Článek
Některé fyzikální modely dokonce naznačují, že by každá černá díra mohla obsahovat svůj vlastní vesmír. Tento nápad se může na první pohled zdát absurdní, ale pokud se zamyslíme nad podobnostmi mezi černou dírou a naším vesmírem, začíná se před námi rýsovat fascinující možnost, že možná žijeme uvnitř jedné z nich.
Jedním z nejzajímavějších rysů černých děr je existence horizontu událostí. To je hranice, kterou když jednou překročíte, už se nikdy nevrátíte zpět. Světlo, hmota ani informace za ní už nemohou uniknout ven. Podobně funguje i náš vesmír. Zatímco se rozpíná do neznámých oblastí, my jsme uvnitř něj uzavřeni a nemáme možnost zjistit, co se nachází mimo něj. Nikdo nemůže stát vně vesmíru a podívat se na něj zvenčí. Tato nemožnost opustit rámec vesmíru je velmi podobná tomu, co se děje uvnitř černé díry.
Když se podíváme na samotný vznik vesmíru, zjistíme, že také začal ze singularity. V jednom okamžiku byla veškerá hmota, energie i prostor soustředěna do jednoho nekonečně hustého bodu. Pak došlo k expanzi, známé jako Velký třesk, a vesmír se začal rozpínat. U černých děr dochází k opačnému procesu. V okamžiku kolapsu hmoty do sebe vzniká opět singularita. Je to, jako by se vesmír a černá díra chovaly jako dvě strany téže mince. Jeden proces tvoří prostor, druhý ho pohlcuje. Možná že Velký třesk byl vnitřní událostí jedné černé díry v jiném vesmíru.
Zajímavá je také otázka rotace. Vědci se domnívají, že černé díry často rotují, což má zásadní vliv na jejich okolí i na to, jak se v jejich blízkosti chová prostor a čas. Existují náznaky, že i náš vesmír jako celek může mít určitou rotační složku. Ať už jsou tyto rotace minimální nebo zásadní, opět to ukazuje na paralelu mezi tím, co se děje v malém měřítku u černých děr a tím, co se odehrává ve velkém měřítku v rámci celého kosmu.
Vesmír se navíc stále rozpíná. Z malého bodu se stal nesmírně rozsáhlý prostor, který se neustále zvětšuje. Černé díry se také rozrůstají. Pohlcují okolní hmotu, přibývá jim energie i hmotnost. Čím více pohlcují, tím větší se stávají. Pokud se černá díra stane dostatečně masivní, její vnitřní prostor může narůst do neuvěřitelných rozměrů. Není těžké si představit, že by uvnitř takové struktury mohl vzniknout samostatný časoprostor. Pokud by vnitřek černé díry expandoval a vytvořil nové dimenze, mohl by se z ní stát nový vesmír.
Tuto představu podporuje i teorie mnohovesmíru. Ta říká, že náš vesmír není jediný. Může existovat nekonečné množství vesmírů s různými vlastnostmi, zákony fyziky i historií. Pokud by každá černá díra obsahovala nový vesmír, pak by počet existujících vesmírů mohl růst do nekonečna. Každý vesmír by obsahoval černé díry, a ty by v sobě mohly skrývat další vesmíry. Vznikla by tak nesmírně složitá a nekonečná struktura reality, kde každý nový vesmír vzniká uvnitř jiného.
Tato představa není jen filozofická. Některé fyzikální rovnice, například v rámci kvantové gravitace nebo teorie strun, ukazují, že takový scénář je možný. Vnitřní prostor černé díry by mohl být oddělený od vnějšího světa a řídit se jinými fyzikálními zákony. Pokud by v tomto prostoru vznikla nová forma reality, pak by náš vlastní vesmír mohl být potomkem jiné černé díry. A stejně tak bychom my sami mohli být tvůrci nových vesmírů, aniž bychom si to uvědomovali.
Všechny tyto myšlenky nás vedou k úžasnému závěru. Možná nejsme jen obyvateli vesmíru, ale také jeho součástí na mnohem hlubší úrovni. Možná že černé díry nejsou koncem všeho, ale branami do něčeho nového. A možná že otázka co je za hranicí vesmíru nemá odpověď, protože my sami jsme uvnitř černé díry, která je tím vesmírem. Věda na tyto otázky zatím nemá definitivní odpovědi, ale právě tato nejistota je tím, co posouvá naše poznání dál. Protože možná největší záhadou vesmíru je skutečnost, že sám může být jen součástí něčeho ještě většího.
