Článek
Není to jen náboženská nebo filozofická otázka; v posledních desetiletích se jí začala zabývat i věda, ačkoliv konečný důkaz prozatím neexistuje.
Náboženský a filozofický pohled
Většina světových náboženství (včetně křesťanství, islámu, judaismu, hinduismu a buddhismu, i když s různými interpretacemi) v nějakou formu posmrtného života nebo trvalé podstaty (duše, átman, rúh) věří. Duše je v tomto kontextu často definována jako nehmotná esence jedince, zdroj jeho vědomí, paměti a identity, která je oddělitelná od těla a po smrti přetrvává.
Filozofické argumenty pro duši
- Dualismus: Filozofové jako Platón a Descartes tvrdili, že mysl (nebo duše) a tělo jsou dvě odlišné substance – jedna nehmotná a druhá hmotná. Podle Descartesa mohu pochybovat o existenci svého těla, ale nemohu pochybovat o existenci své mysli, z čehož usoudil, že jsou oddělené.
- Argument identity: Tento argument poukazuje na to, že existují vlastnosti, které má mysl (např. subjektivní pocity, "o-čem-to-je"), ale hmotný mozek je zřejmě nemá, což naznačuje, že mysl a mozek nejsou totéž.
Filozofické argumenty proti duši (fyzikalismus/monismus)
- Monismus/fyzikalismus: Zastánci tohoto pohledu tvrdí, že vědomí je výhradně produktem mozku. Když mozek přestane fungovat, přestává existovat i vědomí, stejně jako zhasne světlo, když se vypne elektřina. Duše v tradičním slova smyslu neexistuje.
- Problém interakce: Kritici dualismu se ptají: Jak může nehmotná duše interagovat s hmotným mozkem a ovlivňovat jej? (Descartes toto řešil, ale řešení je dodnes sporné.)
Vědecký pohled a výzkum
Věda se tradičně zaměřuje na zkoumání hmotného světa, a proto je pro ni studium nehmotné duše obtížné. Nicméně, zkoumá jevy, které by mohly naznačovat, že vědomí není jen mozek.
Zážitky blízké smrti (ZBS, Near-Death Experiences - NDEs)
Jedním z nejčastěji citovaných „důkazů“ jsou zážitky blízké smrti (ZBS). Lidé, kteří byli klinicky mrtví (bez srdeční činnosti a někdy i s „plochým“ EEG) a byli oživeni, často popisují podobné zážitky:
- Pocity klidu a míru
- Oddělení od těla (tzv. mimotělní zážitky)
- Cestování tunelem a spatření jasného světla
- Setkání se zesnulými blízkými nebo duchovními bytostmi
Vědecká debata o ZBS:
- Argument pro duši/přetrvání vědomí: Někteří vědci (např. kardiolog Sam Parnia nebo anesteziolog Stuart Hameroff) poukazují na to, že pacienti v klinické smrti s nevratně poškozeným mozkem popisují komplexní a živé zážitky. Podle nich by mozek v tomto stavu neměl být schopen takové vědomé zkušenosti vytvářet.
- Skeptický argument: Většina neurovědců vysvětluje ZBS jako halucinace způsobené stresovou reakcí mozku na nedostatek kyslíku (hypoxii), uvolňováním endorfinů, nebo chaotickou elektrickou aktivitou v umírajícím mozku. Výzkum ukázal, že elektrická aktivita mozku může krátce po zástavě srdce (a klinické smrti) vykazovat prudký nárůst.
Souvislost vědomí a mozku
Většina současné neurovědy podporuje názor, že vědomí je pevně vázáno na mozek. Poškození určitých oblastí mozku vede ke ztrátě konkrétních funkcí, vzpomínek nebo ke změně osobnosti. To naznačuje, že naše „já“ je integrální součástí naší fyzické struktury a s její zánikem končí.
Víra, nebo důkaz?
Otázka existence duše po smrti zůstává neuzavřená a je to téma, kde se střetává víra, filozofie a věda.
- Pro duši: Hovoří osobní, subjektivní svědectví (ZBS, mystické zážitky) a filozofické argumenty o nehmotné podstatě vědomí, která přesahuje hmotu.
- Pro konec vědomí: Hovoří současné vědecké poznání, které ukazuje na silnou závislost vědomí na fungování mozku, a nabízí biologická vysvětlení pro zážitky blízké smrti.
Vědecká metoda vyžaduje opakovatelné a objektivní důkazy, které by potvrdily existenci nehmotné duše. Takové důkazy zatím nebyly předloženy. Proto je rozhodnutí, zda duše po smrti existuje, dodnes osobní volbou, která je silně ovlivněna individuálními přesvědčeními a kulturním kontextem.
