Článek
Jenže právě tehdy může přijít něco, s čím nikdo nepočítal. Sex sice je, ale místo větší blízkosti po něm zůstane ještě větší vzdálenost.
Proto možná existuje něco horšího než dlouho čekat na sex: dostat ho a přát si, aby k němu raději vůbec nedošlo.
Sex pro partnera, nebo sex proti sobě?
Kdo nemá chuť před sexem, ještě nemusí sex odmítat. U některých lidí přichází touha až během mazlení a blízkosti. „Teď chuť nemám, ale třeba přijde“ je proto něco jiného než „nechci, ale raději to udělám“.
Právě tady začíná složitá hranice. Partneři pro sebe běžně dělají věci, které by sami nevyhledávali. Jdou na film, který je nezajímá, nebo na návštěvu, na kterou se netěší. Proč by tedy mělo být automaticky špatně mít někdy sex hlavně proto, že po něm touží člověk, kterého milují?
Výzkumy ukazují, že ochota vyjít partnerovi v sexu vstříc může souviset s větší spokojeností ve vztahu. Jenže „chci ti udělat radost“ a „udělám to, aby byl pokoj“ mohou zvenčí vypadat stejně. Uvnitř znamenají něco úplně jiného.
Problém začíná ve chvíli, kdy člověk pravidelně potlačuje sám sebe. Snadno pak vznikne začarovaný kruh. Jeden chce sex, druhý odmítá. První je zklamaný, druhý cítí stále větší tlak a nakonec občas svolí, aby nebylo dusno.
Sex, který měl vztahu pomoci, tak může vytvořit další důvod, proč na něj příště nemít chuť. Časem může být nepříjemné i obyčejné objetí, protože člověk neví, jestli u něj skutečně zůstane.
Řešením bývá naplánovaný sex. U lidí s prací, dětmi a povinnostmi může být společný večer dobrý způsob, jak intimitu úplně neztratit. Jenže je rozdíl mezi „ve středu máme čas na sebe“ a „ve středu musíme mít sex“. Jedno plánuje příležitost, druhé výsledek.
Ještě ostřejší konflikt vzniká v dlouhodobém vztahu nebo manželství. Nikdo nemá nárok na sex jen proto, že je něčím partnerem nebo manželem. Současně ale jeden může říkat „sex ti nedlužím“, zatímco od druhého se očekává, že ho nebude hledat jinde.
Tady jednoduché řešení neexistuje. Jeden nemusí mít sex, který nechce. Druhý ale nemusí chtít strávit další roky ve vztahu bez sexu, který je pro něj důležitý. Respektovat odmítnutí ještě neznamená být s takovým vztahem spokojený.
Možná se proto až příliš řeší čísla. Jeden pár spolu spí jednou měsíčně a oba se na to těší. Druhý třikrát týdně, protože jeden chce a druhý nechce zklamat. Který z nich má vlastně lepší sexuální život?
Možná existuje důležitější otázka než kolikrát týdně spolu dva lidé spí: co se doma stane, když jeden řekne ne? Přijde obyčejné zklamání, které druhý přijme, nebo uraženost, ticho a výčitky?
Právě někde tady může vést hranice mezi partnerským kompromisem a sexem z povinnosti.
Když něco přestane sedět
Na začátku může všechno vypadat jako rozumné řešení. Sex nezmizel, nikdo nemusí otevírat nepříjemné téma a navenek vztah dál funguje. Jenže právě to může skutečný problém na dlouhou dobu schovat.
Intimita totiž není účet, který stačí pravidelně zaplatit. Pokud se začne měřit hlavně tím, zda k sexu došlo, může uniknout mnohem důležitější věc: co při něm oba skutečně prožívali a co si z něj odnesli.
Pak může nastat zvláštní paradox. Pár spolu stále spí, takže si může namlouvat, že sexuální život ještě funguje. Přitom právě tyto chvíle mezi nimi mohou postupně vytvářet větší odstup.
A možná právě proto může být povinný sex někdy horší než žádný. Bez sexu je alespoň jasné, že něco chybí. Když sex pokračuje jen jako zvyk nebo povinnost, může trvat mnohem déle, než si oba připustí, že jim ve skutečnosti zmizelo něco podstatnějšího.
Anketa
Zdroje:
