Čím se zabývá a co obnáší studium neurochirurgie a jaké jsou platy

Jde o profesi, kde se rozhoduje o životě a smrti, o návratu pacientů do plnohodnotného života nebo doživotní invaliditě. Neurochirurgie je fascinující i děsivá zároveň – mozek je totiž orgán, který tvoří podstatu toho, kým jsme.

Než si mladý student medicíny poprvé oblékne operační plášť a vezme do ruky mikroskalpel, čeká ho dlouhá a náročná cesta. Studium všeobecného lékařství trvá v Česku 6 let, poté následuje atestační příprava v neurochirurgii, která trvá zhruba dalších 6–7 let. V těchto letech se mladí lékaři učí pod vedením zkušených neurochirurgů – asistují u operací, učí se pracovat s diagnostikou, trénují jemnou motoriku i rychlé rozhodování.

Operace mozku vyžaduje neobyčejnou preciznost, prostorové vnímání, odolnost vůči stresu a schopnost soustředit se několik hodin bez přestávky. Chirurg musí znát nejen anatomii mozku do detailu, ale také neurofyziologii, cévní zásobení, funkční oblasti a interakce s dalšími částmi centrální nervové soustavy.

Neurochirurgie zahrnuje široké spektrum diagnóz. Není to jen „operace mozku“ v tradičním smyslu, ale i zásahy do páteře, míšního kanálu a periferních nervů. Mezi hlavní oblasti neurochirurgických zákroků patří:

V Česku ročně postihnou cévní mozkové příhody (CMP) desítky tisíc lidí. Patří mezi hlavní příčiny úmrtí a invalidity. Přibližně 80 % tvoří ischemické příhody (např. kvůli trombóze), zbytek pak krvácivé – nitrolební hematomy, subarachnoidální krvácení apod.

V některých případech CMP se přistupuje k tzv. dekompresní kraniektomii – neurochirurg odstraní část lebky, aby mozek měl kam expandovat a nebyl utlačen. Takové zákroky jsou extrémně urgentní a vyžadují spolupráci s neurologickými jednotkami intenzivní péče. Klíčovým faktorem je čas: tzv. „zlatá hodina“ rozhoduje, kolik mozkové tkáně bude zachováno.

V Česku existuje několik špičkových neurochirurgických center, například v Praze (FN Motol, ÚVN, Nemocnice Na Homolce), v Brně (FN u sv. Anny), Ostravě, Hradci Králové nebo Plzni. Tyto centra disponují moderní technikou – operačními mikroskopy, neuronavigací, intraoperačním zobrazováním (např. CT nebo MRI přímo na sále), robotickými rameny, i možností mapovat aktivní části mozku během zákroku.

Přístup ke specializované péči je v Česku na vysoké úrovni, byť menší nemocnice nejsou vždy plně vybaveny a některé zákroky musí být centralizovány do větších center.

Operovat mozek znamená každodenně čelit obrovské zodpovědnosti. Neurochirurg ví, že i milimetrová chyba může znamenat slepotu, ochrnutí, ztrátu řeči nebo smrt. Zároveň ale zažívá okamžiky obrovské satisfakce – když se pacient po odstranění nádoru probere bez komplikací, když se dítě s hydrocefalem začne normálně vyvíjet, když ochrnutý pacient opět chodí.

Neurochirurg musí zvládat tlak rodin, které čekají na chodbách a ptají se, zda se jejich blízcí probudí, budou mluvit, hýbat se, žít. Musí zvládat i selhání, která jsou nevyhnutelná – někdy se navzdory největší snaze pacienta nepodaří zachránit.

Neurochirurgie se rychle vyvíjí. Vzrůstá podíl endoskopických zákroků, stereotaktické chirurgie, hluboké mozkové stimulace nebo použití laserů. Vznikají i fúze s neurointervenční radiologií – léčba cévních onemocnění se přesouvá z otevřených zákroků na katetry a navigaci v cévním řečišti. Umělá inteligence napomáhá v diagnostice i plánování zákroků. Cílem je čím dál menší poškození mozkové tkáně a větší šance na úplné uzdravení.

