Článek
Jeden z manželů se na páteční večer těší celý týden. Druhý už od rána doufá, že se něco pokazí a sex nebude. Když ale večer přijde, zazní nepříjemná připomínka: „Vždyť jsme se přece domluvili!“
Najednou nejde o touhu, ale o očekávání, výčitky a pocit, že jeden druhému něco dluží. Má takhle vypadat záchrana manželství, nebo je to jen další způsob, jak zničit poslední zbytky vášně?
Když se i vášeň musí vejít do diáře
Společnost si zvykla plánovat téměř všechno. Práci, dovolené, návštěvy příbuzných i volný čas. Jenže jakmile si manželé zapíšou do kalendáře sex, mnohým to připadá směšné. Jako by skutečná touha musela přicházet výhradně nečekaně.
Přitom milenci si domlouvají schůzky několik dní dopředu. Připravují se, těší se a nikdo jejich vztah nepovažuje za méně vášnivý. Proč tedy stejná domluva po patnácti letech manželství působí jako zoufalství?
Možná proto, že sex se někdy dostává na úroveň domácích povinností. Jenže zatímco nákup nebo úklid lze naplánovat, lidskou touhu přikázat nelze. Na druhou stranu, kolik manželství skutečně trpí nedostatkem přitažlivosti a kolik pouze nedostatkem času?
Kde se stala chyba?
Největší problém nastává, když mají partneři rozdílné potřeby. Jeden touží po sexu několikrát týdně, druhému stačí jednou měsíčně. Kalendář tento rozdíl nevyřeší. Pouze stanoví termín, kdy se jejich očekávání znovu střetnou.
Ještě horší je sex ze soucitu nebo kvůli domácímu klidu. Jeden se miluje z touhy, druhý ze strachu, že odmítnutím vyvolá hádku. Navenek vše funguje, ale uvnitř vztahu může postupně narůstat odpor.
Některé páry dokonce začnou počítat sexuální styky. Dvakrát týdně, osmkrát měsíčně, téměř stokrát ročně. Jako by čísla dokazovala kvalitu manželství. Jenže pravidelný sex automaticky neznamená spokojenost.
A co když je všechno jinak?
V jedné internetové diskusi muž popsal, jak zjistil, že si jeho žena zapisuje společné intimní chvíle do plánovače. Urazil se, protože si připadal jako další povinnost. Ona mu však vysvětlila, že si je plánuje právě proto, že jsou pro ni důležité.
A některým párům to skutečně funguje. V diskusích popisují návrat očekávání, vzrušení i blízkosti. Také výzkumy naznačují, že plánovaný sex nemusí být méně uspokojivý než spontánní.
Jenže co když jeden partner považuje pravidelný sex za důkaz lásky, zatímco druhý za cenu, kterou musí platit za klidné manželství? Kdo má ustoupit, když jeden touží a druhý nechce?
Když už nestačí ani společná postel
Manželství se nemusí rozpadat kvůli nedostatku sexu. Mnohem nebezpečnější může být chvíle, kdy se partneři přestanou zajímat o to, jak společnou intimitu prožívá ten druhý. Jeden počítá, kolikrát se milovali, druhý kolikrát se dokázal vymluvit.
Možná tedy není důležité, zda mají manželé sex naplánovaný na pátek, nebo se milují spontánně. Podstatné je, jestli se oba stále chtějí setkávat i jinak než při řešení každodenních povinností.
Co vypovídá o manželství víc? Že v něm sex chybí, nebo že k němu dochází pravidelně, přestože jeden z partnerů by byl raději, kdyby k němu vůbec nedošlo?
- Pomozte mi psát lépe. Prosím, napište, co se vám na článku líbilo, nebo naopak nelíbilo. A pokud vás něčím zaujal, budu rád za lajk

Anketa
Zdroje:






