Článek
Klauni. Pro jedny symbol radosti, smíchu a dětinského úžasu. Pro druhé zdroj nevysvětlitelného strachu, až úzkosti. Fenomén klaunů provází lidstvo po staletí a jejich role ve společnosti je mnohem hlubší a komplexnější, než se na první pohled zdá. Pojďme se podívat na jejich barevný, ale někdy i temný svět.
Kdo jsou klauni a odkud přišli?
Klauni jsou umělci, jejichž hlavním cílem je bavit publikum prostřednictvím komedie, fyzické grotesky a pantomimy. Jejich rozpoznávacím znakem je často výrazný make-up, paruky a extravagantní kostýmy, které skrývají jejich skutečnou identitu a umožňují jim vstoupit do role.
Historie klaunů je stará jako civilizace sama. Jejich předchůdci se objevovali už ve starověkém Egyptě, Řecku, Římě a v raných čínských dynastiích, kde sloužili jako královští šašci, baviči a kritici. V Evropě se z nich vyvinuli dvorní blázni, kteří měli jako jediní privilegium beztrestně kritizovat panovníky.
Moderní klauni, tak jak je známe dnes, se začali formovat v 18. a 19. století, zejména s rozvojem cirkusů. Klíčovou postavou byl Joseph Grimaldi, anglický herec, který na počátku 19. století vytvořil archetyp „bílého klauna“ a proslavil se svou mimikou a fyzickou komedií.
Typy klaunů a jejich role
Svět klaunů není jednotvárný; existuje několik typů, každý s vlastními charakteristikami a rolí:
- Bílý klaun (Whiteface): Elegantní, autoritativní, často "chytrý" klaun. Jeho make-up je většinou bílý s červenými rty a obočím, bez přehnaných prvků. Často je vůdcem tria a bývá terčem šprýmů druhých.
- August (Auguste): Opak bílého klauna. Je ztřeštěný, nešikovný, často je to on, kdo dělá chyby a sklízí smích na svůj účet. Má výrazný barevný make-up (červená nos, široký úsměv), velká ústa a nos.
- Charakterní klaun (Character Clown): Ztělesňuje specifickou roli nebo povolání, například tramp, kuchař, policista, hasič. Jejich make-up a kostým vychází z dané postavy a bývá méně stylizovaný. Slavným příkladem byl Charlie Chaplin a jeho postava tuláka.
- Rogues/Hobo: Klaun-tulák, často s drsnějším, špinavějším make-upem a obnošeným kostýmem. Přestože je na okraji společnosti, často má laskavé srdce.
Proč se klaunů bojíme? Fenomén koulrofobie
Ačkoli jsou klauni primárně tvůrci radosti, u mnoha lidí vyvolávají koulrofobii – iracionální strach z klaunů. Tento fenomén má několik možných vysvětlení:
- Skrytá identita: Make-up a paruka skrývají skutečnou tvář a emoce, což může působit znepokojivě. Mozek si neumí s nezřetelnými nebo rozporuplnými signály poradit.
- Nucený úsměv: Některé tváře klaunů působí jako permanentní, nepřirozený úsměv, což může být matoucí a děsivé.
- Kontrast očekávání: Očekáváme smích, ale pod maskou se může skrývat cokoliv. Tento rozpor mezi očekáváním a realitou vyvolává úzkost.
- Popkultura: Filmy jako "To" (It) se zápornou postavou klauna Pennywise, nebo "Joker", výrazně přispěly k negativnímu vnímání klaunů a posílení jejich děsivého obrazu ve veřejném povědomí.
Klauni v moderní době
Dnes klauny najdeme nejen v cirkusech, ale i v nemocnicích (tzv. zdravotní klauni), kde pomáhají dětem zvládat strach a bolest, nebo na festivalech a v pouličních představeních. I přes rostoucí popularitu hororových klaunů se většina klaunů stále snaží šířit radost a smích.
Klauni jsou zrcadlem společnosti. Schopni se vysmívat tabuům, kritizovat mocné a ukazovat nám naše vlastní slabosti, aniž by urazili. Jejich make-up je maskou, která dovoluje nejen jim, ale i nám vidět svět z jiné, často absurdní perspektivy. A právě v tom spočívá jejich trvalá fascinace.