Platy lékařů operujících mozek – tedy neurochirurgů – se v České republice odvíjejí od několika klíčových faktorů: délky praxe, pozice (sekundář, atestovaný lékař, primář), počtu odsloužených služeb, pracovního úvazku (veřejné vs. soukromé zařízení), odborných kurzů a mezinárodní prestiže. Neurochirurg je přitom jeden z vůbec nejlépe placených lékařských oborů, právě kvůli extrémní náročnosti práce a vysoké zodpovědnosti.

Čerstvý absolvent medicíny nastupuje jako sekundární lékař v nemocnici a jeho základní hrubý měsíční plat se pohybuje kolem 40–55 tisíc korun. Díky přesčasům, nočním službám, víkendům a příplatkům za pohotovost však reálně bere okolo 65–90 tisíc Kč hrubého. Vzhledem k extrémnímu pracovnímu vytížení se ale stále nejedná o částku, která by odpovídala náročnosti neurochirurgické specializace. V těchto letech se lékař připravuje na atestaci, a má omezené kompetence – může asistovat u operací, ale samostatně operovat teprve po získání atestace.

Po úspěšné atestaci se plat zvyšuje. Atestovaný neurochirurg ve státním zařízení může počítat se základním platem okolo 75–110 tisíc korun hrubého měsíčně. K tomu přibývají další příplatky, odměny, výkonnostní bonusy nebo osobní ohodnocení. Pokud je lékař aktivní, pracuje ve větší nemocnici a pravidelně slouží, jeho celkový měsíční příjem se může dostat i přes 130–160 tisíc Kč hrubého, ve špičkových centrech dokonce výše.

Neurochirurgové v zahraničí (např. Německo, Švýcarsko, Skandinávie nebo USA) mají zásadně vyšší mzdy. V Německu si neurochirurg s atestací vydělá kolem 10 000 eur měsíčně, v USA se jejich roční příjmy pohybují mezi 400–800 tisíci dolary (tedy i přes milion korun měsíčně). I kvůli tomu se řada mladých lékařů snaží dostat do zahraničí, zejména do států, kde je kvalitní neurochirurgická infrastruktura a lepší pracovní podmínky.

V soukromých klinikách nebo neurochirurgických centrech se mzdy mohou lišit. Specializovaní chirurgové, kteří provádějí například funkční neurochirurgii nebo onkologické zákroky na soukromých pracovištích, si mohou přijít i na 200–300 tisíc korun měsíčně. Mnozí lékaři rovněž kombinují práci ve státním sektoru s externími výkony nebo výzkumnými projekty, což jim umožňuje navýšit příjmy bez přetížení v běžném provozu.

Přestože neurochirurgové patří mezi nejlépe placené lékaře v českém zdravotnictví, jejich mzdy zůstávají v nesrovnatelném kontrastu vůči zahraničním kolegům. V poměru k počtu let studia, psychickému i fyzickému vytížení, délce operací a míře zodpovědnosti (někdy během několika minut rozhodují o tom, zda pacient přežije), lze říci, že finanční odměna v tuzemsku stále nedosahuje adekvátní výše. Navíc za vyšším platem často stojí desítky hodin přesčasů, práce o víkendech a neustálá pohotovost.

Zároveň ale platí, že neurochirurgové nejsou motivováni pouze penězi – mnoho z nich vnímá svou práci jako poslání. Zásadní roli hraje i prestiž oboru, možnost pracovat s nejmodernějšími technologiemi a skutečný dopad na lidské životy. Pro mnohé je odměnou i fakt, že pacient, který by bez jejich zákroku ochrnul nebo zemřel, může díky nim znovu žít plnohodnotný život.