří rodiče zase vybrané peníze tajně spoří, aby je dítěti jednou vrátili. Je to pomoc do života, nebo další způsob, jak rozhodovat o penězích dospělého člověka?
Možná nejde ani tak o částku, ale o skutečný důvod, proč ji rodiče požadují. Pět tisíc může znamenat spravedlivý příspěvek na domácnost, snahu naučit dítě hospodařit, ale také pohodlný způsob, jak si zvýšit vlastní příjem.
A pokud se v rodině začne každá pomoc přepočítávat na peníze, může se tento přístup jednou obrátit i proti samotným rodičům.
A co zůstane potom?
Dospělé děti si možná za pár let nebudou pamatovat, kolik přesně každý měsíc odevzdávaly. Ale pravděpodobně si zapamatují, jak s nimi rodiče jednali.
Jestli je podporovali v těžkém období, dokázali se s nimi domluvit, nebo jim jednoduše oznámili nové podmínky.
Peníze se dají vydělat znovu. Pocit, že člověk má ve vlastní rodině zastání, se ale obnovuje mnohem hůř. A právě způsob, jakým rodiče přistupují k dospívajícím a dospělým dětem, může ovlivnit jejich vztahy na dlouhá léta.
Možná tedy nejde o to, zda rodiče mají právo požadovat peníze. Důležitější je, jestli tím získají několik tisíc měsíčně, nebo ztratí něco, co se za žádné peníze koupit nedá.
- Pomozte mi psát lépe. Prosím, napište, co se vám na článku líbilo, nebo naopak nelíbilo. A pokud vás něčím zaujal, budu rád za lajk
Anketa
Zdroje:
