Článek
A je to správná představa! Doba ledová je fascinující geologické období, které zásadně přetvořilo krajinu naší planety a ovlivnilo vývoj života. Ale kdy se vlastně odehrála a co ji způsobilo?
Kdy byla doba ledová?
Je důležité si uvědomit, že doba ledová není jediné období, ale spíše označení pro dlouhá období v historii Země, kdy dochází k výraznému ochlazení klimatu a rozšiřování ledovců. Naše planeta zažila několik takových cyklů.
Nejznámější a nejvíce studovaná je poslední doba ledová, která je součástí kvartérního zalednění. Toto zalednění začalo zhruba před 2,6 miliony let a trvá v podstatě dodnes. Současná epocha, ve které žijeme (holocén), je jen teplejší meziledová doba v rámci tohoto dlouhodobého zalednění.
V rámci kvartérního zalednění se střídaly chladné glaciály (samotné doby ledové s rozsáhlými ledovci) a teplejší interglaciály (meziledové doby, jako je ta naše). Poslední glaciál, nazývaný například Würm v Evropě nebo Wisconsin v Severní Americe, trval přibližně od 110 000 do 11 700 let před naším letopočtem. Na svém vrcholu, asi před 20 000 lety, ledovce pokrývaly obrovské plochy Severní Ameriky, Evropy a Asie.
Proč doba ledová nastala?
Příčiny dob ledových jsou složité a jsou výsledkem kombinace několika faktorů, které působí na Zemi v různých časových měřítkách:
- Milankovičovy cykly (nejdůležitější faktor): Srbský vědec Milutin Milankovič popsal tři hlavní cykly změn v oběžné dráze Země kolem Slunce a sklonu její osy. Tyto cykly ovlivňují množství slunečního záření, které dopadá na Zemi, a to zejména na severní polokouli:
Excentricita oběžné dráhy: Mění tvar oběžné dráhy Země z téměř kruhové na eliptickou a zpět (cyklus asi 100 000 let).
Sklon zemské osy (obliquita): Mění úhel sklonu zemské osy vůči oběžné rovině (cyklus asi 41 000 let). Větší sklon znamená výraznější rozdíly mezi létem a zimou.
Precese rovnodenností: Změna orientace zemské osy vzhledem ke hvězdám (cyklus asi 26 000 let). Ovlivňuje, kdy nastanou roční období vzhledem k poloze Země na oběžné dráze.Kombinace těchto cyklů vede k periodickým změnám v rozložení sluneční energie, což může spouštět nástup nebo ústup dob ledových. Klíčové je, že pro nástup doby ledové je potřeba, aby léta na severní polokouli byla chladná, nikoliv extrémně studené zimy. Chladná léta totiž umožňují, aby se sníh z předchozí zimy nestačil roztavit a akumuloval se, což vede k tvorbě ledovců. - Složení atmosféry (koncentrace CO2): Hladina oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře hraje klíčovou roli v udržování skleníkového efektu. V obdobích nízkých koncentrací CO2 (například v důsledku pohlcování uhlíku mořskou vodou nebo zvětráváním hornin) se Země ochlazuje, což může přispět k nástupu doby ledové. A naopak, nárůst CO2 pomáhá ukončit glaciály.
- Tektonika desek a geografie kontinentů: Poloha kontinentů ovlivňuje mořské proudy a cirkulaci atmosféry, což má dopad na globální klima. Například, když jsou kontinenty seskupeny kolem pólů (jako je Antarktida dnes) nebo zabraňují cirkulaci teplých oceánských proudů do polárních oblastí, může to podpořit tvorbu ledovců. Vytvoření Panamské šíje, která oddělila Tichý a Atlantský oceán, mohlo například přispět k ochlazení klimatu v severní polokouli před několika miliony let.
- Vulkanická aktivita: Silné sopečné erupce mohou do atmosféry uvolnit velké množství prachových částic a aerosolů, které odrážejí sluneční záření zpět do vesmíru a způsobují krátkodobé ochlazení klimatu. Dlouhodobě zvýšená vulkanická aktivita by teoreticky mohla přispět k nástupu doby ledové.
Současná vědecká shoda je taková, že kombinace Milankovičových cyklů jako primárního spouštěče, spolu se změnami v koncentraci skleníkových plynů a geografickými faktory, jsou hlavními hnacími silami cyklů dob ledových. Jsme v meziledové době, ale geologicky je doba ledová stále přítomná, a v budoucnu se s největší pravděpodobností dočkáme dalšího glaciálu.
